Stanovení zákonného emisního limitu pro chemické čištění oděvů

K § 4 odst. 4 a § 19 odst. 11 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů

Pro chemické čištění oděvů není stanoven emisní limit pro chlor a jeho organické sloučeniny, ale je stanoven limit pro organická rozpouštědla, tedy pro těkavé organické látky vyjádřené jako celkový organický uhlík (TOC). (Podle rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 30. dubna 2004, č.j. M/100425/04, SRK/297/P-1555/04)
Společnost K. požádala ministra životního prostředí o přezkoumání pravomocného rozhodnutí ministerstva, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí magistrátu, kterým byla společnosti K. jako provozovateli tří zdrojů znečišťování ovzduší (tří čistíren oděvů) vyměřena záloha na poplatek za znečišťování ovzduší v celkové výši 42.000 Kč pro rok 2003 dle § 19 odst. 11 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo v provedeném řízení o odvolání odmítlo námitky společnosti K. s tím, že příloha č. 2 k vyhlášce č. 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla, v bodě 3.1 sice nestanoví hodnotu emisního limitu pro celkový organický uhlík (TOC), ale stanovuje měrnou výrobní emisi celkových emisí, což je také emisní limit. Ustanovení § 2 písm. e) zákona o ochraně ovzduší totiž říká, že emisním limitem je také hmotnost znečišťující látky vztažená na jednotku produkce, nebo lidské činnosti. Tím, že je stanoven tento emisní limit, zařazuje se tetrachlorethylen do II. třídy ostatních znečišťujících látek, konkrétně mezi chlór a jeho organické sloučeniny vyjádřené jako C1, které jsou uvedeny v příloze č. 1 k zákonu o ochraně ovzduší, část A, písm. b). Sazba poplatku za znečišťující látky této třídy je stanovena ve výši 10.000 Kč/t. Podle ministerstva tak nelze perchlorethylen zařadit do skupiny „těkavé organické látky“, jak se domnívá společnost K. Společnost K. naopak ve svém odvolání a stejně v podaném podnětu k přezkoumání pravomocného rozhodnutí ministerstva uvádí, že v jejím případě se jedná o zdroje náležející do ostatních stacionárních zdrojů dle ustanovení § 4 odst. 4 písm. b), bod 3, zákona o ochraně ovzduší. Emisní limity ostatních stacionárních zdrojů sice stanovuje nařízení vlády č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší, avšak podle jeho § 1 odst. 2 písm. b) se nařízení vlády nevztahuje na zdroje, které emitují těkavé sloučeniny z procesů aplikujících organická rozpouštědla, které jsou uvedeny ve zvláštním právním předpisu. Tímto předpisem je vyhláška č. 355/2002 Sb., která ve své příloze č. 1 specifikuje 14 procesů aplikujících organická rozpouštědla, pro které ve své příloze č. 2 stanovuje specifické emisní limity. Emisní limit je stanoven jako měrná výrobní emise, tj. podíl hmotnosti celkových emisí organického rozpouštědla a celkové hmotnosti vyčištěného a vysušeného produktu. Zároveň není zohledněn obsah jiných látek (např. halogenů) v používaných rozpouštědlech. Společnost K. dále poukazuje na to, že příloha č. 1 zákona o ochraně ovzduší uvádí mezi hlavními zpoplatněnými znečišťujícími látkami těkavé organické látky, vyjma zvláště vyjmenovaných, mezi ostatními zpoplatněnými látkami ve třídách I-II, a stanovuje pro ně sazbu 2.000 Kč/t. Společnost K. se tedy domnívá, že v daném případě vykázaná emise 4180 kg/rok tetrachlorethylenu představuje v přepočtu emisi 604,37 kg/rok TOC, což při sazbě 2.000 Kč/t představuje roční poplatek, který po zaokrouhlení činí 1.200,- Kč. Ministr podnět společnosti K. předložil k posouzení své zvláštní (rozkladové) komisi a s přihlédnutím k jejímu návrhu nařídil ministerstvu přezkoumání jeho rozhodnutí, neboť záloha na poplatek pro rok 2003 byla společnosti K. vyměřena v rozporu se zákonem o ochraně ovzduší.

Z odůvodnění:
Námitky žadatele jsou opodstatněné, neboť jak magistrát, tak ministerstvo nesprávně aplikovaly zákon o ochraně ovzduší a jeho prováděcí předpisy. Tetrachlorethylen používaný při chemickém čištění oděvů byl nesprávně zařazen do přílohy č. 1 zákona o ochraně ovzduší, do skupiny Ostatní zpoplatněné znečišťující látky… V daném případě se jedná o zdroj náležející do ostatních stacionárních zdrojů podle § 4 odst. 4 písm. b) bod 3 zákona o ochraně ovzduší. Emisní limity ostatních stacionárních zdrojů stanovuje nařízení vlády č. 353/2002 Sb. Podle jeho § 1 odst. 2 písm. b) se však toto nařízení vlády nevztahuje na zdroje, které emitují těkavé organické sloučeniny z procesů aplikujících organická rozpouštědla, které jsou uvedeny ve zvláštním právním předpisu. Tímto předpisem je vyhláška č. 355/2002 Sb.Chemické čištění oděvů je nutno považovat za vyjmenovaný zdroj znečišťování ovzduší pod bodem 3 přílohy č. 1 vyhlášky č. 355/2002 Sb. (chemické čištění oděvů a oděvních doplňků). Pro něj je stanoven v bodě 3.1 přílohy 2 této vyhlášky specifický emisní limit jako měrná výrobní emise celkových emisí, kterou je podíl hmotnosti celkových emisí organického rozpouštědla a celkové hmotnosti vyčištěného a vysušeného produktu. Stanovený specifický emisní limit nepřihlíží k obsahu chloru v používaných rozpouštědlech v souladu s ustanovením § 5 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně ovzduší. Pro chemické čištění oděvů tak není stanoven emisní limit pro chlor a jeho organické sloučeniny, ale je stanoven limit pro organická rozpouštědla, tedy pro těkavé organické látky vyjádřené jako celkový organický uhlík (TOC).