Kjótský protokol zřejmě nevstoupí v platnost
Pro vstup Kjótskeho protokolu o snížení emisí skleníkových plynů do platnosti je
nutné splnit dvě podmínky. První je, že protokol musí schválit minimálně 55
signatářů Rámcové konvence o změnách klimatu. Tato podmínka je splněna, protokol
již ratifikovalo 104 zemí. Druhou, avšak obtížněji splnitelnou podmínkou je, aby
země, které se k plnění protokolu zavázaly, se ve výchozím roce 1990 podílely z
55 % na celkových emisích skleníkových plynů této skupiny zemí. Tato podmínka
nebyla zatím splněna a je velkou otázkou, zda vůbec bude! Poté, co jej v loňském
roce schválily již téměř všechny země Evropy, Japonsko a Kanada, dosáhl tento
procentuelní podíl výše 44 %. Překročení 55% klíčové hranice se však zdá být
podle posledního vývoje stále méně pravděpodobné. Protokol dosud neratifikovaly
již pouze tři významní emitenti skleníkových plynů: Vedle Ukrajiny jsou to Rusko
a USA. Jelikož však USA již protokol ratifikovat odmítly (známým výrokem
amerického prezidenta Bushe, který v březnu 2001 prohlásil tento pro- tokol za
mrtvý), rozhodující pro jeho osud je tedy pozice Ruska. Rusko jeho přijetí však
stále oddaluje a místo toho začíná stále více zdůrazňovat jeho možné negativní
ekonomické nevýhody. Příčinou je právě odmítavý postoj Spojených států ke
Kjótskému protokolu. Rusko v současnosti díky hospodářskému poklesu disponuje
velkým množstvím „uspořených“ emisí skleníkových plynů, více než 1000 Mt CO2
ekv. Jedná se o redukce emisí v takovém objemu, že za stávající situace by na
budoucím světovém trhu s emisemi byly prodejné jen v případě poptávky ze strany
USA. Evropské unii se totiž daří emise částečně snižovat a zbývající podíl ke
splnění 8% závazku o snížení by postačovaly redukce emisí dosažené kandidátskými
zeměmi. Ostatní velcí emitenti, jako je Kanada a Japonsko, by i přes stále
zvyšující emise potřebovaly těchto „emisních kreditů“ ke splnění národních
limitů mnohem méně. V lednu letošního roku se v Moskvě na ministerské úrovni
uskutečnilo setkání zástupců Ruska a USA, s cílem pokusit se najít shodu v
hledání „nového směru\" v otázce řešení problému globálního oteplování a změn
klimatu. Výsledkem jednání je dohoda o rozšíření spolupráce a jako důkaz
opravdového společného úsilí obou zemí v této oblasti se obě strany dohodly, že
na podzim tohoto roku v Moskvě uspořádají Světovou konferenci o změně klimatu.
Co to pro osud Kjótského protokolu znamená si lze domyslet… Zdroj: Seven
unfccc.int [http://unfccc.int/resource/kpthermo.html] (Aktuální stav stupně
ratifikace Kjótského protokolu) www.meteo.ru [http://www.meteo.ru/wccc2003]
Pro vstup Kjótskeho protokolu o snížení emisí skleníkových plynů do platnosti je nutné splnit dvě podmínky. První je, že protokol musí schválit minimálně 55 signatářů Rámcové konvence o změnách klimatu. Tato podmínka je splněna, protokol již ratifikovalo 104 zemí.
Druhou, avšak obtížněji splnitelnou podmínkou je, aby země, které se k plnění protokolu zavázaly, se ve výchozím roce 1990 podílely z 55 %
na celkových emisích skleníkových plynů této skupiny zemí. Tato podmínka nebyla zatím splněna a je velkou otázkou, zda vůbec bude!
Poté, co jej v loňském roce schválily již téměř všechny země Evropy, Japonsko a Kanada, dosáhl tento procentuelní podíl výše 44 %. Překročení 55% klíčové hranice se však zdá být podle posledního vývoje stále méně pravděpodobné. Protokol dosud neratifikovaly již pouze tři významní emitenti skleníkových plynů: Vedle Ukrajiny jsou to Rusko a USA. Jelikož však USA již protokol ratifikovat odmítly (známým výrokem amerického prezidenta Bushe, který v březnu 2001 prohlásil tento pro-
tokol za mrtvý), rozhodující pro jeho osud je tedy pozice Ruska.
Rusko jeho přijetí však stále oddaluje a místo toho začíná stále více zdůrazňovat jeho možné negativní ekonomické nevýhody. Příčinou je právě odmítavý postoj Spojených států ke Kjótskému protokolu. Rusko v současnosti díky hospodářskému poklesu disponuje velkým množstvím „uspořených“ emisí skleníkových plynů, více než 1000 Mt CO2 ekv. Jedná se o redukce emisí v takovém objemu, že za stávající situace by na budoucím světovém trhu s emisemi byly prodejné jen v případě poptávky ze strany USA. Evropské unii se totiž daří emise částečně snižovat a zbývající podíl ke splnění 8% závazku o snížení by postačovaly redukce emisí dosažené kandidátskými zeměmi. Ostatní velcí emitenti, jako je Kanada a Japonsko, by i přes stále zvyšující emise potřebovaly těchto „emisních kreditů“ ke splnění národních limitů mnohem méně.
V lednu letošního roku se v Moskvě na ministerské úrovni uskutečnilo setkání zástupců Ruska a USA, s cílem pokusit se najít shodu v hledání „nového směru\" v otázce řešení problému globálního oteplování a změn klimatu. Výsledkem jednání je dohoda o rozšíření spolupráce a jako důkaz opravdového společného úsilí obou zemí v této oblasti se obě strany dohodly, že na podzim tohoto roku v Moskvě uspořádají Světovou konferenci o změně klimatu. Co to pro osud Kjótského protokolu znamená si lze domyslet…
Zdroj: Seven
unfccc.int
(Aktuální stav stupně ratifikace Kjótského protokolu)
www.meteo.ru
Sdílet článek na sociálních sítích