Z rozkladové komise ministra životního prostředí
k § 3 odst. 1 a § 38 odst. 1 zák. č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů
k nařízení vlády č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.
Oprávnění orgánu ochrany ovzduší podle § 38 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší se s přihlédnutím k § 3 odst. 1 tohoto zákona vztahuje i na povinnosti stanovené prováděcím právním předpisem.
Odůvodnění:
Obecná povinnost každého omezovat a předcházet znečišťování ovzduší a snižovat množství jím vypouštěných znečišťujících látek stanovených podle tohoto zákona a prováděcích právních předpisů je upravena v ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů. Tato obecná povinnost je dále podrobněji rozvedena v právních předpisech provádějících zákon o ochraně ovzduší, tj. např. i v nařízení vlády č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Nařízení vlády č. 353/2002 Sb. lze pak považovat za „zvláštní právní předpis upravující povinnosti při ochraně ovzduší“ ve smyslu ustanovení § 38 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší.