Ekonomové, politici a Kjótský protokol

Debata o globálním oteplování a Kjótském protokolu je velmi emocionální. Ekonomové vědí málo o klimatologii. Vědci zkoumající atmosféru vědí ještě méně o ekonomii. Politikové zhusta nevědí nic o obou disciplínách. Čím méně prostoru pro věcnou diskusi, tím více místa pro emoce.
Problém lze shrnout do několika otázek: Dochází ke globálnímu oteplování? Pokud ano, proč? Může být globální oteplování nebezpečné? Stojí za to prosadit platnost Kjótského protokolu o omezení emisí "skleníkových plynů"?
Odpověď na první otázku zní: Spíše ano, ale jistotu nemáme. Lze prokázat pouze oteplování v určitých oblastech Země v období posledních několika desetiletí. V dlouhodobé historické perspektivě jsou důkazy velmi slabé. Před několika lety vzbudil světovou pozornost "model hokejky". Po dlouhodobém teplotním normálu (vodorovně položená rukojeť hokejky) následoval v nedávné době vzestup globálního teplotního průměru, který svým tvarem připomínal čepel hokejky. Podrobnější zkoumání ale ukázala, že autoři modelu se dopustili zásadních metodických chyb. Globální oteplování je mnohem méně významné, než tvrdily katastrofické prognózy.
Odpověď na druhou otázku: Přesné příčiny globálního oteplování neznáme. Atmosféra Země je extrémně složitý systém, jehož vývoj nelze uspokojivě předpovídat jakkoli rafinovanými počítačovými modely. Částečně se dá vysvětlit minulost. Tzv. malou dobu ledovou od 14. století do 19. století zřejmě způsobil výkyv sluneční aktivity a vulkanická činnost.
Někteří klimatologové se domnívají, že globální oteplování je jen návratem ke stavu panujícímu zhruba do poloviny 14. století, kdy vinařské oblasti sahaly až do severní Evropy. V 18. století naopak zamrzalo moře kolem Islandu na několik mil podél celého pobřeží.
Je globální oteplování nebezpečné? Spíše nikoli. Modely klimatologů se z větší části shodují pouze v tom, že tento jev víceméně probíhá. Zcela se však liší v odhadech možných důsledků. Některé modely dokonce dávají různé výsledky pro stejná teritoria při různých simulačních bězích.
Neexistuje žádný konsensus, že globální oteplování bude znamenat katastrofu, jak se nám Hollywood a jiní obchodníci se strachem snaží namluvit.
Neexistuje též žádný skutečný důkaz, že příčinou globálního oteplování je lidská činnost. Otázkou emocí je i představa, že Kjótský protokol pomůže zlepšit životní prostředí. Vezmeme-li v úvahu ekonomické faktory, tak emisní limity stanovené protokolem by naopak mohly způsobit nárůst produkce skleníkových plynů.
Proč? Vezměme například Evropu. Žádná země EU zatím požadavky protokolu neplní. Výjimkou je Velká Británie, jejíž ekonomika je ve srovnání se zbytkem unie více orientována na služby než na výrobu. Kdyby měl zbytek EU plnit emisní limity, musely by kontinentální evropské země přesunout daleko více své průmyslové produkce do Číny a dalších zemí, které nejsou protokolem vázány. Čína v současnosti na jednotku hrubého domácího produktu produkuje o 50 až 70 procent více emisí než Spojené státy, uvádí ekonom Constantin Gurdgiev z Trinity College v Dublinu. "Každá jednotka skleníkových plynů ušetřená na Západě způsobí vzrůst emisí o 1,5 až 1,7 jednotky jinde na světě," píše Gurdgiev. Čína pokrývá čtyři pětiny spotřeby elektřiny uhelnými elektrárnami.
Ekonomické deformace spojené s uplatněním Kjótského protokolu mohou zpomalit hospodářský růst. Výsledkem může být méně financí na výzkum využití jiných forem energie a přijetí by mohlo mít přesně opačný dopad, než v jaký zastánci "Kjóta" věří.
Klimatické změny není dobré bagatelizovat. Ale neohrabané politické projekty typu Kjótského protokolu však nic neřeší. Zemské atmosféře neprospějí a světovou ekonomiku mohou znatelně poškodit. Autor je analytikem PPF

Je globální oteplování nebezpečné? Spíše nikoli. Modely klimatologů se z větší části shodují pouze v tom, že tento jev víceméně probíhá. Zcela se však liší v odhadech možných důsledků.