Kjóto, pro svět holá nezbytnost

Před třemi měsíci jsme vzdali hold ruskému velvyslanci Andreji Denisovovi, který předal generálnímu tajemníkovi OSN Kofimu Annanovi dokumenty o přístupu své země ke Kjótskému protokolu. Nyní je 55 procent emisí vyspělých států pod legální kontrolou mezinárodní úmluvy.
Je příznačné, že k tomuto aktu došlo právě v Africe. Pokud by problematika globálního oteplování zůstala nadále mimo kontrolu, právě tento kontinent by byl změnou klimatu postižen nejvíce.
Úmluva vstupuje v platnost v důležitém roce. Letos v září se zvláštní zasedání Valného shromáždění OSN bude zabývat zhodnocením dosud dosaženého pokroku v naplňování rozvojových cílů tisíciletí. Ty jsou namířeny na nejpalčivější problémy rozvoje lidstva, mimo jiné na odstranění extrémní chudoby, zajištění přístupu lidí k bezpečné pitné vodě, základní vzdělání pro všechny, boj proti infekčním chorobám, a podobně.

Ochrana nevylučuje rozvoj
Nedávno vydaná zpráva Projekt tisíciletí, kterou na žádost Kofiho Annana vypracoval tým odborníků vedený Jeffrey Sachsem z Kolumbijské univerzity, jasně říká, že ochrana životního prostředí přímo souvisí s naplňováním všech rozvojových cílů. To bude také hlavním námětem jednání ministrů životního prostředí příští týden v Nairobi. Zabývat se budou také budoucí činností UNEP.
Britský premiér Tony Blair stanovil související otázky změny klimatu a Afriky prioritou pro letošní předsednictví své země v G-8 a Evropské unii. Znovu se tedy problematika změny klimatu dostává do popředí zájmu. A znovu je to Afrika, kde dosažení rozvojových cílů bude nejnáročnější. Musíme využít bezprecedentní politické pozornosti a dostat se dál, než jsou současné cíle Kjótského protokolu. Musíme dosáhnout ještě výraznějšího omezení skleníkových plynů.

Varování vědy
Také věda nám nyní pomáhá, přesvědčuje dosud nerozhodné politiky o nutnosti reforem, díky nimž bude ve světě používáno jen omezené množství karbonu.
Před pár lety varoval vědecký tým sdružený v Mezivládním panelu pro změnu klimatu (IPCC), který jako poradní orgán vlád členských zemí zřídily UNEP a Světová meteorologická organizace, že nepřijme-li lidstvo žádná opatření, průměrná teplota na Zemi může do roku 2100 stoupnout až o 5,8 stupně Celsia. Vědecký článek publikovaný před pár týdny v časopisu Nature však varuje, že teplota může stoupnout ještě více, a dokonce už v polovině století.
Zpráva mezinárodního týmu pro změnu klimatu, který sdružuje tři think-tanky působící v USA, Austrálii a Velké Británii, zdůrazňuje, že už nárůst průměrné teploty o dva stupně může svět uvrhnout do situace, z níž není návratu.
Je to strašidelné čtení. Prezentuje vizi planety, která se dostává mimo naši kontrolu. Samozřejmě doufám, že tyto vize a propočty se ukáží jako liché. Je však nutné říci, že mnohé z teoretických předpovědí z minulosti se bohužel naplňují.
Další zpráva prezentovaná radě UNEP, se zabývá úkazy, nasvědčujícími tomu, že oteplování již zřejmě mění cirkulaci vody v oceánech. To má za následek změnu globálního i regionálního počasí.

Barometr: arktická oblast
Koncem roku 2004 došli vědci zkoumající vliv oteplování v arktické oblasti k závěru, že za posledních třicet let se objem ledu v Severním ledovém oceánu snižuje o osm procent za rok. Do roku 2100 by tak mohl být úbytek ledu až padesátiprocentní, což by mělo obrovský vliv nejen na počasí ve světě, ale i na tamní život vůbec.
Tato oblast je barometrem Země, přírodním systémem včasného varování o změnách klimatu. Ale není jediná, ve které sledujeme změny způsobené oteplováním.
Podle údajů pojišťovacích společností došlo v roce 2004 k nejvyšším ztrátám na pojištěném majetku v důsledku katastrof, způsobených extrémním počasím. Ztráty na nepojištěném majetku, které se týkají zejména rozvojového světa a nejchudších lidí, se dostaly na úroveň 90 miliard dolarů, a to nepočítaje škody způsobené vlnou tsunami na sklonku roku.
Dnešní den, kdy vstupuje v platnost Kjótský protokol, je tedy důvodem k oslavě. Je i připomínkou, že k dosažení stability klimatu a potažmo rozvojových cílů tisíciletí zbývá ještě mnohé vykonat.

Jít ještě za Kjóto
Ozývají se skeptické hlasy, že bez účasti USA je Kjótský protokol spíše mrtvý než živý. Zapomínají, že přes rozhodnutí federální vlády jej nepodpořit, mnohé z amerických států již přijaly omezení skleníkových plynů v souladu s protokolem, nebo se tak chystají brzy učinit. I mnohé americké firmy projevily zájem zapojit se do nového schématu obchodování s emisemi. Americká federální vláda navíc podporuje vyšší energetickou hospodárnost a alternativní zdroje.
Alternativní zdroje energie se stávají atraktivními také z hlediska ekonomického i z hlediska stability dodávek. Cena ropy se přehoupla přes hranici 50 dolarů za barel a je nepravděpodobné, že by klesla na předešlou úroveň.
Pesimisté, kteří předpovídali, že Kjótský protokol nikdy nevstoupí v platnost, se mýlili. Podobný pesimismus se teď vznáší nad osmi rozvojovými cíli Deklarace tisíciletí. Musíme jednat rázně a rychle. Musíme svět nasměrovat k celkovému snížení emisí skleníkových plynů o 60 procent, abychom byli schopni zakonzervovat klima. Zažehnáme tak nejen nebezpečí katastrof, ale zajistíme tím i stabilitu životního prostředí, na níž stojí i padají rozvojové cíle tisíciletí.