Jak se manipulovalo Kjóto
Dohoda o nákladném omezování emisí skleníkových plynů je založena na podvodu
Dohoda o nákladném omezování emisí skleníkových plynů je založena na podvodu
Minulou středu vstoupil v platnost kjótský protokol. Signatářské země včetně České republiky se v něm zavazují snížit emise skleníkových plynů, které údajně způsobují globální oteplování. Podle sdružení evropských podnikatelů (UNICE) pro nás budou ekonomické následky "nedozírné". Pro srovnání: kdyby protokol podepsaly Spojené státy, došlo by tam ke ztrátě až milionu pracovních míst ročně a hrubý domácí produkt by klesl o 300 miliard dolarů.
Navzdory propagandě přitom kjótský protokol není založen na "prokázaných faktech", ale jen na teorii, vycházející z nepřesných počítačových modelů. Dalším mýtem je, že o klimatické změně panuje "vědecká shoda": v roce 1998 podepsalo 17 tisíc předních amerických vědců petici, ve které Kjóto odmítli. Americký komentátor Jeff Jacoby ho proto nazval "drastickým řešením problému, který neexistuje".
Špatná detektivka
Kjótský protokol vychází ze závěrů Mezivládního panelu OSN pro klimatickou změnu (IPCC). Ten o oteplování pravidelně publikuje vědeckou zprávu a z ní vycházející zjednodušený souhrn, určený politikům. Někdejší předseda IPCC Bert Bolin v červnu 1989 prohlásil, že cílem souhrnu je "formulovat globální politiku, vedoucí k záchraně planety". Jakým způsobem souhrn vzniká? Britský vědec Keith Shine řekl v prosinci 1995 agentuře Reuters: "Sepsali jsme pracovní verzi a politici ji pak řádek po řádku procházeli a měnili její vyznění."
To, co následovalo, připomíná špatnou detektivku. V říjnu 1995 dokončili politici souhrn pro rok 1996. Zhruba v té době byla také dopsána zpráva, která v rámci IPCC prošla běžnou vědeckou oponenturou: odborníci prověřovali, zda je v souladu s aktuálním stavem poznání. V červnu 1996 ale vyšel v americkém deníku Wall Street Journal článek profesora Fredericka Seitze, někdejšího prezidenta Národní akademie věd. Odstartoval jeden z největších vědeckých skandálů 20. století.
Seitz si ve zprávě IPCC všiml skoro čtyřiceti dodatečných změn, které recenzenti neautorizovali. "Zpráva není tím, za co se vydává - není to verze schválená vědci uvedenými na titulu. Za šedesát let své vědecké kariéry jsem se nesetkal s více znepokojující korupcí oponentního řízení," napsal Seitz. Hlavní editor, americký klimatolog Benjamin Santer, ze zprávy tajně vypustil klíčové sdělení, podle něhož zatím žádná vědecká studie nepodala důkaz, že za klimatickou změnu může produkce skleníkových plynů. Naopak do ní implantoval formulaci se zcela opačným významem: "Studie naznačují, že na globální klima mají vliv lidské aktivity."
Na žádost politiků
Santer se k manipulaci přiznal. Řekl, že jednal na žádost politiků a nevládních organizací, které prý chtěly, aby "složitým vědeckým myšlenkám porozuměli i laici". Později se ukázalo, že změny udělal na příkaz předsedy IPCC Johna Houghtona. Časopis Nature odhalil, že Houhgton jednal na objednávku úředníků amerického State departmentu, kteří požadovali "modifikaci" zprávy tak, aby potvrzovala závěry souhrnu. Stopa vedla k náměstkovi ministra zahraničí USA Timothy Wirthovi, který už v roce 1990, kdy reprezentoval demokraty v Senátu, prohlásil: "Musíme se ,svézt' na tématu globálního oteplování. I v případě, že je ta teorie špatná, můžeme díky ní udělat dobré věci pro ekonomickou a ekologickou politiku."
IPCC tedy vědeckou zprávu přizpůsobil dokumentu vypracovanému politiky - nikoli naopak. Proč k této manipulaci došlo? Podle klimatologa Freda Singera bylo už v polovině 90. let jasné, že satelitní měření nepotvrzují předpovědi počítačových modelů IPCC, podle nichž se mělo začít silně oteplovat. Politici ale potřebovali důvod pro chystanou akci. Klimatickou změnu bylo proto nutné vykreslit jako mnohem závažnější, než dovolovala naměřená data.
Tajný zásah do textu, který prošel oponenturou, je porušením základních etických principů vědecké práce. Právě na zprávu IPCC se přitom odvolávají plánovači OSN jako na "politicky neutrální přehled současného stavu poznání klimatické vědy". Právě na jejím základě byl v prosinci 1997 dojednán kjótský protokol. Dohoda o astronomicky nákladném omezování emisí skleníkových plynů, která začala od minulé středy ovlivňovat naše životy, je tedy založena na podvodu.
IPCC dnes globální oteplování označuje za "potenciálně největší ekologickou hrozbu, se kterou je lidstvo konfrontováno". Varuje, že do roku 2100 se teplota zvýší až o 5,8 stupně Celsia a mořská hladina stoupne až o 0,9 metru. Věříte už jednou usvědčeným podvodníkům?
O autorovi: redaktor časopisu Maxim
Minulou středu vstoupil v platnost kjótský protokol. Signatářské země včetně České republiky se v něm zavazují snížit emise skleníkových plynů, které údajně způsobují globální oteplování. Podle sdružení evropských podnikatelů (UNICE) pro nás budou ekonomické následky "nedozírné". Pro srovnání: kdyby protokol podepsaly Spojené státy, došlo by tam ke ztrátě až milionu pracovních míst ročně a hrubý domácí produkt by klesl o 300 miliard dolarů.
Navzdory propagandě přitom kjótský protokol není založen na "prokázaných faktech", ale jen na teorii, vycházející z nepřesných počítačových modelů. Dalším mýtem je, že o klimatické změně panuje "vědecká shoda": v roce 1998 podepsalo 17 tisíc předních amerických vědců petici, ve které Kjóto odmítli. Americký komentátor Jeff Jacoby ho proto nazval "drastickým řešením problému, který neexistuje".
Špatná detektivka
Kjótský protokol vychází ze závěrů Mezivládního panelu OSN pro klimatickou změnu (IPCC). Ten o oteplování pravidelně publikuje vědeckou zprávu a z ní vycházející zjednodušený souhrn, určený politikům. Někdejší předseda IPCC Bert Bolin v červnu 1989 prohlásil, že cílem souhrnu je "formulovat globální politiku, vedoucí k záchraně planety". Jakým způsobem souhrn vzniká? Britský vědec Keith Shine řekl v prosinci 1995 agentuře Reuters: "Sepsali jsme pracovní verzi a politici ji pak řádek po řádku procházeli a měnili její vyznění."
To, co následovalo, připomíná špatnou detektivku. V říjnu 1995 dokončili politici souhrn pro rok 1996. Zhruba v té době byla také dopsána zpráva, která v rámci IPCC prošla běžnou vědeckou oponenturou: odborníci prověřovali, zda je v souladu s aktuálním stavem poznání. V červnu 1996 ale vyšel v americkém deníku Wall Street Journal článek profesora Fredericka Seitze, někdejšího prezidenta Národní akademie věd. Odstartoval jeden z největších vědeckých skandálů 20. století.
Seitz si ve zprávě IPCC všiml skoro čtyřiceti dodatečných změn, které recenzenti neautorizovali. "Zpráva není tím, za co se vydává - není to verze schválená vědci uvedenými na titulu. Za šedesát let své vědecké kariéry jsem se nesetkal s více znepokojující korupcí oponentního řízení," napsal Seitz. Hlavní editor, americký klimatolog Benjamin Santer, ze zprávy tajně vypustil klíčové sdělení, podle něhož zatím žádná vědecká studie nepodala důkaz, že za klimatickou změnu může produkce skleníkových plynů. Naopak do ní implantoval formulaci se zcela opačným významem: "Studie naznačují, že na globální klima mají vliv lidské aktivity."
Na žádost politiků
Santer se k manipulaci přiznal. Řekl, že jednal na žádost politiků a nevládních organizací, které prý chtěly, aby "složitým vědeckým myšlenkám porozuměli i laici". Později se ukázalo, že změny udělal na příkaz předsedy IPCC Johna Houghtona. Časopis Nature odhalil, že Houhgton jednal na objednávku úředníků amerického State departmentu, kteří požadovali "modifikaci" zprávy tak, aby potvrzovala závěry souhrnu. Stopa vedla k náměstkovi ministra zahraničí USA Timothy Wirthovi, který už v roce 1990, kdy reprezentoval demokraty v Senátu, prohlásil: "Musíme se ,svézt' na tématu globálního oteplování. I v případě, že je ta teorie špatná, můžeme díky ní udělat dobré věci pro ekonomickou a ekologickou politiku."
IPCC tedy vědeckou zprávu přizpůsobil dokumentu vypracovanému politiky - nikoli naopak. Proč k této manipulaci došlo? Podle klimatologa Freda Singera bylo už v polovině 90. let jasné, že satelitní měření nepotvrzují předpovědi počítačových modelů IPCC, podle nichž se mělo začít silně oteplovat. Politici ale potřebovali důvod pro chystanou akci. Klimatickou změnu bylo proto nutné vykreslit jako mnohem závažnější, než dovolovala naměřená data.
Tajný zásah do textu, který prošel oponenturou, je porušením základních etických principů vědecké práce. Právě na zprávu IPCC se přitom odvolávají plánovači OSN jako na "politicky neutrální přehled současného stavu poznání klimatické vědy". Právě na jejím základě byl v prosinci 1997 dojednán kjótský protokol. Dohoda o astronomicky nákladném omezování emisí skleníkových plynů, která začala od minulé středy ovlivňovat naše životy, je tedy založena na podvodu.
IPCC dnes globální oteplování označuje za "potenciálně největší ekologickou hrozbu, se kterou je lidstvo konfrontováno". Varuje, že do roku 2100 se teplota zvýší až o 5,8 stupně Celsia a mořská hladina stoupne až o 0,9 metru. Věříte už jednou usvědčeným podvodníkům?
O autorovi: redaktor časopisu Maxim
Zdroj:Lidové noviny
Sdílet článek na sociálních sítích
