Ochrana ozónové vrstvy je byznys za miliardy dolarů

V srpnu 1990, tři roky poté, co se státy po celém světě dohodly v Montrealu na ochraně ozónové vrstvy Země, si tehdejší federální ministr financí Václav Klaus postěžoval v časopisu VTM: "Ekologické tlaky vedly k tomu, že k montrealské smlouvě přistoupíme. Za jistou dobu se dostaneme do situace, kdy budeme vědět, že tento závazek nejsme schopni splnit."
Realita je dnes, když se 188 signatářských států Montrealského protokolu sešlo v Praze na svém šestnáctém zasedání, zcela odlišná. České podniky celosvětovou úmluvu včetně jejích daleko přísnějších dodatků bez potíží splnily.
Některé se dokonce ochotně chlubily, že závazek zvládly s několikaletým předstihem. Jako třeba Samsung-Calex, který léta ve svých lednicích a dalších výrobcích používal freony, jedny z největších "požíračů" ozónové vrstvy.
"Jako jeden z prvních výrobců na světě vyrábíme již dva roky plně ekologické výrobky bez použití tvrdých freonů," oznámil v polovině 90. let vedoucí servisního oddělení firmy Jaromír Horák.

Uspoří se stovky miliard
Ministr životního prostředí Libor Ambrozek (KDU-ČSL) uvedl, že dohoda o ochraně tenké vrstvy ozónu, která chrání život na Zemi před škodlivými účinky ultrafialového záření, přiměla podniky k moderním, ekologickým inovacím.
"Výrobci rychle nalezli bezpečné alternativy," řekl Ambrozek, který včera zahajoval pražskou konferenci o ozónu.
"Dokonce i tam, kde oficiální prognózy očekávaly, že se náhradu podaří nalézt nejdříve za osm či devět let, trvalo průmyslu zavedení nového řešení jen dva roky," připomněl Vojtěch Kotecký z ekologického Hnutí Duha.
Pro podniky ovšem výměna technologie znamenala větší či menší investice. Podle odhadů se od počátku 90. let investovaly do ochrany bezpečnostního filtru Země miliardy dolarů. Ne vždy to byly "vyhozené" peníze. OSN konstatovala, že v mnoha případech "náhradní technologie ušetřily náklady a zvýšily kvalitu oproti freonovým postupům".
Jen rozvojové státy dostaly ze speciálního fondu, který v roce 1991 vytvořily vyspělé země, zhruba 1,7 miliardy dolarů. Další peníze utratily vyspělé státy doma. Například Finsko vynakládalo v 90. letech na omezování freonů pět až sedm miliónů dolarů ročně.
Na druhou stranu studie, představená před několika lety v Ottawě, konstatovala, že se díky zákazu freonů vyhne zemědělství do roku 2060 škodám 191 miliard dolarů a rybolov 283 miliard.

Stovky miliónů v Česku
V Česku se na ochranu ozónové vrstvy Země vynaložilo podle odhadů stovky miliónů korun - přesné číslo ale žádný úřad nezná.
"Zaplatili jsme vlastně my občané v cenách výrobků a služeb. Ale například ve srovnání se zdražením ropy se zvýšení cen nijak výrazně neprojevilo," řekl Bohuslav Špaček, tajemník Svazu chladící a klimatizační techniky. Firmy totiž musely postupně staré přístroje se škodlivými freony a dalšími škodlivými plyny vyměnit za ekologicky bezpečné.
"V Česku už převládají v chladírenských zařízeních chladiva šetrná k ozónové vrstvě," uvedlo Ministerstvo životního prostředí.
Ne vždy ovšem byly peníze vynaloženy účelně. Státní fond životního prostředí vložil desítky miliónů korun na stavbu haly na ekologickou likvidaci domácích ledniček v Kácově nedaleko Vlašimi. Projekt však nebyl nikdy dokončen a firma, která halu stavěla, skončila v konkursu.