Boj proti radonu byl Clondikem za peníze státu
Libuše Rudolfová z Jáchymova se nepoddala ministerské zvůli a vysoudila si
opravu státem zničeného domu Jáchymov - Ministerstvo životního prostředí musí
vyklidit sklep, který patří Libuši Rudolfové z Jáchymova. Odvolací soud totiž
uznal, že voda, která se ve sklepě hromadí, nebezpečně ohrožuje stabilitu domu.
Místo brambor však musí ministerstvo majitelce 150 let starého domku v
Mathesiově ulici vyvézt ze sklepa 86 kubíku betonu. \" Po sedmi letech vleklých
soudů se státem i s jáchymovskou radnicí mám naději, že mi nespadne na hlavu můj
dům po rekonstrukci, který je kvůli radnici i ministerstvu neobyvatelný,\" říká
Libuše Rudolfová s tím, že podle památkářů jde o jeden z historicky
nejvzácnějších sklepů v Jáchymově. Proč si ministerstvo objednalo za státní
peníze firmu, která zavalila sklep betonem? V roce 1993 přišlo ministerstvo s
tím, že můj sklep je vlastně důlní dílo. Aby z něj neunikal nebezpečný radon,
zavalilo prostory o rozměrech 11 krát 7 metrů betonem. Měl to být špunt proti
unikajícímu radonu a vodě. Vybourat ze sklepa téměř 100 kubíků betonu není
hračka. Nebude to vůbec náročné. Dodnes tvrdím, že místo betonu je ve sklepě
navezený písek. Voda totiž v suterénu prosakuje po celé stropní klenbě a podmáčí
mi dům. Odborníci, které jsem si zavolala, se tomu smáli a říkali, že pískový
špunt není proti radonu ani vlhkosti. Proč jste se pustila do soudů s
ministerstvem? Jinou možnost než žalobu jsem neměla. Potřebovala jsem totiž
zkolaudovat dům po rekonstrukci, která spolkla obrovský balík vlastních i
státních peněz. Jsem ráda, že ministerstvo musí uvést vše do původního stavu.
Jaký jste měla důvod žalovat současně ministerstvo i radnici? V roce 1996
nařídil stavební úřad radnici zabezpečit v Šafaříkově ulici opěrnou zeď z
betonu. Zeď v havarijním stavu tlačí na můj dům. V zadním traktu domu mám proto
v rozích místností trhliny. Radnice však nařízení stavebního úřadu
nerespektovala. Teď má měsíc po nabytí rozsudku právní moci na to, aby jako
majitel zdi zabránila ničení mého domu. Proč máte ze soudního rozhodnutí v
neprospěch ministerstva zadostiučinění? Vyklizením sklepu dokážu, že údajné
staré důlní dílo nepokračuje dvěma štolami. Ty tam nikdy nebyly. Jedná se o
obyčejný sklep, ve kterém stát utopil statisíce korun. Je pro vás rozsudek i
morální satisfakcí? Po tom, jak se ke mně chovali někteří ministerští úředníci,
určitě. Ten nejarogantnější z nich chtěl, abych se nestarala o věci, do kterých
mi nic není. Prý je celý sklep jako důlní dílo věcí státu. Byla jsem upozorněna,
že bych všechno mohla zaplatit. Paradoxem je, že firma likvidovala údajné důlní
dílo, ale několik měsíců používala moji elektřinu, moji vodu, moje prostory.
Žádný rozsudek mi nevynahradí, že prasklinami v rekonstruovaném domě fičel do
obýváku sníh. Betonový špunt ve sklepě měl zabránit pronikání vody i radonu do
domu. Voda však poškodila v suterénu klenbu, v kuchyni i obýváku jsem měla saze
a kouř z kotelny. Jste první vlaštovka, která se soudila se státem kvůli
protiradonovým opatřením. Co ostatní lidé v Jáchymově? Lidé na protiradonová
opatření nevzpomínají dobře. Materiál ze sklepních prostor, které stát zazdil,
totiž museli často vyvézt, aby jim domy nespadly na hlavu. Jestliže někdo za
domem zazdí uzávěr do štoly, voda překážku z betonu zákonitě obteče do domu.
Proto museli majitelé nemovitostí bourat zdi nebo do nich udělat díry. Proč jste
to neudělala taky? Soud byl jediné řešení. Opravila jsem si dům, jehož část
nebyla zkolaudovaná. Lidé, kteří vyvezení materiálu ze sklepů riskli, měli štoly
mimo objekty. Navíc je nad moje finanční i fyzické síly vyvézt 86 kubíků betonu.
Ministerstvo mi ze začátku řeklo, že do toho nemám vůbec co mluvit, protože se
jedná o záležitost státu. Když jsem požádala ministerstvo v Praze osobně o
pomoc, řekli mi, ať to dám písemně. Nechtě li mě ani vyslechnout. Proto jsem se
začala soudit. Žalovat radnici není jen tak. Drželi vám lidé palce? Jak kdo.
Někdo podobně postižený ze zoufalství čeká, jak soud dopadne a jestli nebudu
muset zaplatit téměř 80 tisíc za soudní výlohy. Zpočátku jsem si myslela, že se
budou bránit i ostatní lidé. Po letech soudů si myslím, že si vše zařídili
vlastním silami a rezignovali. Co nejvíce zazlíváte radnici? Město mělo být se
mnou protiministerstvu. To totiž udělalo v podzemí zásah, který městu poškodil
opěrnou zeď. Ta poškodila můj dům. Radnice se do rekonstrukce opěrné zdi nad
vaším domem příliš nehrne. Prý jsou větší havárie. Jak si s tím poradíte? Je
pravda, že na rekonstrukce zdí chybějí městu peníze. Nezaviněná škoda na mém
majetku je tak obrovská, že ji z vlastní kapsy nezaplatím. Nezbude mi nic
jiného, než obrátit se na soud do Štrasburku. Už jsem o tom jednala s poradci.
Charakterizujte protiradonová opatření v Jáchymově. Byl to Clondike ze státních
peněz pro soukromé firmy. VLADIMÍR ZEDNÍK Zdroj: Mladá fronta Dnes
Libuše Rudolfová z Jáchymova se nepoddala ministerské zvůli a vysoudila si opravu státem zničeného domu
Jáchymov - Ministerstvo životního prostředí musí vyklidit sklep, který patří Libuši Rudolfové z Jáchymova. Odvolací soud totiž uznal, že voda, která se ve sklepě hromadí, nebezpečně ohrožuje stabilitu domu. Místo brambor však musí ministerstvo majitelce 150 let starého domku v Mathesiově ulici vyvézt ze sklepa 86 kubíku betonu. \" Po sedmi letech vleklých soudů se státem i s jáchymovskou radnicí mám naději, že mi nespadne na hlavu můj dům po rekonstrukci, který je kvůli radnici i ministerstvu neobyvatelný,\" říká Libuše Rudolfová s tím, že podle památkářů jde o jeden z historicky nejvzácnějších sklepů v Jáchymově. Proč si ministerstvo objednalo za státní peníze firmu, která zavalila sklep betonem? V roce 1993 přišlo ministerstvo s tím, že můj sklep je vlastně důlní dílo. Aby z něj neunikal nebezpečný radon, zavalilo prostory o rozměrech 11 krát 7 metrů betonem. Měl to být špunt proti unikajícímu radonu a vodě.
Vybourat ze sklepa téměř 100 kubíků betonu není hračka. Nebude to vůbec náročné. Dodnes tvrdím, že místo betonu je ve sklepě navezený písek. Voda totiž v suterénu prosakuje po celé stropní klenbě a podmáčí mi dům. Odborníci, které jsem si zavolala, se tomu smáli a říkali, že pískový špunt není proti radonu ani vlhkosti. Proč jste se pustila do soudů s ministerstvem?
Jinou možnost než žalobu jsem neměla. Potřebovala jsem totiž zkolaudovat dům po rekonstrukci, která spolkla obrovský balík vlastních i státních peněz. Jsem ráda, že ministerstvo musí uvést vše do původního stavu. Jaký jste měla důvod žalovat současně ministerstvo i radnici? V roce 1996 nařídil stavební úřad radnici zabezpečit v Šafaříkově ulici opěrnou zeď z betonu. Zeď v havarijním stavu tlačí na můj dům. V zadním traktu domu mám proto v rozích místností trhliny. Radnice však nařízení stavebního úřadu nerespektovala. Teď má měsíc po nabytí rozsudku právní moci na to, aby jako majitel zdi zabránila ničení mého domu.
Proč máte ze soudního rozhodnutí v neprospěch ministerstva zadostiučinění? Vyklizením sklepu dokážu, že údajné staré důlní dílo nepokračuje dvěma štolami. Ty tam nikdy nebyly. Jedná se o obyčejný sklep, ve kterém stát utopil statisíce korun. Je pro vás rozsudek i morální satisfakcí? Po tom, jak se ke mně chovali někteří ministerští úředníci, určitě. Ten nejarogantnější z nich chtěl, abych se nestarala o věci, do kterých mi nic není. Prý je celý sklep jako důlní dílo věcí státu. Byla jsem upozorněna, že bych všechno mohla zaplatit. Paradoxem je, že firma likvidovala údajné důlní dílo, ale několik měsíců používala moji elektřinu, moji vodu, moje prostory. Žádný rozsudek mi nevynahradí, že prasklinami v rekonstruovaném domě fičel do obýváku sníh. Betonový špunt ve sklepě měl zabránit pronikání vody i radonu do domu. Voda však poškodila v suterénu klenbu, v kuchyni i obýváku jsem měla saze a kouř z kotelny.
Jste první vlaštovka, která se soudila se státem kvůli protiradonovým opatřením. Co ostatní lidé v Jáchymově? Lidé na protiradonová opatření nevzpomínají dobře. Materiál ze sklepních prostor, které stát zazdil, totiž museli často vyvézt, aby jim domy nespadly na hlavu. Jestliže někdo za domem zazdí uzávěr do štoly, voda překážku z betonu zákonitě obteče do domu. Proto museli majitelé nemovitostí bourat zdi nebo do nich udělat díry.
Proč jste to neudělala taky? Soud byl jediné řešení. Opravila jsem si dům, jehož část nebyla zkolaudovaná. Lidé, kteří vyvezení materiálu ze sklepů riskli, měli štoly mimo objekty. Navíc je nad moje finanční i fyzické síly vyvézt 86 kubíků betonu. Ministerstvo mi ze začátku řeklo, že do toho nemám vůbec co mluvit, protože se jedná o záležitost státu. Když jsem požádala ministerstvo v Praze osobně o pomoc, řekli mi, ať to dám písemně. Nechtě
li mě ani vyslechnout. Proto jsem se začala soudit. Žalovat radnici není jen tak. Drželi vám lidé palce? Jak kdo. Někdo podobně postižený ze zoufalství čeká, jak soud dopadne a jestli nebudu muset zaplatit téměř 80 tisíc za soudní výlohy. Zpočátku jsem si myslela, že se budou bránit i ostatní lidé. Po letech soudů si myslím, že si vše zařídili vlastním silami a rezignovali. Co nejvíce zazlíváte radnici? Město mělo být se mnou protiministerstvu. To totiž udělalo v podzemí zásah, který městu poškodil opěrnou zeď. Ta poškodila můj dům.
Radnice se do rekonstrukce opěrné zdi nad vaším domem příliš nehrne. Prý jsou větší havárie. Jak si s tím poradíte? Je pravda, že na rekonstrukce zdí chybějí městu peníze. Nezaviněná škoda na mém majetku je tak obrovská, že ji z vlastní kapsy nezaplatím. Nezbude mi nic jiného, než obrátit se na soud do Štrasburku. Už jsem o tom jednala s poradci. Charakterizujte protiradonová opatření v Jáchymově. Byl to Clondike ze státních peněz pro soukromé firmy.
VLADIMÍR ZEDNÍK
Zdroj: Mladá fronta Dnes
Sdílet článek na sociálních sítích