Zlatou za emise nedáme!

Pokud by se v EU konala olympiáda o největší špindíry, Česká republika by stála na stupíncích vítězů v množství emisí oxidu uhličitého na obyvatele. Na každého z nás totiž ročně připadá bezmála 12,5 tuny tohoto skleníkového plynu české provenience, což nám zabezpečuje bezkonkurenční prvenství.
Český příspěvek ke globální klimatické změně není malý a neodpovídá velikosti a průmyslové výrobě země. Nehodlám teď polemizovat s extrémními názory náměstka ministra průmyslu a obchodu Martina Peciny na skleníkový efekt, které předvedl v článku Průmysl se musí bránit (HN 20. srpna). Jde o učivo základní školy a jestli o něčem vědci pochybují, tak jen o míře důsledků, které klimatická změna přinese. Ovšem první na řadě budou nejspíš obyvatelé vzdálených tichomořských ostrovů či Bangladéše a na jejich zachránce si podle náměstka prostě hrát nebudeme.
Nad čím bychom však měli ustrnout v úžasu, je rozpolcenost názorů vedení ministerstva. Na počátku roku prosadilo státní energetickou koncepci (v gesci náměstka Peciny), která počítá s třináctiprocentním poklesem emisí oxidu uhličitého v tomto desetiletí. A o několik měsíců později přichází s destruktivní kritikou národního alokačního plánu Ministerstva životního prostředí a žádá zvyšování emisí.
Alokační plán měl být jedním z nástrojů, jak emise snižovat - vydáváním obchodovatelných povolenek největším emitentům. Systém obchodování se týká asi 70 procent největších producentů oxidu. Bohužel počítá s vydáním povolenek na 95 miliónů tun oxidu uhličitého ročně, přestože sektory, jichž se týká, nyní produkují 89 miliónů tun. Ale ministerstvo průmyslu žádá 107 miliónů tun! To je výsměch vlastní energetické koncepci i vládou přijatému národnímu programu na zmírnění změny klimatu a destrukce jakýchkoliv snah o nižší znečištění.
Krátkodobý zisk pro oceláře či hnědouhelné doly a elektrárny bude mít dalekosáhlé důsledky nejen pro prostředí, ale i hospodářství. Se svou vysokou energetickou náročností nebude motivováno k technologickým změnám a bude se zvyšovat jeho konkurenční nevýhoda. ČEZ nebude tlačen ke zmírnění vývozu elektřiny, kde jsme také evropským lídrem a bude tak mimo jiné pokračovat v drancování severočeských hnědouhelných slojí a vápencových ložisek v Českém krasu.
Pro rozhodování náměstka Peciny je příznačné, že na zpracování konkurenčního alokačního plánu vybral firmu Evolution Menert bez řádné veřejné soutěže. Firmu, která z obchodu s emisemi bude profitovat. Ani to nevzbudilo přílišný rozruch, protože asi je to již v naší zemi obvyklé.
Ani návrh plánu z dílny Ministerstva životního prostředí není bez chyby. Kromě rezignace na snižování emisí v něm postrádám predikci dalšího období 2008 až 2012. Ta je velmi důležitá vzhledem k investičním cyklům v průmyslu, podnikatelé musí znát dopředu, v jakém rozsahu bude snižování emisí pokračovat. Zejména se to týká energetiky, kde ČEZ stojí před rekonstrukcí hnědouhelných elektráren.
Okolo deseti procent produkce skleníkových plynů v republice má na svědomí doprava. Její podíl i výše emisí stále rostou. Alokační plán by se jako nyní neměl vyhýbat této oblasti. Musí navrhnout opatření, která by aspoň zastavila problematický nárůst.
Autor pracuje jako energetický konzultant Sdružení Calla