V Liberci testují využití nanočástic v boji proti sinicím ve vodě

Využití nanočástic železa v boji proti toxickým sinicím testují vědci Technické univerzity Liberec v projektu zaměřeném na využití nanomateriálů při ochraně životního prostředí. Železo dokáže velmi efektivně buňky sinic zničit, navíc na sebe umí vázat fosfor, který růst sinic podporuje. Na výzkumu spolupracují liberečtí vědci s lidmi z Palackého univerzity v Olomouci a se specialisty z Brna. Výzkum je na začátku, ale je to jedna z alternativních možností, jak sinice ve vodě likvidovat, řekl dnes ČTK vedoucí výzkumného týmu Miroslav Černík.

V praxi by se podle něj mohly k čištění vodních ploch požívat zhruba za dva roky. Toxické sinice způsobují alergie, ale i lehké akutní otravy projevující se střevními a žaludečními potížemi, přes bolesti hlavy, až po vážnější jaterní problémy.

V posledních letech přibývá přírodních rekreačních ploch, kde musí hygienici v létě zakazovat koupání právě kvůli přemnoženým sinicím. Těm prospívá zejména znečištěná voda, která do nádrží přitéká, ale také například intenzivní chovy ryb v minulosti. To je dlouholetý problém třeba oblíbeného Máchova jezera, kde se v minulosti do likvidace sinic investovalo několik milionů.

"Sinice nanoželezo vlastně požírají a rozpadnou se kvůli poškození buňky," popsal mechanismus Černík. Nyní se ještě bude zkoumat, jak dlouho zůstane voda čistá, případně, jak dlouho dokáže železo vázat fosfor a kdy a zda ho bude znovu uvolňovat do vody.

Nanočástice železa ale nejsou nebezpečné jen toxickým sinicím, jsou potenciálním rizikem i pro mikroorganismy, živé organismy i pro člověka. "Mají ale tu výhodu, že oxidují na běžné oxidy železa, které se v přírodě vyskytují ve vysokých koncentracích, po té vlastní reakci už železo není toxické," zdůraznil Černík. Působení železa je navíc omezené jen na místo jeho aplikace.

Nanoželezo se úspěšně uplatnilo například také při dekontaminaci znečištění po bývalé prádelně a chemické čistírně sovětské armády v Kuřívodech na Českolipsku. Pokusy vyčistit zhruba dvouhektarovou lokalitu začaly podle Petra Kvapila z firmy Aquatest v 90. letech. Tehdejší sanační čerpání se ukázalo jako neúčinné, úspěšná byla až kombinace chemických látek aplikovaných přímo pod zem. Podařilo se tak odstranit ohnisko znečištění. "V současné době se lokalita dočišťuje, potrvá to ještě tak tři roky, další dva se bude sledovat," poznamenal Kvapil.

Využití nanočástic železa při sanaci znečištění, je jen jedním z řady témat, na nichž pracuje výzkumné centrum Pokročilé sanační technologie a procesy (ARTEC). Původně pětiletý projekt, prodloužený na sedm let, podpořilo ministerstvo školství 224 miliony korun a dalších 27 milionů korun si centrum zajistilo prodejem výsledků své práce.

Práce na řešení výzkumných úkolů začaly v letech 2004 a 2005 a zapojilo se do něj na 100 vědeckých pracovníků ze šesti institucí. V letošním roce centrum ukončí činnost, má za sebou ale výsledky, které přímo v praxi ukázaly účinnost některých metod. Ta v některých případech dosahuje až 90 procent.