Čtvrtek, 28. března 2024

Privatizace vodárenství v České republice: kam odtékají zisky?

Publikace nazvaná "Privatizace vodárenství v České republice: kam odtékají zisky?" ilustruje na příkladech privatizace v Praze, na Ostravsku, ve Zlíně a Kroměříži neprůhledný proces nastavování vlastnických práv a dlouhodobých provozovatelských smluv.

Privatizace vodárenství v České republice: kam odtékají zisky?

Publikace Transparency International poukazuje na skutečnost, jak veřejný sektor přichází následkem privatizace provozní části vodohospodářských společností o značné prostředky, které mohly být použity k financování potřebné obnovy vodárenské infrastruktury. Současné nastavení smluv se soukromými provozovateli navíc městům a obcím komplikuje přístup k dotacím z Evropské unie. Publikace v úvodu ve stručnosti popisuje proces atomizace vodního hospodářství, který následoval po převodu vodohospodářského majetku na obce na začátku devadesátých let. Stát v letech 1993-1994 bezúplatně převedl majetek tehdejších jedenáct státních podniků na města a obce. Tímto způsobem vzniklo zhruba 40 okresních vodárenských společností, které zajišťovaly zásobování vodou pro více než 90 % obyvatel České republiky. Vznikly převážně společnosti smíšené, které jednak vlastnily infrastrukturu, jednak zajišťovaly provoz, ale vznikly i společnosti oddělené (např. v Praze). V této době byly vytvořeny i pojistky proti nevýhodným nebo nežádoucím změnám ve vodohospodářských společnostech. K nim patřila tzv. zlatá akcie a omezení převoditelnosti akcií na jméno a práva s nimi spojená, což bylo zakotveno ve stanovách nově vzniklých vodohospodářských fi rem.

Stop dotacím

Privatizace vodáren přinesla městům a některým vodárnám zpravidla jednorázové finanční zdroje, které byly následně městy či vodárnami investovány zpět do vodárenské infrastruktury, a to i v případě, kdy již města vodárny nevlastnila. Některé smíšené společnosti přišly privatizací o možnost žádat o prostředky z fondů EU na realizaci investičních akcí, případně došlo ke snížení částky, o kterou smíšená společnost mohla žádat. Obce a města, které prodaly provozní části vodohospodářské společnosti a ponechaly si infrastrukturu, v uvedených případech přišly o schopnost zajišťovat výstavbu infrastruktury ze svých vlastních zdrojů, jimiž je zisk z vodného a stočného. Obce a města musejí obnovu a výstavbu nové infrastruktury f nancovat z vlastních obecních rozpočtů a jsou závislé na dotacích. Z pohledu veřejného sektoru, spotřebitelů a daňových poplatníků příklady zároveň dokumentují i ztrátu přímé kontroly a ztrátu možnosti rozhodovat o rozvoji vodárenské infrastruktury v regionu. Tato skutečnost vedla i k pozastavení čerpání ze strukturálních fondů EU.

Účinná kontrola

Jedním z možných institucionálních opatření jsou návrhy na regulaci vodárenského trhu (ze své podstaty přirozeného monopolu). Tyto návrhy se již delší dobu objevují v materiálech Ministerstva životního prostředí (MŽP). Inspirují se zahraničními zkušenostmi a zkušenostmi z jiných síťových monopolních odvětví, v kterých se regulace jeví jako nutná. Podle vyjádření MŽP spočívá role regulátora v dosažení rovnováhy mezi veřejným zájmem a zájmy soukromého provozovatele, a to z pozice výrazně nezávislejší, než je pozice politická. Oddělitelnost regulátora od politiky může mít pozitivní efekt na ekonomickou udržitelnost oboru, pomocí postupné aplikace plně nákladového tarifu a snižování závislosti oboru na dotacích z veřejných rozpočtů. Existence nezávislého regulátora může znamenat i vyšší míru transparentnosti. Chování soukromých vodárenských společností se může změnit např. prostřednictvím uplatňování vzorce pro výpočet vodného a stočného, který motivuje k úsporám, místo aby navyšovaly náklady. Další možností je porovnávání kvality poskytovaných služeb sledováním vybraných standardů. Rovněž je možné zajistit ochranu veřejného zájmu proti zájmům soukromým, a to především s ohledem na vyváženost smluvních vztahů, nastavení přiměřenosti zisků soukromých společností nebo zajištění podílu veřejného sektoru na zisku z provozu. Regulátor ovšem není spasitelem a není schopen zcela zabránit netransparentním privatizacím. Zde je potřebná vyšší míra informování veřejnosti a také aktivní přístup občanů i příslušných institucí. Nedostatek průhlednosti nastavených vztahů vytváří příznivé podmínky pro zneužívání a manipulaci. Je tedy právě na veřejnosti, resp. na jednotlivých občanech, aby svým obecním představitelům pokládali otázky kolik, komu, proč a jak.

Úplnou verzi článku najdete v připravovaném (prosincovém) čísle časopisu Priorita.

Publikace je volně ke stažení na Transparency International ČR.

Autor: Eliška Císařová, Transparency International ČR

Zdroj:Operační program Životní prostředí
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů