Čištění odpadních vod a řeka Bílina

Řeka Bílina – kdysi symbol bělostné čistoty, dnes stále ještě jedna z nejšpinavějších řek na území České republiky. A to má, alespoň doufejme, nejkritičtější roky dávno za sebou. Ve druhé polovině 20. století patřila dokonce mezi nejznečištěnější řeky na světě. Proč a jak získala řeka toto nechvalné ocenění? Kde se stala chyba a jak se naopak daří čistotu vody v jejím korytu zlepšovat? Informace o problematice čištění odpadních vod přináší další článek Ekologického centra Most z cyklu „Chemie a životní prostředí“.

Řeka Bílina (původní název je Bělá) dostala svůj název podle své bílé barvy. Jak by asi byla pojmenována dnes? Na svém horním toku by to možná bylo stejné jako v historii. Pramen Bíliny je totiž ukrytý v lesích Krušných hor a z kopců putuje voda k Jirkovu svěží a čistá, splňuje zde i náročné požadavky na kvalitu pitné vody pro kojence. Za Jirkovem už je hůře. Srážkové vody z kanalizace a přečištěné vody z čističky odpadních vod, které se do ní vlévají, zanechávají již na její kvalitě nesmazatelné stopy. Ale tak je tomu i u spousty dalších toků, do nichž se vlévají přečištěné odpadní vody.

Když už jsme tedy minuli první čističku odpadních vod, mohli bychom si i vysvětlit, jak taková čistička pracuje: Voda, která opustí naše domovy skrze kuchyňskou výlevku, odtokem z vany či jako doprovod fekálních splašků z naší toalety se potrubím a trubkami dostane do kanalizačního systému, jímž je protkáno podzemí měst a na konci kanalizační sítě se dostává do čističky odpadního vod, kde začíná její mechanické čištění. Největší kusy nečistot zachycuje lapač štěrku. Jedná se hlavně o štěrk, kameny a hrubý odpad. Na česlech nebo sítech se pak zachytí další hrubé nečistoty. O následující selekci jemnějších nečistot se postarají lapáky písku a lapáky tuků. Usazování jemných nerozpustných látek v usazovací nádrži je pak zakončením mechanického čištění vody. Biologická etapa čištění probíhá v  reaktoru, který dokáže snížit  biologické znečištění a množství dusíkatých a fosforečných sloučenin. Využívá se zde schopnosti aerobních bakterií odbourávat organické látky. K odstranění fosforu, nebezpečných patogenů a nerozpuštěných látek slouží závěrečné terciární čištění. Přibližně takto probíhá čištění vody v běžné městské čističce.

Do řeky se však i po vyčištění vody v čistírně odpadních vod neboli v ČOVce nedostává naprosto čistá voda. Vlastní dočištění probíhá v přírodním prostředí, v tzv. recipientu, jímž je vodní tok, do kterého předčištěná voda odtéká, například řeka Bílina. Samočisticí schopnost recipientu spočívá ve schopnosti zbavit se znečištění přirozenými procesy. Jenže dřívější zásahy do koryta řeky Bíliny a nízký stav vody velice negativně ovlivňují schopnost samočištění. Víte, že kromě kratičkých úseků, je celá řeka přeložena do jiného koryta? A na některých místech je dokonce svedena do potrubí. Napřímení toku, jeho několikeré přemístění, vybetonování koryta - to vše zmenšilo přirozenou samočisticí schopnost a tak Bílina jako recipient nemá tolik sil a možností jako jiné řeky.

Tak jak řeka protéká krajem, přibírá logicky další a další nečistoty. Velký objem předčištěné vody přibírá v blízkosti Záluží u Mostu. Čistírenský komplex v areálu Chempark Záluží má kromě čištění vod z chemické výroby a z jednotlivých rafinérských procesů na starosti i čištění splaškových vod z městských aglomerací Litvínova a Meziboří. Jednotlivé čistírenské jednotky ČOV v Záluží mají různé funkce. Slouží např. k zachycování ropných produktů plovoucích na hladině nebo emulgovaných ve vodě, zachycují  tuhé látky a odstraňují další specifické sloučenin jako jsou sulfidy, kyanidy, těžké kovy a sloučeniny dusíku i jiných prvků.

Areál Záluží, kde sídlí několik chemických provozů, však není jediným průmyslovým areálem v blízkosti řeky. Cestou k Labi musí Bílina projít ještě celou řadou dalších úskalí a znečištění z městských čističek odpadních vod i z řady výrobních a průmyslových podniků. K nepříznivému stavu toku výrazně přispívá také důlní činnost a množství černých skládek na březích. Od počátku 90. let se kvalita vody v Bílině výrazně zlepšila, především v důsledku výstaveb nových čističek odpadních vod a jejich dalšími modernizacemi, zpřísňují se také podmínky pro vypouštěných odpadních vod do recipientu. Čistá však Bílina nebude asi nikdy. „Vybrala“ si, bohužel, špatnou trasu v průmyslové oblasti. Navíc, i přes podstatné zlepšení zůstávají na jejím dně staré ekologické zátěže z dob, kdy byly vypouštěny odpadní a technologické vody de facto bez čištění. Na dně řeky se usadila rtuť, mazut i další jedovaté látky, jejichž likvidace není otázkou několika let, ale celých desetiletí.

Dnes již není Bílina onou zapáchající zpěněnou stokou s barevnou proměnlivostí vody, podle toho, jaké nečistoty právě protékaly jejím korytem. Navracíme poničené krajině její původní tvář, snad dokážeme vrátit i řeku tam, kam patří. Tok, který jsme v minulosti napřímili kvůli potřebám těžebního průmyslu, snad opět získá své malebné meandry a zákruty. Zlepšení kvality vody v řece Bílině pomohla i rekonstrukce čistírny odpadních vod společnosti UNIPETROL RPA, která proběhla v letech 2007 a 2008. Začátkem roku 2008 byla v areálu této společnosti zahájena výstavba nové čistírny komunálních odpadních vod pro Litvínov. Pozemky pro čistírnu odkoupila Severočeská vodárenská společnost. Termín jejího dokončení je 31. prosinec 2010.

Nezáleží však jen na průmyslu, čisticí schopnosti ČOVek a jejich modernizaci. Záleží i na každém z nás, na našem přístupu k vodě, který leccos vypovídá rovněž o našem vztahu k přírodě. To, jak s ní hospodaříme, jak ji znečišťujeme a jak s ní dokážeme šetřit, ovlivňuje nejen naši peněženku, ale i naše svědomí vůči příštím generacím.