Je čas prodávat povolenky?

Trh s emisními kredity, zejména pak s povolenkami, se vytváří již několik let. Po prvních transakcích se začali přidávat další "prospektoři". Začátkem července 2005 se na evropském trhu již obchodovalo v průměru 1,7 milionu povolenek denně, a to za cenu těsně pod hranicí 29 eur (současná cena se pohybuje na úrovni 21,70 eura - stav k 16. srpnu 2005). Ještě před rokem přitom stála povolenka kolem 8 eur. Důvody k tak dramatickému růstu byly zprvu čistě politické a spekulativní, později se k nim přidaly i ty skutečně ekonomické.

POČET ZÚČASTNĚNÝCH ZEMÍ v systému je již dostatečně veliký na to, aby trh ovlivňovaly i základní tržní mechanismy. Těmi jsou zejména stále rostoucí ceny ropy, uhlí nebo plynu. Paradoxně však ani současná vysoká cena za povolenku nemotivuje k využití nízkoemisních paliv (plynu). Důvodem je fakt, že jeho cena roste rychleji než cena uhlí. Mnoho zařízení se spalovacími procesy tak nadále preferuje jako zdroj energie uhlí. Pokud se však rozdíl mezi křivkami cen plynu a uhlí bude i nadále zvyšovat, stane se tento faktor kritickým.

I politické události budou nadále ovlivňovat jak systém, tak i cenu povolenky. Zapůsobit může zcela jistě jakákoli nová mezinárodní dohoda o zmírnění dopadů změn klimatu, či nové dlouhodobé redukční cíle EU.

Krátkodobě budou trh ovlivňovat například vstupy dalších zemí zejména na spotový trh. Nejblíže k němu má Slovensko. Příliv povolenek se očekává převážně ze zemí, kde jich společnosti mají relativní nadbytek. Již brzy to budou také společnosti z České republiky, později pak z Itálie a Polska. Pokud bude příliv povolenek na trh příliš prudký, jejich cena bude pravděpodobně klesat.

Svou roli v otázce poptávky po povolenkách hraje např. i nestálost počasí. Letošní extrémně vysoké teploty ve Španělsku vyžadují vyšší lokální spotřebu elektřiny (na klimatizaci) a sucha omezují její výrobu z vodních elektráren na úkor elektřiny z elektráren spalujících plyn nebo uhlí. Tyto elektrárny pak zákonitě budou shánět povolenky na pokrytí zvýšené výroby.

EMISNÍCH KREDITŮ však existuje a je k dispozici více typů než jen ty, které patří do systému EU-ETS, tzn. povolenek. V zemích EU je podnikům umožňuje využít právě zaváděná tzv. propojovací direktiva. Již v průběhu prvního obchodovacího období budou moci podniky a jejich zařízení využívat tzv. CER jednotky (Certified emission reductions), získané z projektů v rámci tzv. mechanismů čistého rozvoje (CDM) Kjótského protokolu. Od roku 2008 pak bude možné využít ERU jednotek (Emission reduction units) z Joint implementation (JI) projektů. Je přitom pozoruhodné, že tržní cena CER a ERU jednotek dnes prakticky nereaguje na cenu povolenky a stále za ní hluboce zaostává. V obou případech zůstávají na úrovni kolem 8 eur za jednotku. Jistá disproporce proti ceně povolenky je samozřejmě namístě, neboť se zmíněnými JI a CDM projekty jsou spojena velká regulační, schvalovací a administrativně nákladová rizika. Tato nerovnováha cen - povolenka versus ERU a CER - a zejména takřka nehýbající se cena z a CER a ERU kredity naznačuje, že hlavními investory do CDM a JI projektů jsou v převážné míře vládní agentury a "karbonové" fondy, a že podniky tyto projekty ještě neobjevily nebo nejsou ochot ny podstoupit zmíněná rizika.

Bude skutečně zajímavé, jak se bude vyvíjet nabídka a poptávka po povolenkách na vypouštění emisí skleníkových plynů. Samozřejmě, nikdo nenutí firmy s nimi skutečně obchodovat. Jistá spekulace i těch společností, které si nejsou jisty, kolik jim případně bude přebývat nebo zda mají povolenek "akorát", však může být velice dobrým investičním nástrojem. Pokud to vyjde, dnes prodají "draze" a časem dokoupí za méně.

AUTOR: PAVEL SYCHROVSKÝ

člen týmu Poradenství při transakcích společnosti PricewaterhouseCoopers a certifikovaný EU ETS ověřovatel na Slovensku