Může obchod s emisemi uspět?
V diskusi o obchodování s emisními povolenkami v Evropské unii se v současnosti
objevují obavy, že rozdělení příliš velkého množství povolenek ohrozí smysl
celého systému obchodování. Růst tržní ceny povolenky na emise jedné tuny oxidu
uhličitého v posledních týdnech však naznačuje, že důvěra v chystaný systém
přece jen stoupá.
O tom, zda je tato důvěra oprávněná, se rozhodne už v nejbližších měsících či
dokonce týdnech, kdy bude Evropská komise schvalovat národní alokační plány.
Dnešní trh s povolenkami reaguje zejména na politické kroky, jak ukazuje i
zmíněný vývoj jejich ceny. V polovině ledna letošního roku zveřejnila svůj
ambiciózní alokační plán Velká Británie. Cena povolenky následně překročila 13
eur. Později se ale začaly objevovat zprávy o základních rysech plánů dalších
zemí.
Ty již zdaleka nebyly tak ambiciózní jako ten britský a celkem oprávněně
vyvolaly obavy o smysluplnost příliš štědře nastaveného systému obchodování a
negativní dopady takového vývoje na podnikání v EU. S blížícími se termíny pro
předložení národních plánů Evropské komisi tyto obavy rostly a cena povolenek na
oxid uhličitý prudce klesala: na přelomu dubna a května se dostala dokonce pod
sedm eur za tunu. Opatrnost obchodníků dosáhla vrcholu, likvidita trhu byla
prakticky nulová.
Nervozitu trhu se prozatím podařilo uklidnit evropské komisařce pro životní
prostředí Margot Wallströmové. V důsledku jejích ujištění, že komise zachová
přísnější přístup a systém obchodování začne podle plánu, se cena neviditelné
komodity odrazila ode dna a opět stabilně stoupá. Nyní je cena za tunu oxidu
uhličitého na úrovni 10 eur.
Koncem června nebo začátkem července má Evropská komise zveřejnit první ohlasy
na alokační plány patnácti starých členů EU, které byly předloženy v březnu
(komise má na schválení plánu či vyslovení připomínek vždy tři měsíce). Česká
republika měla svůj plán odevzdat do konce dubna, ale doposud tak - podobně jako
několik dalších zemí - neučinila.
Pro budoucnost evropského systému obchodování s emisními povolenkami je nyní
rozhodující právě postoj komisařů. Hlavně na nich závisí důvěra v trh s emisemi,
a tedy i jeho funkčnost.
Komise musí být schopna přimět národní vlády k tomu, aby přidělovaly jen takové
množství povolenek a podle takových kritérií, aby v rámci Evropské unie nedošlo
k převisu nabídky povolenek nad jejich poptávkou a aby některé země nemusely
odložit vstup do systému obchodování kvůli nedostatečné připravenosti. Role
komise není snadná, neboť dohody musí dosáhnout zejména s velkými státy EU,
které produkují nejvíce emisí a budou pro trh klíčové.
Pokud bude trh od počátku zaplaven velkou nabídkou povolenek rozdaných převážně
zdarma, nebudou mít emitenti dostatečnou motivaci k investicím do redukcí emisí
a Evropská unie nedosáhne svého kjótského cíle.
Pokud chceme účinně pokračovat v boji se skleníkovými plyny, měla by být vládami
všech zemí vytvořena a hlavně pak dodržována odpovídající nová celosvětová
politika. Z dlouhodobého hlediska představuje funkční trh s emisními povolenkami
na oxid uhličitý zřejmě tu nejsilnější motivaci pro zodpovědný přístup k
produkci škodlivých emisí.
Autor se ve společnosti PricewaterhouseCoopers zabývá problematikou klimatických
změn
V diskusi o obchodování s emisními povolenkami v Evropské unii se v současnosti objevují obavy, že rozdělení příliš velkého množství povolenek ohrozí smysl celého systému obchodování. Růst tržní ceny povolenky na emise jedné tuny oxidu uhličitého v posledních týdnech však naznačuje, že důvěra v chystaný systém přece jen stoupá.
O tom, zda je tato důvěra oprávněná, se rozhodne už v nejbližších měsících či dokonce týdnech, kdy bude Evropská komise schvalovat národní alokační plány.
Dnešní trh s povolenkami reaguje zejména na politické kroky, jak ukazuje i zmíněný vývoj jejich ceny. V polovině ledna letošního roku zveřejnila svůj ambiciózní alokační plán Velká Británie. Cena povolenky následně překročila 13 eur. Později se ale začaly objevovat zprávy o základních rysech plánů dalších zemí.
Ty již zdaleka nebyly tak ambiciózní jako ten britský a celkem oprávněně vyvolaly obavy o smysluplnost příliš štědře nastaveného systému obchodování a negativní dopady takového vývoje na podnikání v EU. S blížícími se termíny pro předložení národních plánů Evropské komisi tyto obavy rostly a cena povolenek na oxid uhličitý prudce klesala: na přelomu dubna a května se dostala dokonce pod sedm eur za tunu. Opatrnost obchodníků dosáhla vrcholu, likvidita trhu byla prakticky nulová.
Nervozitu trhu se prozatím podařilo uklidnit evropské komisařce pro životní prostředí Margot Wallströmové. V důsledku jejích ujištění, že komise zachová přísnější přístup a systém obchodování začne podle plánu, se cena neviditelné komodity odrazila ode dna a opět stabilně stoupá. Nyní je cena za tunu oxidu uhličitého na úrovni 10 eur.
Koncem června nebo začátkem července má Evropská komise zveřejnit první ohlasy na alokační plány patnácti starých členů EU, které byly předloženy v březnu (komise má na schválení plánu či vyslovení připomínek vždy tři měsíce). Česká republika měla svůj plán odevzdat do konce dubna, ale doposud tak - podobně jako několik dalších zemí - neučinila.
Pro budoucnost evropského systému obchodování s emisními povolenkami je nyní rozhodující právě postoj komisařů. Hlavně na nich závisí důvěra v trh s emisemi, a tedy i jeho funkčnost.
Komise musí být schopna přimět národní vlády k tomu, aby přidělovaly jen takové množství povolenek a podle takových kritérií, aby v rámci Evropské unie nedošlo k převisu nabídky povolenek nad jejich poptávkou a aby některé země nemusely odložit vstup do systému obchodování kvůli nedostatečné připravenosti. Role komise není snadná, neboť dohody musí dosáhnout zejména s velkými státy EU, které produkují nejvíce emisí a budou pro trh klíčové.
Pokud bude trh od počátku zaplaven velkou nabídkou povolenek rozdaných převážně zdarma, nebudou mít emitenti dostatečnou motivaci k investicím do redukcí emisí a Evropská unie nedosáhne svého kjótského cíle.
Pokud chceme účinně pokračovat v boji se skleníkovými plyny, měla by být vládami všech zemí vytvořena a hlavně pak dodržována odpovídající nová celosvětová politika. Z dlouhodobého hlediska představuje funkční trh s emisními povolenkami na oxid uhličitý zřejmě tu nejsilnější motivaci pro zodpovědný přístup k produkci škodlivých emisí.
Autor se ve společnosti PricewaterhouseCoopers zabývá problematikou klimatických změn
O tom, zda je tato důvěra oprávněná, se rozhodne už v nejbližších měsících či dokonce týdnech, kdy bude Evropská komise schvalovat národní alokační plány.
Dnešní trh s povolenkami reaguje zejména na politické kroky, jak ukazuje i zmíněný vývoj jejich ceny. V polovině ledna letošního roku zveřejnila svůj ambiciózní alokační plán Velká Británie. Cena povolenky následně překročila 13 eur. Později se ale začaly objevovat zprávy o základních rysech plánů dalších zemí.
Ty již zdaleka nebyly tak ambiciózní jako ten britský a celkem oprávněně vyvolaly obavy o smysluplnost příliš štědře nastaveného systému obchodování a negativní dopady takového vývoje na podnikání v EU. S blížícími se termíny pro předložení národních plánů Evropské komisi tyto obavy rostly a cena povolenek na oxid uhličitý prudce klesala: na přelomu dubna a května se dostala dokonce pod sedm eur za tunu. Opatrnost obchodníků dosáhla vrcholu, likvidita trhu byla prakticky nulová.
Nervozitu trhu se prozatím podařilo uklidnit evropské komisařce pro životní prostředí Margot Wallströmové. V důsledku jejích ujištění, že komise zachová přísnější přístup a systém obchodování začne podle plánu, se cena neviditelné komodity odrazila ode dna a opět stabilně stoupá. Nyní je cena za tunu oxidu uhličitého na úrovni 10 eur.
Koncem června nebo začátkem července má Evropská komise zveřejnit první ohlasy na alokační plány patnácti starých členů EU, které byly předloženy v březnu (komise má na schválení plánu či vyslovení připomínek vždy tři měsíce). Česká republika měla svůj plán odevzdat do konce dubna, ale doposud tak - podobně jako několik dalších zemí - neučinila.
Pro budoucnost evropského systému obchodování s emisními povolenkami je nyní rozhodující právě postoj komisařů. Hlavně na nich závisí důvěra v trh s emisemi, a tedy i jeho funkčnost.
Komise musí být schopna přimět národní vlády k tomu, aby přidělovaly jen takové množství povolenek a podle takových kritérií, aby v rámci Evropské unie nedošlo k převisu nabídky povolenek nad jejich poptávkou a aby některé země nemusely odložit vstup do systému obchodování kvůli nedostatečné připravenosti. Role komise není snadná, neboť dohody musí dosáhnout zejména s velkými státy EU, které produkují nejvíce emisí a budou pro trh klíčové.
Pokud bude trh od počátku zaplaven velkou nabídkou povolenek rozdaných převážně zdarma, nebudou mít emitenti dostatečnou motivaci k investicím do redukcí emisí a Evropská unie nedosáhne svého kjótského cíle.
Pokud chceme účinně pokračovat v boji se skleníkovými plyny, měla by být vládami všech zemí vytvořena a hlavně pak dodržována odpovídající nová celosvětová politika. Z dlouhodobého hlediska představuje funkční trh s emisními povolenkami na oxid uhličitý zřejmě tu nejsilnější motivaci pro zodpovědný přístup k produkci škodlivých emisí.
Autor se ve společnosti PricewaterhouseCoopers zabývá problematikou klimatických změn
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích