Extrémní počasí? Zvykněme si

Dlouhá zima se spoustou sněhu, která jako by rovnou přešla do tropických letních dnů. Následovalo horko prostřídané krátkým prudkým ochlazením. A k tomu jarní a letní povodně. Takové je (zatím) počasí letošního roku. Neděje se s ním něco nenormálního?
AUTOR: Josef Tuček
AUTOR-WEB: www.ihned.cz
Odborníci říkají - náhlé zvraty počasí jsme zažívali i v minulosti, nelze tvrdit, že letos sledujeme něco výjimečného. Přesto se experti v podstatě dělí na dvě skupiny.
Jedna prohlašuje, že ve hře už může být lidmi zaviněná změna klimatu, která způsobuje větší výskyt extrémního počasí. Druhá skupina však soudí, že důkazů pro změnu podnebí je zatím málo.

Proměnlivost v mírných šířkách
"Na Sahaře víte, že musíte pořád počítat se suchem. Také v tropech snadno předpovíte, že bude horko, a poznáte, kdy přijde období dešťů. Zato v mírných zeměpisných šířkách je počasí hodně proměnlivé," připomíná Vilibald Kakos z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd.
A k tomu se v České republice, stejně jako v celé střední Evropě, ještě střídají projevy kontinentálního a oceánického podnebí. Západ Evropy je ovlivněn Atlantským oceánem. Jeho voda v létě pohlcuje teplo, takže ochlazuje vzduch nad pevninou. V zimě naopak teplo uvolňuje. Výsledkem tedy je, že u oceánu je obvykle spíše vlhko, nebývají příliš studené zimy ani příliš horká léta.
Kontinentální podnebí je zase určeno faktem, že půda se snadno ohřívá, ale také rychle vychladne. Takže podnebí bývá zpravidla spíše suché, s horkými léty a studenými zimami. Pravda, cirkulace vzduchu může převládající charakter počasí na čas převrátit.

Počasí v Česku vydrží nejvýše pět dní
V Česku se pak oba tyto vlivy, oceánický a kontinentální, neustále vyměňují v rozmezí několika dnů. "Střídání dominantního vlivu má za následek relativně časté změny charakteru počasí u nás. Jen málokdy se stejný ráz udrží déle než pět dní," konstatuje Dagmar Honsová ze společnosti pro předpovědi počasí Meteopress.
Do toho příležitostně na české území proudí velmi teplý vzduch od jihu, až z Afriky. A po něm sem může vpadnout arktický vzduch ze severu.
"Na Moravě jsou průměrné letní teploty o něco vyšší a také délka slunečního svitu bývá delší než v Čechách," doplňuje Dagmar Honsová. "Je to proto, že Moravu častěji zasahuje tlaková výše od východu, zatímco západní část republiky je častěji pod vlivem Atlantského oceánu."
Stěžovat si na nestálost českého povětří však není na místě. Ještě výraznější změny počasí se projevují například v některých částech Spojených států.
"Tam z karibské oblasti často proniká velmi teplý vzduch s vysokým obsahem vodních par. Jindy naopak přichází hodně studený arktický vzduch, kterému v proudění nebrání hory," říká Vilibald Kakos. "Teplota se proto může ze dne na den změnit až o padesát stupňů Celsia! Tak značný rozdíl pak na styku studeného a teplého vzduchu způsobuje prudší bouře, intenzívnější lijáky a ničivější tornáda."

Víme toho příliš málo
Základní principy, jimiž se počasí řídí, jsou tedy jasné. Potíž je v tom, že do nich může zasahovat spousta proměnlivých vlivů, o nichž se ví málo. "My předem nevíme, kdy a proč bude převládat vliv oceánu, a kdy vliv kontinentální," přiznává Vilibald Kakos.
Ani to není všechno. Stačí se podívat na letošní zimu. Proč byla tak dlouhá a chladná? "Tlakové výše, které se vyskytovaly nad Skandinávií mnohem častěji než obvykle, zablokovaly přesuny teplejšího vzduchu od Atlantiku," vysvětluje Vilibald Kakos. A proč se nad Skandinávií vytvořil vyšší tlak vzduchu? "Na to už neumíme s určitostí odpovědět," krčí rameny. "Kdybychom to dokázali, byli bychom nadšení. Pak bychom uměli připravovat spolehlivé dlouhodobé předpovědi počasí až na měsíce dopředu."
Zatím meteorologové dokážou velmi úspěšně předpovědět pomocí matematických modelů vývoj počasí na tři až pět dnů dopředu. Pak už znatelně platí - čím vzdálenější předpověď, tím méně je spolehlivá.

Padesát variant, jak bude za týden
Výhled vývoje počasí v Evropě až na deset dnů připravuje Evropské středisko pro střednědobou předpověď v Readingu ve Velké Británii. Tamní meteorologové počítají na svých výkonných superpočítačích vývoj počasí vždy až padesátkrát. Do každého z padesáti výpočtů však zavádějí malou umělou chybu, která zhruba odpovídá měřítku neznalosti aktuálního stavu atmosféry.
Umělé chyby se v průběhu výpočtu výrazně zvětšují, a tak meteorologové postupně dostávají rozdílné scénáře vývoje počasí v dané oblasti. A podle toho, kolik scénářů ukazuje třeba na silné proudění od severu, se dá stanovit pravděpodobnost nástupu studeného počasí. Výsledkem tedy není jasná předpověď (bude pršet!), nýbrž jenom prognóza (s osmdesátiprocentní pravděpodobností bude pršet).
Pro delší období pak ani tyto předpovědi nejsou příliš spolehlivé, protože prvky, které mohou ovlivnit atmosférické proudění, už nikdo neodhadne.

Může za to skleník kolem zeměkoule?
Když se dnes mluví o tom, že počasí překvapuje, hledají lidé vysvětlení v takzvaném globálním oteplování.
Jeho podstatou je, že některé plyny (vodní pára, oxid uhličitý, metan, chlorované uhlovodíky a další) pod sebou v atmosféře zadržují teplo - jako se to děje ve skleníku. Tím se ovzduší planety více ohřívá. A protože civilizace produkuje takových plynů víc (například oxid uhličitý z elektráren a výfuků automobilů, metan ze zemědělství a skládek odpadků, chlorované uhlovodíky z chemického průmyslu), přispívá tím i ke změnám podnebí a následně počasí.
Dění v ovzduší je však obtížně vypočitatelné, a není přímočaré. A tak klimatologové ve světě raději než o globálním oteplování mluví o změně klimatu. Například o narůstání počtu extrémů - vln letních veder, bouřek, povodní, sucha.
Zajímavé je, že Česko se ve vztahu ke globální změně klimatu poněkud vymyká světovému proudu - mezi českými meteorology převažují skeptikové.

Výkyvy už v historii byly
"V posledních zhruba třiceti letech u nás opravdu žijeme v jednom z nejteplejších období - když budeme posuzovat podle naměřených teplot v pražském Klementinu. Ale když se podíváme do dávnější minulosti, zjistíme, že takové výkyvy tu už byly," říká Vilibald Kakos z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd. "Relativně teplé období naměřili v Klementinu také na přelomu 18. a 19. století. A podle historických pramenů někdy v letech 1520 až 1550 bylo na našem území ještě tepleji než nyní. Nemáme samozřejmě k dispozici žádná měření teploty, ale kronikáři tehdy zaznamenali nástup žní o dva až tři týdny dříve než dnes. A v Poohří a Polabí se dokonce pěstovaly teplomilné melouny."
Také Luboš Němec z Českého hydrometeorologického ústavu je opatrný: "Nechtěl bych dělat ukvapené závěry. Je zřejmé, že nyní se u nás celkově otepluje, a to rychleji, než to známe ze záznamů v minulosti. Jak se na tom ale podílí lidská činnost, to je ještě obtížné posoudit."
Jan Horák z Meteopressu se rovněž přiklání k názoru, že všechny současné proměny počasí mohou mít přirozenou příčinu: "Prokazatelně je v ovzduší víc skleníkových plynů než v minulosti a stále jich přibývá. Ale s jistotou říci, že se kvůli tomu mění klima a jak, to se nedá. A určit, jak se to projevuje v každodenním počasí, je ještě obtížnější. U změn počasí je už vůbec těžké dohledat, co bylo tou prvotní příčinou jeho projevů."

Pravděpodobnost extrémů se zvyšuje
Jan Pretel, vedoucí oddělení změny klimatu v Českém hydrometeorologickém ústavu, souhlasí jen zčásti: "Opravdu nemůžeme říct, jestli třeba zrovna záplavy z přelomu června a července byly důsledkem klimatických změn. Když ale sledujete vývoj klimatu, což je dlouhodobý trend, vychází z toho, že celková pravděpodobnost narůstání extrémních projevů počasí se zvyšuje."
Na příkladu to ukazuje Bedřich Moldan, ředitel Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. "Vezměte si třeba rakovinu. Může jí onemocnět kuřák i nekuřák. Když se ale podíváte na skupinu kuřáků a na skupinu nekuřáků, vidíte, že v té první je nemocných víc. Neboli že kuřák onemocní s vyšší pravděpodobností."
Základním východiskem je podle Bedřicha Moldana fakt, že skleníkové plyny zadržují v atmosféře teplo. A tepelná energie se nemůže nikde ztratit. Její projevy v ovzduší jsou ovšem těžko předvídatelné. Zatím se dají měřit jen změny průměrné teploty. Ve 20. století se v blízkosti zemského povrchu celkově zvýšila o 0,6 stupně Celsia, v Evropě dokonce o jeden stupeň. Konstatují to experti pracující pod patronací Organizace spojených národů.

Co udělá vypařená voda?
"Protože je všechno hodně složité, vědci si donedávna spíše všímali jen výseků. Jedni sledovali vývoj teplot, druzí srážky, třetí dění v oceánech. Až v poslední době se snaží najít vazby mezi těmito jevy, i když to není vůbec jednoduché," říká Bedřich Moldan. "Snadno pochopitelný příklad je třeba tento: když je tepleji, sníh rychleji roztaje. Chybí tak sněhová pokrývka, která by odrážela sluneční záření. Proto sluneční paprsky dopadají na půdu, která je pohlcuje a ohřívá se víc. Celkově je tedy ještě o něco větší teplo, takže sníh roztaje ještě dříve a celý cyklus se zrychluje."
Jiným příkladem, dokazujícím spíše současnou nejistotu, je vypařování vody. Je-li tepleji, voda se odpařuje. Vodní pára je skleníkovým plynem, který pod sebou zachycuje teplo, takže by mohla oteplování urychlovat. Současně však vytváří mraky, které odrážejí sluneční záření, a krajinu tím vlastně jako by ochlazují. Která vlastnost se nakonec ukáže být významnější? Zatím vědci předpokládají, že vodní pára spíše zrychlí oteplování.

V ruletě jde o hodně
Oteplování může mít i jiné nepřímé dopady. Nepopiratelným faktem, doloženým i záběry z družic, je roztávání a ústup pevninských ledovců. A to by mohlo ovlivnit Golfský proud, který přináší k severu teplou vodu z tropů a subtropů.
Dnes zvyšuje průměrnou teplotu u západního a severního pobřeží Evropy o pět až deset stupňů Celsia. Jenže studená a méně hustá voda z ledovců zřejmě začíná bránit Golfskému proudu v pronikání na sever. Evropu tedy bude ohřívat méně, usoudila třeba vědecká skupina, kterou vedl Harry Bryden z britského Národního oceánografického střediska. Její členové už takové změny v Golfském proudu naměřili.
Co by to znamenalo pro vzdálené Česko? Zpočátku by byl vliv změn na severu Evropy spíše nepatrný. A potom? To zatím nikdo nemůže vědět.
Jak vidno, v ruletě kolem podnebí jde o mnohem víc, než byla letošní podivně dlouhá zima, kterou téměř vzápětí vystřídal překotný příchod letních veder.