Emise? Spor bez přesných čísel
Dva resorty - ministerstva průmyslu a obchodu a životního prostředí - začaly
válku kvůli skleníkovým plynům. Přesněji řečeno kvůli počtu povolenek, které
mají podnikům nejen umožnit jisté množství emisí oxidu uhličitého vypouštět, ale
v případě, že emise sníží, také s rozdílem mezi povoleným a reálným množstvím
emisí obchodovat. Nejde o maličkost. V Česku by se v prvních letech mělo do
obchodování zapojit asi 350 firem. Časem by tento obchod podle expertních odhadů
mohl dosáhnout miliard eur.
Největší světový obchod s kvótami na emise skleníkových plynů začne v celé
Evropské unii příští rok. Obchodování má unii pomoci splnit její závazky z
japonského Kjóta a omezit vypouštění skleníkových plynů.
Celá věc má ale háček. Ministerstvo životního prostředí navrhuje, aby se
povolenky vydaly jen na zhruba 93,5 miliónu tun emisí oxidu uhličitého.
Ministerstvo průmyslu však požaduje 110 miliónů tun s tím, že jinak české firmy
během tří let přijdou až o dvacet miliard korun. Ohrožen prý bude i český export
elektřiny a oceli. Taková tvrzení ovšem experti z resortu životního prostředí
považují za značně přehnaná. Na čí straně je pravda, těžko říct. Přesná čísla
totiž nejsou k dispozici, a dokud nebude jasné, kolik budou povolenky stát, také
k dispozici nebudou.
Jedno naopak jisté je. Ministerstvo průmyslu tvrdě stojí za českými energetiky,
oceláři i cementáři, kterých se celá záležitost týká nejvíce. Ministerstvo
životního prostředí zase hledá viníka, který proti jeho plánu nejvíc brojí, a
domnívá se, že ho také našlo. Je jím elektrárenská společnost ČEZ a uhelné
společnosti, protože podle plánu na ně připadá málo povolenek. Takže tyto firmy,
jak dodávají někteří lidé z týmu ministra Libora Ambrozka, by na obchodování s
povolenkami prodělaly.
ČEZ ale tvrdí, že více povolenek potřebuje kvůli rozvoji podnikání, například
pro stavbu nových elektráren. Tudíž potřebuje jisté \"rezervy emisí\". ČEZ při
protestech není sám. Že by povolenek pro začátek nemělo být méně, než je nyní
vypouštěných emisí, se domnívají i oceláři. Polsko, Slovensko a Maďarsko nic
takového neučinily, a tak se oceláři bojí, že podnikatelé v těchto zemích
získají konkurenční výhodu. Nebudou totiž vynakládat na snižování emisí tolik
financí, a jejich produkce tak bude levnější.
Dva resorty - ministerstva průmyslu a obchodu a životního prostředí - začaly válku kvůli skleníkovým plynům. Přesněji řečeno kvůli počtu povolenek, které mají podnikům nejen umožnit jisté množství emisí oxidu uhličitého vypouštět, ale v případě, že emise sníží, také s rozdílem mezi povoleným a reálným množstvím emisí obchodovat. Nejde o maličkost. V Česku by se v prvních letech mělo do obchodování zapojit asi 350 firem. Časem by tento obchod podle expertních odhadů mohl dosáhnout miliard eur.
Největší světový obchod s kvótami na emise skleníkových plynů začne v celé Evropské unii příští rok. Obchodování má unii pomoci splnit její závazky z japonského Kjóta a omezit vypouštění skleníkových plynů.
Celá věc má ale háček. Ministerstvo životního prostředí navrhuje, aby se povolenky vydaly jen na zhruba 93,5 miliónu tun emisí oxidu uhličitého. Ministerstvo průmyslu však požaduje 110 miliónů tun s tím, že jinak české firmy během tří let přijdou až o dvacet miliard korun. Ohrožen prý bude i český export elektřiny a oceli. Taková tvrzení ovšem experti z resortu životního prostředí považují za značně přehnaná. Na čí straně je pravda, těžko říct. Přesná čísla totiž nejsou k dispozici, a dokud nebude jasné, kolik budou povolenky stát, také k dispozici nebudou.
Jedno naopak jisté je. Ministerstvo průmyslu tvrdě stojí za českými energetiky, oceláři i cementáři, kterých se celá záležitost týká nejvíce. Ministerstvo životního prostředí zase hledá viníka, který proti jeho plánu nejvíc brojí, a domnívá se, že ho také našlo. Je jím elektrárenská společnost ČEZ a uhelné společnosti, protože podle plánu na ně připadá málo povolenek. Takže tyto firmy, jak dodávají někteří lidé z týmu ministra Libora Ambrozka, by na obchodování s povolenkami prodělaly.
ČEZ ale tvrdí, že více povolenek potřebuje kvůli rozvoji podnikání, například pro stavbu nových elektráren. Tudíž potřebuje jisté \"rezervy emisí\". ČEZ při protestech není sám. Že by povolenek pro začátek nemělo být méně, než je nyní vypouštěných emisí, se domnívají i oceláři. Polsko, Slovensko a Maďarsko nic takového neučinily, a tak se oceláři bojí, že podnikatelé v těchto zemích získají konkurenční výhodu. Nebudou totiž vynakládat na snižování emisí tolik financí, a jejich produkce tak bude levnější.
Největší světový obchod s kvótami na emise skleníkových plynů začne v celé Evropské unii příští rok. Obchodování má unii pomoci splnit její závazky z japonského Kjóta a omezit vypouštění skleníkových plynů.
Celá věc má ale háček. Ministerstvo životního prostředí navrhuje, aby se povolenky vydaly jen na zhruba 93,5 miliónu tun emisí oxidu uhličitého. Ministerstvo průmyslu však požaduje 110 miliónů tun s tím, že jinak české firmy během tří let přijdou až o dvacet miliard korun. Ohrožen prý bude i český export elektřiny a oceli. Taková tvrzení ovšem experti z resortu životního prostředí považují za značně přehnaná. Na čí straně je pravda, těžko říct. Přesná čísla totiž nejsou k dispozici, a dokud nebude jasné, kolik budou povolenky stát, také k dispozici nebudou.
Jedno naopak jisté je. Ministerstvo průmyslu tvrdě stojí za českými energetiky, oceláři i cementáři, kterých se celá záležitost týká nejvíce. Ministerstvo životního prostředí zase hledá viníka, který proti jeho plánu nejvíc brojí, a domnívá se, že ho také našlo. Je jím elektrárenská společnost ČEZ a uhelné společnosti, protože podle plánu na ně připadá málo povolenek. Takže tyto firmy, jak dodávají někteří lidé z týmu ministra Libora Ambrozka, by na obchodování s povolenkami prodělaly.
ČEZ ale tvrdí, že více povolenek potřebuje kvůli rozvoji podnikání, například pro stavbu nových elektráren. Tudíž potřebuje jisté \"rezervy emisí\". ČEZ při protestech není sám. Že by povolenek pro začátek nemělo být méně, než je nyní vypouštěných emisí, se domnívají i oceláři. Polsko, Slovensko a Maďarsko nic takového neučinily, a tak se oceláři bojí, že podnikatelé v těchto zemích získají konkurenční výhodu. Nebudou totiž vynakládat na snižování emisí tolik financí, a jejich produkce tak bude levnější.
Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích