Potřebujeme u Prahy stále větší letiště?

Na přelomu listopadu a prosince proběhla v Bruselu konference neziskových organizací, které se zabývají ochranou obyvatel před dopady letecké dopravy. Organizátorovi konference, kterým byla Aviation Enviroment Federation, se podařilo vytvořit celoevropskou síť, po které proudí zkušenosti, rady a informace. Ve světle takto shromážděných poznatků se jeví záměr plánovačů z České správy letišť, s. p., vybudovat v Ruzyni obrovský letištní gigant jako velice sporný.

Co se změnilo?
Přínos projektu, který má konkurovat okolním středoevropským letištím, je pro Českou republiku velice pochybný. Praze, respektive jejím obyvatelům, bude obrovský nárůst leteckého provozu nad městem prokazatelně škodit.
Podle dokumentů z roku 1996, kdy letištěm v Ruzyni prošlo kolem sedmi miliónů cestujících, bylo okolí letiště na samém pokraji ekologické využitelnosti. Dnes, kdy letištěm projde až 10 miliónů cestujících, se uvažuje o nárůstu o dalších 10 - 20 miliónů! K tomu je nutno připočíst ještě desetitisíce tun přepravovaného nákladu.
Změnily se tak moc ekologické parametry letadel, nebo jen klesla státním a magistrátním úředníkům laťka ekologických nároků?
Aby bylo možno tolik cestujících pojmout, plánuje se stavba další startovací dráhy za cca sedm miliard korun. Zatímco ostatní evropská města staví letiště v uctivých vzdálenostech, v Praze se naopak má letiště plánovanou stavbou k městu ze západní strany přiblížit. To znamená, že převažující západní vítr bude nad centrum města zanášet tuny zplodin.
Potřebujeme tento megalomanský projekt? Komu poslouží? A kdo na něj doplatí?
Podle údajů britského statistického úřadu je letectví podle svého přínosu pro HDP až na 29. místě. Na 28. místě, tedy ekonomicky důležitější, jsou kanalizace a hygienické systémy. Tato nesrovnalost je způsobená tím, že stát leteckou dopravu zvýhodňuje nevídaně nízkou daňovou zátěží. Není uvalena žádná daň na letecké palivo, neplatí se DPH za nic, co je spojeno s létáním. Neexistují ani žádné daně či poplatky plynoucí do veřejných rozpočtů z hlukové zátěže a za znečišťování životního prostředí zplodinami.
Tyto daňové úlevy byly zavedeny po druhé světové válce s cílem oživit odvětví letecké dopravy. Dnes, kdy letadla již zdaleka nejsou jen romantické létací stroje, ale vážný ekologický, zdravotní a sociální problém, by bylo na čase zavést stejná pravidla jako pro jiná průmyslová odvětví. Sice máme na první pohled levné letenky, rozdíl mezi skutečnými náklady ale stejně hradíme v podobě daní, které platíme místo provozovatelů letišť a leteckých společností.

Cena za spojení se světem
Jestliže boom letecké dopravy přináší z ekonomického hlediska málo státu, lze jeho přínos vidět v tom, že umožňuje naše spojení se světem? Jen do určitého stupně jejího rozvoje. Současný rozvoj letiště v Ruzyni je vynucen zejména tranzitními lety, například z Asie, nebo nárůstem dopravy nákladu. Kdyby k rozšiřování nedocházelo, nepřišli by tedy naši občané o možnost cestovat.
Nedávno byl postaven obrovský kargo terminál, jehož kapacitu se investor pochopitelně snaží využít. Další přepravce nákladu a cestujících se snaží nalákat nízkými letištními poplatky, které se ještě rok od roku snižují. Rozšiřování letiště tedy znamená vytvoření dalších volných kapacit, které se časem naplní a dále zatíží obyvatele Prahy.
Argument, že další rozvoj letiště v Ruzyni odlehčí mnoha tisícům Pražanů, je absurdní. Sliby investora, že bude méně používat startovací dráhu nad nejobydlenějšími částmi Prahy, jsou mlhavé a chybí jim jakákoliv závaznost a vymáhatelnost. Investor sám počítá s tím, že tato startovací dráha bude nadále využívána.

Evropa citlivá na hluk
Každý, kdo umí trojčlenku, si může spočítat, kolik tisíc vzletů a přistání letadel obyvatele Prahy v dalších desetiletích čekají. Přitom ve valné většině půjde o lety, které Pražané a ostatní obyvatelé, občané ČR, nepotřebují. Pouze na ně doplácejí mimo jiné z důvodů hlukové a ekologické zátěže či zvýšených výdajů na léčení nemocí, které letecký provoz způsobuje.
Investor rozšíření letiště, Česká správa letišť, usiluje o změnu územního plánu Prahy, aby mohl začít stavět o pár let dříve, než se původně plánovalo. Spěch České správy letišť je zcela pochopitelný. Podle všeho se Evropská komise a Evropský parlament budou v příštích letech intenzívně zabývat problémem hluku. Evropská legislativa směřuje k jeho omezování. Stejně tak normy Světové zdravotnické organizace nekoncepčnímu a bezhlavému rozvoji letišť nepřejí.
Zatím se letištní lobby podařilo důsledky letecké dopravy vyjmout z Kjótského protokolu. Co když se ale mezinárodní situace změní? Pak hrozí, že na okraji Prahy bude stát obrovský nevyužitý moloch, který nás bude všechny ještě více trápit a na který budeme ještě více doplácet. Nebo naopak, pravděpodobněji, moloch bude již stát a nové normy se na jeho provoz nebudou vztahovat.
Autor je předsedou Občanského sdružení pro Nebušice