Čtvrtek, 28. března 2024

Obchodování s emisemi CO2 - faktor nejistoty v energetice

Obchodování s emisemi CO2 - faktor nejistoty v energetice
Schválením řeckého alokačního plánu 20. června 2005 Evropská komise ukončila proces trvající déle než rok, během kterého projednala a odsouhlasila množství emisí CO2, jež může více než 11 500 zařízení ve 25 členských státech vypustit v období 2005 - 2007. Co lze od pilotní fáze evropského obchodovacího systému očekávat, jaký bude mít dopad na producenty emisí a jaké jsou okrajové podmínky pro další obchodovací období?

Česká republika vyhrála " visegrádské klání" o první spuštění registru emisních povolenek a našim podnikům se tak otevřel spotový trh s poměrně zajímavými cenami, které se v letošním červenci vyšplhaly téměř na 30 eur/t CO2. Právě vzhledem ke zpoždění Poláků a Slováků, kteří tak jako Češi v celkovém měřítku disponují poměrně velkými přebytky, ale i díky určité váhavosti potenciálních prodejců povolenek obecně se lze domnívat, že jejich tržní cena se nakonec ustálí spíše pod současnou úrovní 20 eur/t CO2. Podmínky nového trhu se teprve utvářejí a vlivy na budoucí pohyb ceny povolenek lze pouze odhadovat, přesto je možné vysledovat některé souvislosti, které patrně mají logické jádro. Evropa si pro první obchodovací období přidělila 6,57 mld. povolenek. To je o něco více než současný stav, ale vzhledem k všeobecnému ekonomickému růstu a zvyšující se poptávce po elektřině takřka všechny státy počítají se zvýšenou potřebou povolenek, která by v součtu mohla dělat bratru 200 mil. t oproti rozdělenému množství. I kdyby však k tomu nedošlo, ale naopak došlo k ekonomické stagnaci, neznamená to, že nebude docházet k přesunům povolenek. Odhaduje se, že z celkového množství povolenek zhruba třetina skončí jinde, než u původního majitele.

V české zemi to může to znít paradoxně, ale největší komplikace bude mít energetický sektor. Na produkci emisí CO2 se podílí z více než 50 % a lze konstatovat, že jako v boji o povolenky proti zpracovatelskému průmyslu neuspěl. Faktory, které energetikům příliš nenahrávají, jsou především pravděpodobný růst spotřeby elektřiny a vysoké ceny zemního plynu a ropy, které posouvají hranici úvah o přechodu z uhlí na plyn mimo realitu. Dlouhodobá předpověď počasí sice letos nehovoří o kruté zimě, ale počasí umí s emisemi v rámci Evropy bez problému zacvičit plusminus 80 mil. tun. I díky masivnímu využívání klimatizace v letních měsících. To na jistotě příliš nepřidá. K energetickým specifikům se pak přičítají další spíše obecné vlivy, jako absence možnosti převedení povolenek do dalšího obchodovacího období, těžko odhadnutelné množství kreditů CER a ERU přivedených do systému, případně propojení i s jinými systémy obchodování, které fungují v Japonsku, Kanadě, nebo Norsku. Tyto vlivy nemají přímý dopad na okamžité plnění závazků v EU ETS, o to více jsou však důležitější z pohledu strategického rozhodování, které do dlouhodobých investic v sektoru energetiky (které teoreticky mají vést ke snížené produkci emisí CO2) vnášejí další rizika. Rizika samozřejmě musí být kryta, a to nejlépe vyššími výnosy na vyrobenou megawatthodinu. Konečně, nelze opomenout ani faktory obchodní. Zvládnout strategické rozhodování vč. risk managementu, vypracování smluv a další transakční náklady si může dovolit jen málo velkých firem, většina menších producentů emisí tedy bude zastávat spíše konzervativní, vyčkávací pozici, což může potenciálním kupcům zhoršovat vyjednávání (musím koupit, zatímco protistrana nemusí prodat). Oproti zmíněným nejistotám samozřejmě lze vysledovat logické souvislosti a dokonce i nalézt pozitiva. Případný český majitel povolenek si nebude muset dělat starosti s cenotvorbou. Klíčovými trhy, které se o tuto problematiku postarají, se nalézají na západ od nás v Německu a Velké Británii. Tam se produkuje nejvíce emisí z uhelných a plynových elektráren, tam je mírný nedostatek povolenek. Rozhodující vliv na cenu povolenek v těchto teritoriích má pak právě situace v energetickém sektoru. Je patrné, že cena elektřiny a cena povolenek se vzájemně ovlivňují. Nárůst tržní ceny elektřiny umožňuje i nasazení emisně horších zdrojů, které táhnou ceny povolenek nahoru. Pro kvalifikovaný odhad hovoří i téměř nulové oportunitní náklady, protože cena elektřiny z jiných zdrojů je nesrovnatelná. Vzhledem k tomu, že rostoucí poptávku po elektřině lze v nejbližším horizontu uspokojit pouze existujícím energetickými mixem, který kromě fosilních zdrojů obsahuje i významný podíl jaderných elektráren a obnovitelných zdrojů neprodukujících žádné emise, je právě tento energetický mix určujícím prvkem pro vývoj ceny povolenky (jako nový producent elektřiny nebudu na trhu soutěžit s nejhorší uhelnou elektrárnou, ale se souborem existujících fosilních i nefosilních zdrojů). Významnou pozitivní jistotou nejméně do roku 2012 je fakt, že emisní povolenky se budou rozdělovat zdarma. Pozitivní jak pro výrobce, kteří nemusí v úvahách o investicích počítat s neznámou cenou emisních povolenek, a pozitivní i pro jejich zákazníky, kteří nebudou muset náklady na povolenky hradit v odebraných produktech. Druhá strana této vzácné mince ovšem nepotěší fandy systémů typu " cap and trade", protože od zdarma rozdělovaných (a následně zpeněžených) povolenek nelze očekávat významný přínos v redukcích emisí. Jaký je tedy výhled do období 2008 - 2012? Nemusí být negativní. Aktuální rozdělení emisních povolenek s největší pravděpodobností přinese českému průmyslu významné prostředky, které mohou být v řadě případů skutečně použity na investice do environmentálních opatření. Jak ale odstranit nejistoty pro druhé obchodovací období? První alokační plán vedl k poměrně značné polarizaci v rozdělení povolenek. Průmyslové sektory, které byly schopny vyvinout dostatečný politický tlak, získaly nakonec daleko více emisních povolenek, než odpovídá jejich reálným emisím, což zkomplikovalo situaci v energetickém sektoru, kde poměrně malý přebytek byl ve formě bonusů přidělen pouze některým společnostem, zatímco ostatní se museli spokojit s nulovým růstem. Ukazuje se, že 99 % podniků nemůže vyprodukovat více emisí, než odpovídá průměrným hodnotám řekněme za 5 let nazpátek. Chceme- li tedy odstranit co nejvíce nejistot, musíme se zaměřit na rovnoměrné rozdělení celkového množství, vyhnout se pokud možno bonifikacím vybraných zařízení, a především zabránit politickým tlakům. Po zkušenostech s prvním alokačním plánem hovoří vše pro co nejjednodušší řešení alokace bez složitých mechanismů, které v konečném důsledku vedou k nespravedlivému rozdělení povolenek. Tento princip bude Ministerstvo průmyslu a obchodu v ČR důsledně uplatňovat při přípravě obchodovacího období 2008- 2012.

ING. LADISLAV PAZDERA, ředitel odboru ekologické energetiky, Ministersto průmyslu a obchodu ČR
Zdroj: Technický týdeník
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů