Zemní plyn a životní prostředí

Před více než 150 lety začala historie českého plynárenství. Zpočátku byl dodáván svítiplyn vyráběný z uhlí karbonizací, který byl od padesátých let tohoto století postupně nahrazován svítiplynem vytápěným zplyňováním uhlí nebo štěpením uhlovodíků. Výroba svítiplynu byla ukončena v průběhu roku 1996. Od tohoto roku je v České republice dodáván pouze zemní plyn.

Proč zemní plyn?

Zemní plyn má ve srovnání s ostatními palivy a energiemi řadu výhod:

  je jediným palivem, které lze bez nákladných úprav a energetických přeměn, se kterými jsou spojené určité ztráty, dovést přímo až ke spotřebiteli

• dopravní a distribuční systém zemního plynu je nezávislý na klimatických podmínkách a na veřejných komunikacích

• zemní plyn je k dispozici bez omezení 24 hodin denně a 365 dní v roce

• odběratel nemusí budovat zařízení na skladování paliva jako třeba u uhlí

• plynové spotřebiče lze snadno ovládat a regulovat

Složení zemního plynu

Zemní plyn je směs plynných uhlovodíků a nehořlavých složek (zejména dusíku a oxidu uhličitého).

Jeho charakteristickým znakem je vysoký obsah metanu.

Zemní plyny typu H, které jsou využívány ve většině evropských zemích obsahují zpravidla více než 90% metanu a méně než 5% nehořlavých látek.

Pro správný provoz spotřebičů je nutné zajistit určité složení spalovaného plynu.

Zemní plyn a životní prostředí

Zemní plyn je palivo, jehož využívání může velice pozitivně ovlivnit životní prostředí. Pověstný londýnský smog, který byl způsoben právě spalováním sirnatého uhlí, je v západoevropských městech již minulostí.

Z hlediska ochrany životního prostředí má zemní plyn tyto výhody:

• výstavba plynovodů a ostatních zařízení je spojena s minimálním záborem půdy, která se ve většině případů vrací k původnímu účelu

• plynovody jsou uloženy v zemi, takže nenarušují tvář krajiny

Spalováním zemního plynu vzniká ve srovnání s pevnými a kapalnými palivy daleko méně škodlivin - prach a oxid siřičitý jsou ve spalinách obsaženy v zanedbatelných množstvích a také emise oxidu uhelnatého a uhlovodíků jsou ve srovnání s ostatními palivy výrazně nižší.

Jediným problémem spalování zemního plynu je vznik oxidu dusíku. Směs oxidu dusnatého a oxidu dusičitého vzniká při spalování každého paliva v případě, že pro spalování je využíván vzduch. Zemní plyn má ale ve srovnání s ostatními palivy jednu výhodu - neobsahuje žádné dusíkaté látky, takže oxidy dusíku mohou vznikat právě jen ze vzdušného dusíku. Jejich tvorba je závislá na teplotě spalování - čím vyšší je teplota tím vyšší je tvorba NOx. Výrobci plynových spotřebičů věnují omezování vzniku NOx velkou pozornost a konstrukčními úpravami hořáků a spalovacích komor se podařilo snížit emise až na 10% původních hodnot.

Zemní plyn je jako každé uhlíkaté palivo také zdrojem oxidu uhličitého, který je klimatologickými průzkumy označován za látku, která velice přispívá ke vzniku skleníkového efektu. Ale ve srovnání s ostatními palivy nemá zemní plyn opět konkurenci - na uvolněnou jednotku tepla vzniká při spalování zemního plynu

o 40 - 50 % méně CO₂ ve srovnání s pevnými palivy

o 30 - 35 % méně CO₂ ve srovnání s kapalnými palivy