Máme asi vody mnoho a je levná

Stál u zrodu boje proti sinicím na Brněnské přehradě, pak ho ale nahradili jiní. Teď Blahoslav Maršálek z Masarykovy univerzity a Botanického ústavu Akademie věd radí v tomtéž po celém světě. Do Brna se ve středu vrátil z Afriky, kde byl také kvůli sinicím.

* Klasická představa o Africe je, že na mnoha místech jsou vděčni za každou kapku vody. Skutečně je zajímají sinice?
Když je vody málo, je třeba alespoň tu trošku mít pitnou. Se sinicemi pitná není. Lidé v Africe jsou sice chudí, ale mají rozum. Jestliže to málo potravy, co máma sežene, její dítě vyzvrací, ptají se proč. A zelená voda, kterou pijí, je pro ně dost podezřelá. Proto problém už řeší i tamní vlády.

* Kde jsou tedy opatření dál? V našich evropských podmínkách, či tam?
Ta otázka je hodně sugestivní. Zkusím to diplomaticky: Dál jsou tam, kde si lidé uvědomují hodnotu vody. A právě v Africe, ale i v Číně, severní Indii, kde ty problémy řešíme, lidé vědí, že voda je hodnota. A podle toho se k ní chovají. Po pravdě, my tady máme vody zatím pravděpodobně příliš mnoho a je příliš levná. Proto těch činů nebývá tolik, kolik slov.

* Ale právě do Brněnské přehrady se teď dává poměrně velké množství peněz...
To je pravda. Voda tam nyní má průhlednost tři metry. To jsme neviděli za dvacet let, co tam odebíráme vzorky. Od roku 2000 bylo vždy zakázáno koupání, mnohdy už před prázdninami. Teď by se měl jít každý podívat, jsou vidět ryby, detaily, kameny. Je tu ale problém: udržet takový stav.

* Souhlasíte tedy s hlasy, že situace ideální není a opatření se míjí účinkem?
To zatím není prokázané ani prokazatelné. Podstatný je finální efekt. Je červenec a po měsíci skutečně parného léta tam sinice nejsou. Efekt je každému viditelný bez velkých rituálních tanečků. Jde to podpořit i vědecky, například podle objemu kyslíku - v letech 2006 až 2008 kyslík řádově od osmi metrů hlouběji nebyl, dnes ho máme až ke dnu. To prokazatelně nebylo celé roky, provzdušňovací zařízení tedy funguje. A v takovém prostředí se sinicím nedaří. Je čas udělat další krok, omezit přítok živin.

* Ale přece jen, nemůže za to zlepšení třeba i sama příroda? Před třemi lety se právě v Brně situace zlepšila, když se "do křížku" dostaly dva druhy sinic...
To je případ, kdy si příroda zalaškovala, letos tomu tak není. Tehdy tam ostatně také zvítězila pro Brno typická Microcystis a stejně bylo třeba koupání v polovině prázdnin zakázat. Nyní tam Microcystis není. Opatření, která předcházela, zejména obnažení dna, přetrhala sinicím kořeny. Z 37 milionů buněk na mililitr sedimentů klesla hodnota na deset až dvanáct tisíc sinic na mililitr. Neuvěřitelná změna.

* Ale ani to nevylučuje opětovné množení sinic...
Samozřejmě ne. Nádrž musíme brát jako součást říčního kontinua. Voda přitéká z velké oblasti, velký rozvoj sinic je už i v nádrži Vír. Co přijde ze shora, nám znovu infikuje nádrž. Momentálně v Brněnské přehradě sinice nejsou, ale mohou přitéct. A řešení situace nad nádrží se zastavilo a loni nebyl žádný nový projekt podán, což je chyba.

* Jsou sinice, které nyní jsou v přehradě, méně toxické?
Toxiny sinic se zabývám 18 let, nejsem schopen si představit, že by se o některé řeklo, že je netoxická. Ty, které při posledních měřeních převládaly, mají menší bioobjem. Jsou menší a mohou vylít méně toxinů, v tom je to dobrá zpráva. Pokud jde o zelené zbarvení vody, často jsou to řasy a plankton, ne sinice.

* Stál jste před třemi lety u zrodu plánů na oživení Brněnské přehrady. Nevymysleli mezitím někde v zahraničí něco lepšího?
Sinice jsou kosmopolitní, jsou na celém světě od australského Queenslandu až po Ameriku. Ale stačí se podívat do Bavorska. Tam se svou pověstnou precizností bilancovali, jak je to s fosforem, který je živinou pro sinice. Dělali rozsáhlé monitoringy i modely. A zjistili, že i když odstřihnou všechny zdroje, tedy obce nad 500 obyvatel, což je technologicky neřešitelné, přesto bude do vody kvůli hospodaření v krajině z malých obcí a farem přitékat ještě tolik fosforu, že to stále neumožní návrat do ideální podoby. Proto i tam volí variantu takzvaného srážení na přítoku - to je to, co vzniklo na přítoku do Brněnské přehrady u Veverské Bítýšky.

* Neprotiřečíte si, když na jednu stranu doporučujete opatření nad řekou a na druhou přilévání chemikálií?
Technologie, která umožňuje srážení fosforu, stojí desítky milionů. Čističky by byly v případě Brna stály desítky miliard. Chemická metoda je jedním z řešení, označovaných jako ošetření na místě. Je potřeba hledat zpět vyváženost. Vtom je nádherný pokrok, je to fascinující oblast - ta rovnováha je velice křehká. Před lety byly zaklínadlem dusíkaté sloučeniny, odstraňované v čističkách odpadních vod - a teď se ukazuje, že je těchto sloučenin málo a na některých místech je uměle dodávají, aby umožnily například rozklad bahna. Nemůžeme tedy být fosforcentričtí, musíme brát v úvahu i další látky. A to vše je se sinicemi spojeno.

* Máme šanci boj se sinicemi vyhrát?
Spíš by to mělo být o hledání rovnováhy, o prevenci. Sinice jsou tady 3,7 miliardy let, znají své bojiště mnohem lépe než my, vždy si něco najdou. Jediná taktika je vyhladovět je - vybrat jim zásoby v sedimentech, i zásoby dovážené řekou z povodí. Opatření jsou puzzle, obří skládačka, z níž nelze vyhazovat části bez důsledku. Odpovědní musí rychle připravit právě projekty v povodí nad nádrží. Že se zbrzdily, je neomluvitelné, žádná chemie je nenahradí.

Zdroj: Tato zpráva vyšla v prvním vydání Regionální mutace| Lidové noviny - Brno