Příběh kyselých dešťů. Je nekonečný?
Kyselý déšť je jako zředěná kyselina sírová, případně dusičná, podle toho, jaké
chemické sloučeniny jsou v něm nejvíce obsažené. Padá na nás, když prší, drží se
v mlze, v ledu. Má i svou suchou podobu, takže mu neunikneme ani za slunného
počasí. Evropa a Severní Amerika proti němu stále hledají nové a nové zbraně,
kyselý déšť ale začal decimovat Čínu a další východní země, vzduchem proudí až
do Austrálie. Jsou státy, které už obranu proti kyselým dešťům znají, a státy,
kde s nimi teprve začínají bojovat. Potvrdilo se to na mezinárodní konferenci
věnované kyselým dešťům, která nedávno skončila v Praze. Boj s kyselými dešti
zahájila před několika desítkami let Evropa a Severní Amerika. Přesto bude
výsledek znatelný až za další desetiletí. Předseda Mezinárodního vědeckého
výboru konference a senátor Bedřich Moldan nám řekl: "Kyselé deště jsou novým
problémem například pro Čínu nebo jihovýchodní a východní Asii, například
Malajsii a Indii."Zejména v Číně může za kyselé deště obrovský hospodářský růst.
"V Číně se velká část energie vyrábí z nekvalitního uhlí, které obsahuje síru.
Podle map je tam její koncentrace v ovzduší asi taková, jaká byla u nás v 70. a
80. letech například na Teplicku,"dodal Moldan. Podle satelitních fotografií se
odtud smog šíří dál a pokračuje až na Austrálii. Teprve teď se začíná globálnímu
transportu emisí věnovat pozornost. Součástí konference bylo i to, že se vytvoří
dvě velké pracovní skupiny - americká a evropská - a budou "cestování"kyselých
dešťů sledovat. Bude na to ale třeba hodně peněz. Severní Amerika a Evropa si už
zlo kyselých dešťů uvědomily před několika desítkami let. Existují proti nim dva
okruhy opatření. "První léčí příčinu, to jsou například odsiřovací zařízení.
Druhá se zaměřují na následky emisí. V této oblasti se vymyslelo jen vápnění. To
pomohlo oživit jezera, do kterých se vrátily ryby, a to hlavně ve Skandinávii.
Vápnění lesů však, jak se ukazuje, velký smysl nemá a kdoví, jestli jim spíše
neškodí,"upozornil Bedřich Moldan. V Evropě jsme v poškození lesů emisemi na
jednom z prvních míst, poničeno jich je asi 50 procent. Ale je v tom započítané
i malé poškození. Velkým znečišťovatelem ovzduší i vody je zemědělství, hlavně
jeho dusíkatá hnojiva a amoniak, který vzniká při chování hospodářských zvířat.
"Základní zákony sice nechybějí, ale nejsou vytvořené podmínky pro jejich
uvádění do života,"je přesvědčen Moldan. Konference vědců mají i praktický vliv
na to, aby se výzkum dařilo nakonec uvádět do života. Příběh kyselých dešťů je
ukázkovým příkladem. "Výzkum vyústil v praktické mezinárodní opatření. Zjistila
se kritická zátěž - tedy to, které oblasti podle kombinací vlastností půdy
snesou to a to množství emisí. To je zpracované pro celou Evropu,"vysvětlil
Moldan. A tak například Švédsko ví, že mu třeba 50 procent emisí může proudit z
Anglie, další procenta z jiných zemí a tato množství se nesmějí překročit.
Musejí se ale hledat jen taková opatření, která budou mít výsledek a přitom
nebudou strašně drahá. "Právě vědecké informace umožňují, aby se finanční
prostředky vynakládaly efektivně,"je přesvědčen Bedřich Moldan. Nyní je
největším problémem boj proti dusičnanům a pevným částicím v ovzduší.
Kyselý déšť je jako zředěná kyselina sírová, případně dusičná, podle toho, jaké chemické sloučeniny jsou v něm nejvíce obsažené. Padá na nás, když prší, drží se v mlze, v ledu. Má i svou suchou podobu, takže mu neunikneme ani za slunného počasí. Evropa a Severní Amerika proti němu stále hledají nové a nové zbraně, kyselý déšť ale začal decimovat Čínu a další východní země, vzduchem proudí až do Austrálie. Jsou státy, které už obranu proti kyselým dešťům znají, a státy, kde s nimi teprve začínají bojovat. Potvrdilo se to na mezinárodní konferenci věnované kyselým dešťům, která nedávno skončila v Praze. Boj s kyselými dešti zahájila před několika desítkami let Evropa a Severní Amerika. Přesto bude výsledek znatelný až za další desetiletí. Předseda Mezinárodního vědeckého výboru konference a senátor Bedřich Moldan nám řekl: "Kyselé deště jsou novým problémem například pro Čínu nebo jihovýchodní a východní Asii, například Malajsii a Indii."Zejména v Číně může za kyselé deště obrovský hospodářský růst. "V Číně se velká část energie vyrábí z nekvalitního uhlí, které obsahuje síru. Podle map je tam její koncentrace v ovzduší asi taková, jaká byla u nás v 70. a 80. letech například na Teplicku,"dodal Moldan. Podle satelitních fotografií se odtud smog šíří dál a pokračuje až na Austrálii. Teprve teď se začíná globálnímu transportu emisí věnovat pozornost. Součástí konference bylo i to, že se vytvoří dvě velké pracovní skupiny - americká a evropská - a budou "cestování"kyselých dešťů sledovat. Bude na to ale třeba hodně peněz. Severní Amerika a Evropa si už zlo kyselých dešťů uvědomily před několika desítkami let. Existují proti nim dva okruhy opatření. "První léčí příčinu, to jsou například odsiřovací zařízení. Druhá se zaměřují na následky emisí. V této oblasti se vymyslelo jen vápnění. To pomohlo oživit jezera, do kterých se vrátily ryby, a to hlavně ve Skandinávii. Vápnění lesů však, jak se ukazuje, velký smysl nemá a kdoví, jestli jim spíše neškodí,"upozornil Bedřich Moldan. V Evropě jsme v poškození lesů emisemi na jednom z prvních míst, poničeno jich je asi 50 procent. Ale je v tom započítané i malé poškození. Velkým znečišťovatelem ovzduší i vody je zemědělství, hlavně jeho dusíkatá hnojiva a amoniak, který vzniká při chování hospodářských zvířat. "Základní zákony sice nechybějí, ale nejsou vytvořené podmínky pro jejich uvádění do života,"je přesvědčen Moldan. Konference vědců mají i praktický vliv na to, aby se výzkum dařilo nakonec uvádět do života. Příběh kyselých dešťů je ukázkovým příkladem. "Výzkum vyústil v praktické mezinárodní opatření. Zjistila se kritická zátěž - tedy to, které oblasti podle kombinací vlastností půdy snesou to a to množství emisí. To je zpracované pro celou Evropu,"vysvětlil Moldan. A tak například Švédsko ví, že mu třeba 50 procent emisí může proudit z Anglie, další procenta z jiných zemí a tato množství se nesmějí překročit. Musejí se ale hledat jen taková opatření, která budou mít výsledek a přitom nebudou strašně drahá. "Právě vědecké informace umožňují, aby se finanční prostředky vynakládaly efektivně,"je přesvědčen Bedřich Moldan. Nyní je největším problémem boj proti dusičnanům a pevným částicím v ovzduší.
Zdroj:Zlínské noviny
Sdílet článek na sociálních sítích