Čistý vzduch: žádná ztráta investic
Ke klíčovým dlouhodobým strategiím vlády patří energetická politika. Rychlé
přijetí moderní legislativy v prvních porevolučních letech sice vedlo k
nesporným úspěchům ve snižování znečištění ovzduší, našim západoevropským
sousedům se však přesto dýchá ještě lépe. Evropská energetická politika
připomíná rozjetý rychlovlak, kterému naše lokálka s vagóny naloženými uhlím a
uranem zatím zjevně nestačí. Úspěch našich sousedů vychází především z jasně
stanoveného a daleko do budoucnosti zacíleného pořadí priorit. Dlouhodobým cílům
odpovídají konkrétní politické kroky - útlum jaderné energetiky, mohutný rozvoj
energetické efektivity a zásadní podpora rozvoji špičkových technologií pro
využití obnovitelných zdrojů energie. I u nás by takový razantní směr jistě
našel pochopení u odborné i laické veřejnosti. Vždyť podle závěrů vládní
expertní komise se desítky miliard utopené v Temelíně již nikdy nevrátí, zatímco
dopady jaderné energetiky v podobě sanace po těžbě uranu ve Stráži pod Ralskem
či budování trvalého úložiště radioaktivního odpadu - podle nově připravovaných
dispozic EU - nás ještě na hezkých pár desítek miliard přijdou. Naše podpora
obnovitelným zdrojům energie se naopak pohybuje o dva řády níže. Díky tomu
kulháme daleko za posledním vagónem evropského expresu. Ale i přes minimální
státní podporu řada obcí úspěšně sází na vlastní produkci biomasy a navazující
výtopny, jiné budují třeba větrné elektrárny. Státní fond životního prostředí
stačí pomoci jen malé části takových projektů. Významní investoři se do nich
zatím příliš nehrnou, nemají totiž jistotu dlouhodobé návratnosti svých investic
- cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o výkupních cenách se může
snadno a rychle změnit. Ministerstvo životního prostředí proto připravuje podle
vzoru Německa a dalších evropských zemí návrh zákona, který v této oblasti
stanoví jasná pravidla. Obnovitelné zdroje totiž přinášejí nejen čistší vzduch,
ale také nová pracovní místa. Na rozdíl od většiny klasických zdrojů (ropa,
plyn, uranové palivové články) zvyšují nezávislost regionů i státu na dovozu ze
zahraničí. Málokterého teroristu by navíc napadlo zaútočit na kotel spalující
dřevěné štěpky. Základem energetické produkce bude u nás ještě dlouho uhlí. I
zde nás ovšem čekají velké změny. Zastaralé hnědouhelné elektrárny by měly být
nahrazeny o několik generací novějšími technologiemi s nesrovnatelně vyšší
účinností a nižšími emisemi. Situace v české energetice je nyní pro strategické
rozhodování mimořádně příznivá. Nejenže netrpíme nedostatkem energie, ale naopak
ji masivně vyvážíme. Nemusíme tedy jednat pod žádným tlakem. Stanovíme-li si
podobné cíle a priority jako Evropská unie a přizpůsobíme-li jim také investice
či státní záruky, získáme šanci naskočit do vlaku společného výzkumu,
rozvojových programů a investic do moderních technologií. Pečlivě bychom měli
zvážit, zda vyrazíme rychle dopředu, nebo budeme nadále opatrně přešlapovat.
Přál bych si prosadit tu první variantu. Autor je ministrem životního prostředí
(KDU-ČSL) ZDROJ: HN
Ke klíčovým dlouhodobým strategiím vlády patří energetická politika. Rychlé přijetí moderní legislativy v prvních porevolučních letech sice vedlo k nesporným úspěchům ve snižování znečištění ovzduší, našim západoevropským sousedům se však přesto dýchá ještě lépe. Evropská energetická politika připomíná rozjetý rychlovlak, kterému naše lokálka s vagóny naloženými uhlím a uranem zatím zjevně nestačí.
Úspěch našich sousedů vychází především z jasně stanoveného a daleko do budoucnosti zacíleného pořadí priorit. Dlouhodobým cílům odpovídají konkrétní politické kroky - útlum jaderné energetiky, mohutný rozvoj energetické efektivity a zásadní podpora rozvoji špičkových technologií pro využití obnovitelných zdrojů energie.
I u nás by takový razantní směr jistě našel pochopení u odborné i laické veřejnosti. Vždyť podle závěrů vládní expertní komise se desítky miliard utopené v Temelíně již nikdy nevrátí, zatímco dopady jaderné energetiky v podobě sanace po těžbě uranu ve Stráži pod Ralskem či budování trvalého úložiště radioaktivního odpadu - podle nově připravovaných dispozic EU - nás ještě na hezkých pár desítek miliard přijdou.
Naše podpora obnovitelným zdrojům energie se naopak pohybuje o dva řády níže. Díky tomu kulháme daleko za posledním vagónem evropského expresu. Ale i přes minimální státní podporu řada obcí úspěšně sází na vlastní produkci biomasy a navazující výtopny, jiné budují třeba větrné elektrárny. Státní fond životního prostředí stačí pomoci jen malé části takových projektů. Významní investoři se do nich zatím příliš nehrnou, nemají totiž jistotu dlouhodobé návratnosti svých investic - cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o výkupních cenách se může snadno a rychle změnit. Ministerstvo životního prostředí proto připravuje podle vzoru Německa a dalších evropských zemí návrh zákona, který v této oblasti stanoví jasná pravidla. Obnovitelné zdroje totiž přinášejí nejen čistší vzduch, ale také nová pracovní místa.
Na rozdíl od většiny klasických zdrojů (ropa, plyn, uranové palivové články) zvyšují nezávislost regionů i státu na dovozu ze zahraničí. Málokterého teroristu by navíc napadlo zaútočit na kotel spalující dřevěné štěpky.
Základem energetické produkce bude u nás ještě dlouho uhlí. I zde nás ovšem čekají velké změny. Zastaralé hnědouhelné elektrárny by měly být nahrazeny o několik generací novějšími technologiemi s nesrovnatelně vyšší účinností a nižšími emisemi.
Situace v české energetice je nyní pro strategické rozhodování mimořádně příznivá. Nejenže netrpíme nedostatkem energie, ale naopak ji masivně vyvážíme. Nemusíme tedy jednat pod žádným tlakem. Stanovíme-li si podobné cíle a priority jako Evropská unie a přizpůsobíme-li jim také investice či státní záruky, získáme šanci naskočit do vlaku společného výzkumu, rozvojových programů a investic do moderních technologií. Pečlivě bychom měli zvážit, zda vyrazíme rychle dopředu, nebo budeme nadále opatrně přešlapovat. Přál bych si prosadit tu první variantu.
Autor je ministrem
životního prostředí (KDU-ČSL)
ZDROJ: HN
Sdílet článek na sociálních sítích