Připravenost průmyslu ČR na plnění Kjótského protokolu

Ke Kjótskému protokolu zaujala zcela odlišný postoj dvě významná ekonomická uskupení. Všeobecně je známo, že USA a EU nemají na tuto problematiku jednotný názor. V důsledku postoje USA a některých dalších významných producentů skleníkových plynů dosud není naplněn základní předpoklad pro realizaci záměrů Kjótského protokolu. EU stojí na druhé straně názorového spektra a je velmi aktivní při prosazování nástrojů směřujících k redukci skleníkových plynů. Tato disharmonie vyplývá s rozdílných ekonomických přístupů a priorit v oblasti řešení udržitelného rozvoje. MEZITITULEK: ČR investovala do technologií Je zřejmé, že ČR, pro kterou je EU významný obchodní partner a také jako budoucí členská země tohoto uskupení, bude postupovat v souladu s EU. Česká republika k Rámcové úmluvě OSN o globální změně klimatu přistoupila již v roce 1993. Na první pohled se dá říci, že ČR má pro naplnění Kjótského protokolu dobré výchozí podmínky. Zejména tím, že trend vývoje produkce skleníkových plynů se bude odvíjet od roku 1990 (rozhodnutí ČR je v souladu s přístupem ostatních zemí OECD). Díky ekonomické transformaci se celkové národní emise snížily od roku 1990 zhruba o více než 20% a pohybují se dnes kolem 12 tun CO2 na obyvatele na rok, což je zhruba průměr vyspělých zemí. K tomuto poklesu emisí však došlo nejen následkem poklesu ekonomické aktivity, ale i díky řadě investic do moderních technologií s vyšší energetickou činností. Vzhledem k tomu, že ekonomický růst v České republice v nejbližších letech s velkou pravděpodobností nepřekročí 3-4 % (vztaženo na HDP), nevrátí se ani emise skleníkových plynů na úroveň roku 1990 tak rychle, jak po roce 1990 spolu s HDP poklesly. Porovnáme-li však emise vztažené na jednotku HDP, pak je pro ČR toto srovnání méně výhodné, což znamená , že k dosažení stejného ekonomického efektu uvolníme do životního prostředí více škodlivých látek. Znamená to, že naše ekonomika stále trpí relativně vyšší energetickou náročností. Lze tedy očekávat, že omezování produkce skleníkových plynů bude z dlouhodobého pohledu limitujícím faktorem pro celkový růst průmyslové výroby. MEZITITULEK: Klimatický program Vzhledem k tomu, že emise skleníkových plynů jsou produkovány zdroji napříč ekonomikou (energetika, průmysl, zemědělství, doprava, rezidenční sektor atd.), nelze spoléhat na jedno univerzální řešení a je třeba využívat i různých nástrojů a politik. V rámci klimatického programu EU (European Climate Change Programme) je tak uvažována řada opatření, která zahrnují mimo jiné podporu obnovitelných zdrojů energie, úspor energie, kogenerace, podpory zavádění nových technologií či opatření v sektoru dopravy a zemědělství. Mezi klíčové nástroje však jednoznačně patří systém obchodování s emisemi skleníkových plynů. Obchodování s emisemi skleníkových plynů patří spolu s projekty JI (Join Implementation) a CDM (Clean Development Mechanism) mezi tzv. flexibilní mechanismy Kjótského protokolu a je upraveno ve článku 17. Vzhledem k tomu, že signatáři Protokolu jsou státy, jedná se o obchodování na úrovni států (resp. vlád). MEZITITULEK: Obchod s emisemi Obchodování s emisemi může být ale samozřejmě též mechanismem na národní úrovni. Má-li daný stát snižovat emise skleníkových plynů (v souvislosti s plněním závazků Protokolu), může, zjednodušeně řečeno, situaci řešit realizací opatření ke snižování emisí na svém území (domácí opatření), nebo řešit situaci v rámci obchodování s emisemi na mezinárodní úrovni (flexibilní mechanismy Protokolu). V případě domácích opatření jde v zásadě o to, jak snížit emise z jednotlivých zdrojů, kterých je napříč ekonomikou velké množství. Příslušná vláda tak může využít řady nástrojů či opatření, které mohou sahat od opatření administrativního charakteru (administrativní rozhodnutí o redukci emisí u jednotlivých zdrojů, zákazy apod.) až po opatření využívajících ekonomických nástrojů (daňové nástroje, obchodování). Obchodování s emisemi tedy může být národním (domácím) nástrojem redukce emisí, kdy je závazek státu určitým způsobem přesunut na jednotlivé zdroje. Vzhledem k tomu, že obchodování lze (a ekonomicky má smysl) aplikovat na takové zdroje emisí, které splní určité charakteristiky (velikost, měřitelnost emisí, kontrolovatelnost, administrativní složitost systému), jde obvykle o určení skupiny klíčových zdrojů, které jsou zařazeny do systému obchodování, přičemž zbývající zdroje emisí (zdroje zařazené do obchodování představují pouze určitý podíl na celkových emisích) jsou regulovány jiným způsobem. Kjótský protokol toto obchodování na národní úrovni nijak nereguluje a je tak plně v kompetenci vlády toho kterého státu. Z důvodu zachování konkurenční schopnosti bude muset česká ekonomika využívat všechny nástroje, které má k dispozici, tj. pokračovat v restrukturalizaci (přechod k méně energeticky náročným odvětvím), realizovat úspory surovina a energie vč. zvyšování energetické účinnosti. Zajištění tohoto cíle je nemyslitelné bez zvyšování vědomostního potenciálu a modernizace průmyslu jako celku. Jinak řečeno každá ekonomika může plnit jen takové environmentální cíle, na které má uzpůsoben potenciál a na který si vydělá. ČR tím, že nežádala EK o přechodná období v oblasti životního prostředí, bezpečnosti a hygieny práce a dalších oblastech, si mimořádně zvedla laťku náročnosti pro svůj průmysl. MEZITITULEK: Snížit spotřebu energie Z pohledu řízení ekonomiky ČR je důležité, aby státní energetická politika obsahovala opatření vedoucí ke snižování spotřeby energií, fosilních paliv a vyšší využití obnovitelných zdrojů a také kombinované výroby energie a tepla. Tyto směry jsou zřetelné v současném návrhu Státní energetické koncepce do roku 2030. Bude zajímavé, jak se ve vztahu k procesu redukce skleníkových plynů projeví liberalizace energetického trhu, od níž se očekává zlevnění elektrické energie a tudíž lze předpokládat i růst její spotřeby. Bez zásadní změny struktury energetikého mixu směrem k nižšímu využití fosilních paliv při výrobě elektrické energie nemůže dojít k poklesu emise skleníkových plynů. MEZITITULEK: Podniky a redukce skleníkových plynů Co se dá říci k postavení podniku - organizace v procesu redukce skleníkových plynů? Plně zde platí vše co bylo řečeno v souvislosti s národní ekonomikou. Dopad na organizace bude mít přísně selektivní průběh. Rozhodující pro organizaci bude to, jak se jí podaří skloubit požadavek růstu konkurenční schopnosti s požadavkem redukce skleníkových plynů. V této souvislosti je vhodné zmínit zákon č.76/2002 Sb. o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC) dle směrnice ES 96/61/EC. Tento zákon je významným prvkem k prosazení modernizace průmyslu na území ČR v dlouhodobém horizontu a snižování negativních dopadů na životní prostředí. Problém je však v tom, že odborné odhady hovoří o 180 mld. Kč, které budou muset soukromé subjekty (650 organizací) vynaložit v průběhu příštích 8 až 10 let. To je zcela nereálná částka, přibližující se v přepočtu na jeden rok očekávaným příjmům ze strukturálních fondů EU (v letech 2003 - 2006) a nebo s rozsahem Sektorového operačního programu průmyslu ČR. Kjótský protokol a směrnice EU však mohou být pro podnik přínosem v případě, že se vytvoří systém na národní a mezinárodní úrovni pro obchodování s emisemi CO2 a současně se podaří nastavit parametr tohoto obchodování tak, aby např. podniky, které v 90.letech investovali do životního prostředí je mohly zhodnotit. Proces greenhouse gas emissions trading (GHG trading) v rámci Evropy bude spuštěn od roku 2005 bez ohledu na to, zda budou naplněna kritéria pro platnost Kjótského protokolu. Připravovaná direktiva EU definující zásady tzv. GHG trading vychází z Kjótského protokolu a svoji strukturu staví na dvou základní principech. Prvním je tzv. princip povolení (permit) který budou musit obdržet všechny výrobní procesy zahrnované do obchodního systému. Druhým je tzv. princip dávek emisí (allowances), definovaný jako příděl množství ekvivalentních tun CO2, který bude moci emitovat držitel povolení jako odpovídající dávku skleníkových plynů. Členské státy budou moci vydávat povolení, která budou zahrnovat povinnost zachovávat dávky emisí odpovídající aktuální emisím, jakož i vyžadovat odpovídající monitoring a hlášení emisí. Vzhledem k tomu, že světové společenství a státy EU finišují na přípravě systému obchodování s emisemi a současně, že ČR je na začátku procesu implementace Kjótského pro tokolu a směrnic EU, bylo by nezodpovědné vyjadřovat se s určitostí o dopadech na náš průmysl. Dá se podle všech indicií očekávat, že náročnost cíle redukce skleníkových plynů se projeví až v dlouhodob ém horizontu. Primární roli bude hrát situace v energetickém průmyslu, tj. zvolená energetická strategie ČR. AUTOR: Ing. Jiří Študent CEMC-České ekologické manažerské centrum ZDROJ: TECHNIK