Od ozónu k emisím
V Praze se schází 16. zasedání smluvních stran Montrealského protokolu.
Diskutovat se bude hlavně o situaci v rozvojových zemích.
V Praze se schází 16. zasedání smluvních stran Montrealského protokolu. Diskutovat se bude hlavně o situaci v rozvojových zemích.
Omezit emise chemických látek, které poškozují ozónovou vrstvu, se dohodly státy v roce 1987 v tzv. Montrealském protokolu. Ten navazuje na Vídeňskou úmluvu na ochranu ozónové vrstvy z roku 1985. Dosud k němu přistoupilo 186 států, Česká republika 1. ledna 1993. Omezení se týkají 96 látek. Protokol patří k nejlépe fungujícím mezinárodním ekologickým smlouvám.
Výroba a spotřeba nejškodlivějších skupin regulovaných látek byla pro běžné účely v hospodářsky vyspělých státech včetně ČR téměř vyloučena či radikálně omezena. U takzvaných měkkých freonů zmrazily hospodářsky vyspělé státy výrobu k 1. lednu 2004, jejich spotřebu zcela vyloučí od 1. ledna 2030; členské státy Evropské unie už od 1. ledna 2010. Výjimky se však stále udělují, především ve zdravotnictví, v obraně státu, požární ochraně, vědě a laboratorním použití.
Před rokem 1987 se spotřebovalo na světě 1,1 milionu tun látek CFC ročně. Ty přecházely do ovzduší a přetrvávají tam až několik desítek let. Je známo, že způsobují zeslabování ozónové vrstvy, takže zvrat nemůže nastat rychle. Ale poslední výzkumy naznačují, že opatření zřejmě měla úspěch, protože v roce 2003 se ozónová díra nad Antarktidou zmenšila. Nad severním pólem se však vrstva O3 stále ztenčuje.
S dodržováním Montrealského protokolu mají potíže rozvojové země, kde se škodlivé látky používají např. v zemědělství. Významné výjimky vyžadují pro zemědělství i některé vyspělé státy jako USA, Španělsko, Austrálie či Japonsko. Česká republika přijala první zákon na ochranu ozónové vrstvy už v roce 1993, od roku 2002 je její ochrana začleněna do zákona o ochraně ovzduší.
Na programu právě probíhajícího pražského jednání smluvních stran Montrealského protokolu jsou diskuse o dalším postupu, situace v rozvojových zemích a problematika výjimek. Snahou vyspělých států je pomoci třetímu světu tento proces urychlit.
Obtížnější je snižování emisí skleníkových plynů. Ruská strana odevzdala ratifikační listiny OSN a devadesát dní poté, tj. 16. února příštího roku vstoupí Kjótský protokol v platnost. Zavazuje 55 průmyslových států, aby do roku 2012 snížily emise šesti základních skleníkových plynů nejméně o 5,2 procenta pod úroveň z roku 1990. Odmítly ho Spojené státy a Austrálie.
AUTOR: Milena Geussová
Omezit emise chemických látek, které poškozují ozónovou vrstvu, se dohodly státy v roce 1987 v tzv. Montrealském protokolu. Ten navazuje na Vídeňskou úmluvu na ochranu ozónové vrstvy z roku 1985. Dosud k němu přistoupilo 186 států, Česká republika 1. ledna 1993. Omezení se týkají 96 látek. Protokol patří k nejlépe fungujícím mezinárodním ekologickým smlouvám.
Výroba a spotřeba nejškodlivějších skupin regulovaných látek byla pro běžné účely v hospodářsky vyspělých státech včetně ČR téměř vyloučena či radikálně omezena. U takzvaných měkkých freonů zmrazily hospodářsky vyspělé státy výrobu k 1. lednu 2004, jejich spotřebu zcela vyloučí od 1. ledna 2030; členské státy Evropské unie už od 1. ledna 2010. Výjimky se však stále udělují, především ve zdravotnictví, v obraně státu, požární ochraně, vědě a laboratorním použití.
Před rokem 1987 se spotřebovalo na světě 1,1 milionu tun látek CFC ročně. Ty přecházely do ovzduší a přetrvávají tam až několik desítek let. Je známo, že způsobují zeslabování ozónové vrstvy, takže zvrat nemůže nastat rychle. Ale poslední výzkumy naznačují, že opatření zřejmě měla úspěch, protože v roce 2003 se ozónová díra nad Antarktidou zmenšila. Nad severním pólem se však vrstva O3 stále ztenčuje.
S dodržováním Montrealského protokolu mají potíže rozvojové země, kde se škodlivé látky používají např. v zemědělství. Významné výjimky vyžadují pro zemědělství i některé vyspělé státy jako USA, Španělsko, Austrálie či Japonsko. Česká republika přijala první zákon na ochranu ozónové vrstvy už v roce 1993, od roku 2002 je její ochrana začleněna do zákona o ochraně ovzduší.
Na programu právě probíhajícího pražského jednání smluvních stran Montrealského protokolu jsou diskuse o dalším postupu, situace v rozvojových zemích a problematika výjimek. Snahou vyspělých států je pomoci třetímu světu tento proces urychlit.
Obtížnější je snižování emisí skleníkových plynů. Ruská strana odevzdala ratifikační listiny OSN a devadesát dní poté, tj. 16. února příštího roku vstoupí Kjótský protokol v platnost. Zavazuje 55 průmyslových států, aby do roku 2012 snížily emise šesti základních skleníkových plynů nejméně o 5,2 procenta pod úroveň z roku 1990. Odmítly ho Spojené státy a Austrálie.
AUTOR: Milena Geussová
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
