Času je málo, teplota stoupá

Skleníkový efekt nejspíš udeřil rychleji, než všichni čekali. Vědci se přou, zda je současný vzestup teplot na Zemi výsledkem přírodních změn nezávislých na člověku nebo lidské civilizace a také, zda nás čeká konec světa nebo naopak oddalujeme hrozbu z opačného konce teploměru, nástup cyklické doby ledové. Argumenty se hledají i v minulosti a hledají se srovnání, zda se současné výkyvy vymykají tomu, co už tady bylo. O bližší minulosti životního prostředí jednali na začátku září v Praze účastníci 2. mezinárodní konference Evropské společnosti pro environmentální dějiny. Podstatně dál sahají výzkumy paleoklimatologů, jejichž práce nás oslovují z vědeckých časopisů. Největší pozornost je však věnována předpovědím, které v posledních dnech zaznívají z dramatických tiskovek. Pražská konference měla příspěvků tolik, že v průběhu čtyř dnů často probíhalo dokonce deset souběžných zasedání. Seznam pouhých anotací má sto stránek hustě psaného textu ( www.natur.cuni.cz ). Konfrontaci bleskového letu dějin a geologického času připomínal účastníkům pichlavý Mars na noční obloze, nejjasnější za 60 tisíc let. Jak vypadal svět, když Mars zářil na obloze stejně jako dnes? \"Na západní polokouli tenkrát nikdo nežil,\" připomíná profesor Kansaské univerzity v USA Donald Worster, jeden ze zakladatelů oboru environmentálních dějin a asi nejvýznamnější host konference. \"Nechci spekulovat, jestli se tam lidé objevili před 10 nebo 20 tisíci lety, ale největší rozsah změn probíhá asi 200 let a současnou tvář Země nejvíc ovlivnilo poslední století. Změny nikdy neprobíhaly tak rychle. Nikdy také nebyly tak nebezpečné pro lidstvo.\" Napsal jste knihu se sugestivním názvem Konce světa, připomínáme panu profesorovi. Už to začalo? \"To je nadsázka, která poukazuje na rozsah problému. Člověk jako druh nevyhyne, vždy se najdou místa, kde bude situace o něco lepší, ale nelze to přece nechat dojít až tak daleko.\" Historický nadhled umožňuje Donaldu Worsterovi, aby udeřil i na koncepci trvale udržitelného rozvoje. Vadí mu slovo \"rozvoj\", které naznačuje moderní víru ve schopnost lidského rozumu řídit přírodu. Ta se vynořila už s osvícenstvím a její současné použití je nové jen v tom, že se rozšířila na celou zeměkouli. \"Nechci útočit na udržitelný rozvoj,\" brání se Worster na přímou otázku, \"když nic lepšího momentálně není. Snažím se jen vedle toho poukazovat na vnitřní hodnotu přírody, která není srovnatelná s žádnými ekonomickými ukazateli. Člověk nemá právo přírodu ničit, protože ji nevytvořil.\" V sekci Klima a katastrofy, kde se mluvilo o potopách, hladomorech a uragánech, zazněl příspěvek Christopha Bernhardta o tom, jak lidé přistupovali k povodním na Rýně v průběhu posledních dvou století. Předindustriální strach se postupem času změnil v uvědomělý přístup k riziku - ale také v pokles citlivosti k masivním zásahům do říčního koryta. \"Postindustriální\" přístup se začal projevovat v druhé polovině minulého století a naznačuje obrat směrem ke vnímání rizika pro prostředí. Mezi klimatology narůstá obava, že letošní vlna veder byla nesrovnatelná s tím, co se odehrávalo v minulosti, přestože existují doklady o jednom nebo dvou obdobích katastrofálního sucha prakticky v každém století historického období. Letos překvapila i rekordní délka suchého období. \"Extrémní výkyvy přicházejí v rychlém sledu, což naznačuje, že klima je vyvedeno z rovnováhy. Loni bylo Německo pod vodou,\" připomíná Michael Knobelsdorf z německé meteorologické služby. Na rozsáhlých územích celé Evropy bylo letos po několik měsíců o 5 stupňů víc než jsou dlouhodobé průměry a vlna veder se rozšířila na celou severní polokouli. Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), který se opírá o průzkum mezi 2000 klimatology z celého světa, ještě na začátku roku předpovídal vzestup globální teploty o 5 stupňů do konce století. Na letošní berlínské konferenci o výzkumu atmosféry už zazněly předpovědi, že růst teplot může dosáhnout 7 až 10 °C. Změny mohou mít rychlejší průběh nejen na teploměru, jak ukazuje odtávání ledovců. Například v Alpách se od roku 1970 zvýšila průměrná letní teplota o 2,1 stupně, takže horské říčky nebývale šumí. Jenže v zimě začíná být pravidlem, že se nad Alpami usadí tlaková výše, která snižuje sněhové srážky. Dlouhodobým důsledkem této kombinace je vyostřené sucho. Tradiční zdroj srážek, atlantická níže, také cestuje a přináší více zimního deště Anglii a sněhu Skandinávii. Proto skandinávské ledovce rostou, přestože celkové oteplení zasahuje i sever. Další prudkou změnu představují hořící lesy. Někde za ně může jen sucho, v Severní Americe navíc i kůrovci, kteří se v horku nevídaně rozmohli. Za normálních okolností se stromy brání tím, že kůrovcům zalijí chodbičky pryskyřicí, ale při nedostatku vláhy obrana ochabuje a přibývá souší, které pak vzplanou po úderu blesku. List Washinton Post informuje o iniciativě amerického prezidenta George W. Bushe, který chce čelit požárům \"řidším\" lesem. Vysloužil si komentář, že jediné účinné řešení spočívá ve snižování skleníkových plynů a přistoupení ke Kjótskému protokolu, do čehož se Bushovi nechce. Řídký les by mohl problém ještě vyostřit, protože půda bude víc vystavena vysychání a stromy přijdou o zbytky přirozené obrany proti kůrovcům. Hadley Centre pro klimatické předpovědi a výzkum, které patří britské meteorologické službě, je přesvědčeno, že letošní vlna veder není přírodního původu. Není způsobena skvrnami na Slunci nebo erupcemi vulkánů, ale je důsledkem civilizačního znečištění ovzduší. Vedoucí výzkumného týmu Peter Scott prohlašuje, že teprve když se započte vliv lidské činnosti, lze pozorované oteplení nějak vysvětlit. Britský deník The Guardian, který se na problém soustředil a věnoval mu v srpnu sérii tematických stran, informuje o obavách mozkového trustu labouristické stany, Institute of Public Policy Research (IPPR), že omezení skleníkových plynů zřejmě bude muset být mnohem radikálnější. Dokonce nemusí stačit ani celkové snížení britské produkce CO2 o 60 procent v delším časovém období (z toho do roku 2010 podle Kjótského protokolu o 12,5 procenta, tedy víc než EU, která se zavázala k 8 procentům). Odvolává se na názor Geoffa Jenkinse z Hadley Centre, že vzestup teplot změní vlastnosti půdy a ta začne uvolňovat oxid uhlíku nashromážděný za posledních 150 let. Sir Tom Blundel, člen královské komise pro znečištění prostředí, navrhuje přidělit jednotlivým zemím konkrétní limity produkce oxidu uhlíku, takže země jako Indie by si ještě mohly dovolit malý přírůstek, ale průmyslové země by musely přistoupit k drastickému snížení. Jak se rychle zbavit nadbytečného oxidu uhlíku? Britská vláda chce zveřejnit ještě do konce září plán, jak odvádět CO2 potrubím z elek-tráren do úložišť v Severním moři. To by umožnilo pokračovat v používání fosilních paliv a přitom by nebyly ohroženy závazky na snižování emisí. Environmentalisté však varují před nevyzkoušenou technologií a tvrdí, že to jen odvede prostředky od výzkumu obnovitelných zdrojů, jako je energie větru a mořských vln. List Guardian prý má kopii vládního plánu k dispozici, a tak uvádí řadu podrobností. Předpokládá to vývoj technologie, která zachytí CO2 u zdroje, a také vybudování rozsáhlé sítě speciálních plynovodů, které by ústily do podmořských úložišť stovky mil od břehu. Náklady jsou odhadovány v rozmezí 34 až 93 liber (1700 až 4650 korun) na tunu CO2, což by znamenalo, že jedna kilowatthodina bude dražší o 1 až 2,3 pence (0,50 až 1,15 Kč). Zpráva připravená pracovní skupinou při Ministerstvu průmyslu a obchodu prý doporučí pokračovat ve výzkumu. Tlak vody by udržoval odpadní plyn v kapalném stavu, což by usnadňovalo jeho kontrolu. Existují však obavy, že Severní moře je příliš mělké pro takové potřeby. Nezbyde než ukládat plyn do podmořských dutin, které budou uzavřeny betonem, nebo do vyčerpaných ropných a plynových nalezišť. V ropném průmyslu by si přitom odpad z elektráren mohl i vydělat, protože by sloužil k vytlačení zbytku ropy ze studně. Severomořská pole už jsou skutečně dost vyčerpána. Jenže dosluhují i platformy, které by se daly k takové operaci využít, a první tři už byly vyřazeny z provozu. Kdyby to plán nestihl a potřebné platformy mezitím dosloužily, budování nových věc značně prodraží. V praxi zatím uvedenou technologii používá jen americká ropná firma Kinder Morgan, která přivádí oxid uhlíku na texaská pole ze zdrojů vzdálených stovky mil. Ta je také v pozadí britské iniciativy. Měla by umožnit uložení 40 milionů tun kysličníku uhličitého ročně a 1,6 miliardy tun za dobu životnosti projektu a vytěžení 5,3 miliardy barelů ropy navíc. ZDROJ: EKONOM