Čtvrtek, 28. března 2024

Obchodování s průmyslovými emisemi: dobrý byznys, nebo špinavý kšeft?

Od ledna 2005 se seznam komodit obchodovatelných v EU rozšíří o další položku - průmyslové emise CO2
Obchodování s průmyslovými emisemi: dobrý byznys, nebo špinavý kšeft?
Z pohledu státu a průmyslu zřejmě spíše to první, z hlediska ochránců životního prostředí nepochybně to druhé. Ekologové se sice bouří, ale příležitost vylepšit svou příjmovou bilanci je pro české firmy, kterých se možnost obchodování s emisemi týká, příliš lákavá.

ČR je totiž svými reálným množství produkovaných emisí pod limity, které stanovuje nařízení dané tzv. Kjótským protokolem, a ku cti českého průmyslu budiž řečeno, že ačkoli Česká republika patří mezi země s nejvyššími exhalacemi oxidu uhličitého na obyvatele v Evropě i na světě, daří se mu objem exhalací výrazně snižovat. Vláda však pro povolování emisí uvažuje s objemy, které skutečný stav o výrazné procento převyšují, a českým podnikům se tak otevírá zajímavý obchodní prostor - prodej svých \"přebytečných\" emisních povolenek subjektům, které předepsané limity nesplňují.

peníze, které přicházejí komínem

Podniky, které jsou zařazeny k největším znečišťovatelům ovzduší (tj. jejich exhalace přesahují 20 tun CO2 ročně) získají od státu limit povolených emisí - na každou tunu CO2 budou mít v rámci tohoto limitu povolenku, jejíž cena se bude odvíjet od situace na trhu. Povolenky, jež nevyužijí pro vlastní potřeby budou moci poskytnout v rámci obchodního systému s emisemi v EU za příslušnou sumu jiným subjektům, kterým jejich množství povolených emisí nestačí. Odhady zní, že české firmy zapojené do tohoto systému, kterým se daří výrazněji snižovat exhalace pod povolený limit by si tak mohly přijít na 15 - 50 miliard korun ročně, což by jim umožnilo např. získat potřebné prostředky na různé investiční projekty.

Analýza Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) ČR, která se opírá o podkladové materiály z odvětvových svazů a poukazuje na nejnovější trendy ve vývoji ekonomiky, energetiky a klimatu s objemovou hodnotou emisí 110 Mt CO2, oproti 90 Mt prezentovaným MŽP. Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu poukazovala ve svém dopise adresovaném vládě (z 9. června 2004), že rozdíl 20 Mt CO2 ročně by v případě přijetí návrhu MŽP by mohl vést ke snížení konkurenceschopnosti českých podniků vůči sousedním zemím, a přesunu výroby z ČR a přesunu investic do zemí s příznivějšími podmínkami, a v dlouhodobějším horizontu ke stagnaci českého průmyslu na dlouhou dobu.

průmysl má výhrady

Svaz výrobců cementu České republiky k návrhu Národního alokačního plánu ČR uveřejněnému 3.června 2004 upozorňuje také na čl. 2.4 \"Konkurence mimo EU\", kde za jeden ze základních nedostatků návrhu NAP ČR považuje to, že nebere v úvahu konkurenci mimo EU s ohledem na zeměpisnou polohu ČR v unii. Vliv environmentálně nezdaněného obchodu s těmito zeměmi bude zesilovat a v současné době ČR nemá žádný nástroj na jeho omezení. V připomínkách SVC rovněž uvádí, že rezerva pro nové účastníky ve výši 1% z celkového objemu je podhodnocena.

V současné době český průmysl \"vyrábí\" mj. také 89 miliónů tun CO2 ročně. Z praktického hlediska se obchodování s emisemi týká jen části průmyslových firem - těch, které ročně vytvoří více než 20 tisíc tun kysličníku uhličitého, což v ČR představuje zhruba 350 firem, především z oborů jako jsou energetika, petrochemie, železárny, cementárny a vápenky. Ministerstvo na základě svých propočtů (vycházejí z průměrné produkce 430 vybraných zařízení v letech 1999 až 2001, která činila 89 tun a prognóz tempa růstu v daných odvětvích) uvažuje pro roky 2005 až 2007, kdy obchodování s emisemi začne, o vydání 274,8 miliónu povolenek, každé na 1 tunu CO2, s počáteční hodnotou 5 eur. Celkově by tak pro potřeby českého průmyslu vycházelo 91, 6 miliónu povolenek ročně (včetně jednoprocentní rezervy pro nové podniky a bonusů pro firmy, které již své emise snížily a používají čisté technologie). To však zástupci průmyslových firem považují za nedostatečné, a snaží se prosa! zovat jako odpovídající množství 110 miliónů povolenek. V poslední verzi MŽP zvýšilo objem povolených emisí na 93,7 miliónu tun.

Průmysl upozorňuje, že ČR je na sebe v porovnání s postupem EU zbytečně přísná, a že je škoda nevyužít možností. Kjótský protokol totiž ukládá zemím, které jej přijaly povinnost zredukovat své emise skleníkových plynů do roku 2010 na úroveň roku 1990, sníženou o 8 %. Loňská hodnota těchto emisí v ČR představovala celkem 119 miliónů tun, což je prakticky o čtvrtinu méně, než stav v roce 1990 (162,5 mil tun CO2), zatímco podle směrnic daných Kjótským protokolem by bylo z tohoto pohledu \"přijatelných\" až 150 tisíc tun CO2. Tuto cestu povolenek vydávaných v maximální přípustném množství zvolilo např. Německo, Polsko, nebo Slovensko. MŽP je však nechce následovat s odůvodněním, že Evropská komise by vyšší počet povolenek mohla považovat za nedovolenou veřejnou podporu a navrhovaný maximální limit zrušit.

ochránci přírody: limity stačí!

Ekologové zastávají oproti průmyslovým představitelům přirozeně opačné hledisko: navrhovaný povolený limit je vysoký ažaž. Kalkulace ekologických organizací poukazují na to, že ČR povolí průmyslovým odvětvím, která jsou zahrnuta do takzvaného obchodování s emisemi, druhé nejhorší znečištění oxidem uhličitým na obyvatele v celé Evropské unii. Analýza Centra pro dopravu a energetiku a Hnutí DUHA srovnala, kolik znečištění v přepočtu na jednoho obyvatele povolují státy, které už zveřejnily takzvané alokační plány [2]. Špinavou první příčku získalo extrémní Estonsko (15,4 tuny), ČR je s 8,9 tunami na obyvatele na druhém místě, ale nejhorším zněčišťovatelem mezi zeměmi unie. Za námi následují Finsko (8,8 tuny), Lucembursko (8,8) a poté až Slovensko (6,6). Sousední Německo svému průmyslu dovolí 6,1 tuny na obyvatele a Rakousko 4,1 tuny.

Českou republiku by ještě mohla předstihnout Belgie, která doposud svůj celostátní alokační plán nevydala a má poměrně vysoké celkové exhalace. Lze tedy předpokládat, že také odvětvím zahrnutým do obchodování belgická vláda povolí značný objem znečištění.

PRAMEN : Hnutí DUHA

AUTOR: Josef Vališka,

AUTOR: Vladimír Kaláb


ČR EU

Ukazatel 1990 2000 1990 2000

t CO2/obyv. 15,83 12,45 9,14 8,78

t CO2 ekv/obyv. 18,53 14,29 11,52 10,75

kg CO2/HDP 1,22 0,96 0,49 0,40

kg CO2 ekv/HDP 1,43 1,10 0,62 0,49

Stát Povolenky/obyvatele Celkové emise/obyvatele

(2001 - poslední srovnání)

Estonsko 15,4 t/obyv. 12,4 t/obyv.

Česká republika 8,9 t/obyv. 12,5 t/obyv.

Finsko 8,8 t/obyv. 12,0 t/obyv.

Lucembursko 8,8 t/obyv. 12,3 t/obyv.

Slovensko 6,6 t/obyv. 7,7 t/obyv.

Dánsko 6,2 t/obyv. 9,9 t/obyv.

Německo 6,1 t/obyv. 10,4 t/obyv.

Nizozemsko 6,1 t/obyv. 10,9 t/obyv.

Irsko 5,8 t/obyv. 11,6 t/obyv.¨

Itálie 4,8 t/obyv. 8,0 t/obyv.

Slovinsko 4,2 t/obyv. 7,9 t/obyv.

Velká Británie 4,1 t/obyv. 9,1 t/obyv.

Rakousko 4,1 t/obyv. 8,2 t/obyv.

Litva 3,8 t/obyv. 4,5 t/obyv.

Portugalsko 3,8 t/obyv. 6,3 t/obyv.

Švédsko 2,6 t/obyv. 6,3 t/obyv.

Lotyšsko 1,9 t/obyv. 2,9 t/obyv.

[2] Návrh alokačního plánu doposud nezveřejnilo šest zemí Evropské unie: Francie, Belgie, Řecko, Španělsko, Maďarsko a Polsko. Na Kypr a Maltu se obchodování s emisemi nevztahuje.
Zdroj:Technik
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů