Výkyvy počasí přijdou zas
Globální oteplování je pro někoho evidentní proces, který představuje jednu z
největších hrozeb pro budoucnost lidstva. Odpůrci tohoto názoru hovoří o vědecky
nepodloženém strašáku, jenž pouze brzdí slibný ekonomický růst. Ať však dáme za
pravdu komukoliv, jedno je nesporné - čelíme výkyvům počasí, které nemůžeme
přehlížet. Tyto jevy ohrožují životy lidí, způsobují rozsáhlé škody, vyvolávají
značné náklady, kladou velké nároky na státní aparát a samosprávu.
V letech 1997 a 2002 postihly Českou republiku katastrofální záplavy. Debata o
jejich příčinách zpočátku byla - v takové chvíli pochopitelně - poněkud
hysterická. Místo aby ji fundovaně rozvíjeli, našli se mezi odborníky tací,
kteří ji brzdili s argumentem, že záplavy patří k životu odjakživa. Lidem,
kterým voda vzala dům a veškerý majetek, tak přinášeli vskutku velkou útěchu.
Dodnes je podezírám, že tak činili hlavně proto, aby nemuseli přiznat, že i
vodohospodář může udělat chybu. Mrhali tak potenciálem, jenž mohl sloužit při
prevenci příští povodně.
Obdobně účelová debata se letos rozvířila kolem škod, které působí nebývale
suché počasí. Zatímco se vede planý ideologický spor, zda je to následek
dlouhodobého lidského působení na atmosféru, málokdo se zabývá okamžitým řešením
problému. Jak je možné pomoci při rozšiřování závlah? Jak rychle zlepšit
zásobování pitnou vodou v obcích, které mívají problémy málem každé léto,
natožpak při skutečně velkém suchu?
Po ničivých povodních přišel rok mimořádného sucha. Možná nás nyní čeká několik
let klidu, možná přijdou další výkyvy počasí. Předvídat je přesně s velkým
předstihem není možné. Stát, regiony i obce se proto musejí chystat na tu horší
variantu. Bez ohledu na to, jak budeme tyto změny klimatu nazývat.
Globální oteplování je pro někoho evidentní proces, který představuje jednu z největších hrozeb pro budoucnost lidstva. Odpůrci tohoto názoru hovoří o vědecky nepodloženém strašáku, jenž pouze brzdí slibný ekonomický růst. Ať však dáme za pravdu komukoliv, jedno je nesporné - čelíme výkyvům počasí, které nemůžeme přehlížet. Tyto jevy ohrožují životy lidí, způsobují rozsáhlé škody, vyvolávají značné náklady, kladou velké nároky na státní aparát a samosprávu.
V letech 1997 a 2002 postihly Českou republiku katastrofální záplavy. Debata o jejich příčinách zpočátku byla - v takové chvíli pochopitelně - poněkud hysterická. Místo aby ji fundovaně rozvíjeli, našli se mezi odborníky tací, kteří ji brzdili s argumentem, že záplavy patří k životu odjakživa. Lidem, kterým voda vzala dům a veškerý majetek, tak přinášeli vskutku velkou útěchu. Dodnes je podezírám, že tak činili hlavně proto, aby nemuseli přiznat, že i vodohospodář může udělat chybu. Mrhali tak potenciálem, jenž mohl sloužit při prevenci příští povodně.
Obdobně účelová debata se letos rozvířila kolem škod, které působí nebývale suché počasí. Zatímco se vede planý ideologický spor, zda je to následek dlouhodobého lidského působení na atmosféru, málokdo se zabývá okamžitým řešením problému. Jak je možné pomoci při rozšiřování závlah? Jak rychle zlepšit zásobování pitnou vodou v obcích, které mívají problémy málem každé léto, natožpak při skutečně velkém suchu?
Po ničivých povodních přišel rok mimořádného sucha. Možná nás nyní čeká několik let klidu, možná přijdou další výkyvy počasí. Předvídat je přesně s velkým předstihem není možné. Stát, regiony i obce se proto musejí chystat na tu horší variantu. Bez ohledu na to, jak budeme tyto změny klimatu nazývat.
AUTOR: martin.denemark@economia.cz
ZDROJ: HN
V letech 1997 a 2002 postihly Českou republiku katastrofální záplavy. Debata o jejich příčinách zpočátku byla - v takové chvíli pochopitelně - poněkud hysterická. Místo aby ji fundovaně rozvíjeli, našli se mezi odborníky tací, kteří ji brzdili s argumentem, že záplavy patří k životu odjakživa. Lidem, kterým voda vzala dům a veškerý majetek, tak přinášeli vskutku velkou útěchu. Dodnes je podezírám, že tak činili hlavně proto, aby nemuseli přiznat, že i vodohospodář může udělat chybu. Mrhali tak potenciálem, jenž mohl sloužit při prevenci příští povodně.
Obdobně účelová debata se letos rozvířila kolem škod, které působí nebývale suché počasí. Zatímco se vede planý ideologický spor, zda je to následek dlouhodobého lidského působení na atmosféru, málokdo se zabývá okamžitým řešením problému. Jak je možné pomoci při rozšiřování závlah? Jak rychle zlepšit zásobování pitnou vodou v obcích, které mívají problémy málem každé léto, natožpak při skutečně velkém suchu?
Po ničivých povodních přišel rok mimořádného sucha. Možná nás nyní čeká několik let klidu, možná přijdou další výkyvy počasí. Předvídat je přesně s velkým předstihem není možné. Stát, regiony i obce se proto musejí chystat na tu horší variantu. Bez ohledu na to, jak budeme tyto změny klimatu nazývat.
AUTOR: martin.denemark@economia.cz
ZDROJ: HN
Sdílet článek na sociálních sítích