Tempo růstu skleníkových plynů v ovzduší nemá obdoby
Překvapivé údaje o současném složení atmosféry poskytl vědcům vrt do ledu Antarktidy. Podle analýzy vzduchových bublinek v ledu je současné tempo skleníkového efektu výrazně rychlejší než kdykoli během posledních 650 miliónů let.
„Oxidu uhličitého (CO2) je o 30 procent víc než kdykoli dříve,“ uvedl Thomas Stocker v časopisu Science. „Metanu je v porovnání s minulostí 130 procent, ale největším šokem je tempo růstu: CO2 přibývá v atmosféře 200krát rychleji,“ dodal švýcarský vědec, jenž stojí v čele evropského odborného týmu EPICA na stanici Dome Concordia v Antarktidě.
Týmy projektu EPICA už pět let zkoumají na obou pólech ledovou pokrývku a nánosy oceánského dna, aby zjistily, jak se za poslední miliardu let měnilo množství skleníkových plynů v atmosféře. Poznání tohoto vývoje osvětluje střídání geologických období chladu (asi 90 tisíc let trvajících glaciálů) a tepla (10-12 tisíc let interglaciálu).
Už loni tým, pracující rovněž na stanici Concordia, zjistil, že v posledních 420 miliónech let se pravidelnost tohoto cyklu ztrácí: současný interglaciál už trvá 15 tisíc let a oteplování je stále na vzestupu.
Na základě škál ze dvou glaciálů před tímto zlomem a čtyř po něm očekávají, že současný interglaciál sice bude ještě několik tisíc let trvat, ale o to prudší pak bude „zhoupnutí“ k nové době ledové.
Závěry týmu EPICA podpořil i další článek v Science o tempu vzestupu oceánské hladiny za posledních sto miliónů let.
Podle vědců z USA v posledních 150 letech stoupá dvakrát rychleji než v minulosti, nyní o dva milimetry za rok.
„Nejvýraznější změna proti začátku 19. století je široké používání fosilních paliv a růst skleníkových plynů,“ uvedl na vysvětlení Kenneth Miller z Rutgersovy univerzity.
K rychlejšímu snižování emisí vyzval včera Evropskou unii Světový fond na ochranu přírody (WWF). Na problémy globálního oteplování poukázala pětice lidí, kteří v Bruselu na tiskové konferenci dosvědčili, jak na vlastní kůži pociťují změny v atmosféře.
Alexandr Petrželka