|
Mezi prioritami i nadále zůstává zamezení skládkování biodegradabilních odpadů. Cíle pro omezení skládkování biodegradabilních odpadů jsou všeobecně známé a cílové hodnoty jsou dány směrnicí 1999/31/EC o skládkování odpadu.
Celková redukce skládkování biodegradabilního odpadu na 35 % původního objemu z roku 1985 by znamenala omezení emisí skleníkových plynů až o zhruba 74 milionů tun ekvivalentu CO2 ročně.
Kromě recyklace odpadů, kompostování jejich biodegradabilní části a mechanicko-biologického zpracování, je jednou z možných metod, která by vedla ke snížení skládkování, energetické využití odpadů. Zatímco úspěšnost ostatních metod je do značné míry závislá na tržních podmínkách pro vzniklé produkty a s ohledem na nákladové ceny těchto produktů limitovaná, je využití energetického obsahu odpadů omezeno víceméně pouze poptávkou po tepelné energii ve vztahu k lokalitě zdroje a úrovní výkupních cen elektřiny a tepla.
Podle zprávy EEA (European Environment Agency) z ledna 2002 je mezi možnostmi omezení skládkování odpadu hodnoceno jeho spalování jako vyhovující pro omezení skládkování biodegradabilních odpadů, a tepelné zpracování odpadů spojené s využitím energie jako ekologicky čisté včetně nižších emisí "skleníkových" plynů ve srovnání s anaerobní digescí, skládkováním a kompostováním. Navíc tepelné zpracování vyhovuje nejlépe zbytkovým odpadům (což je část odpadů, která obsahuje nejvíce škodlivin) po ostatních způsobech jejich zpracování a také umožňuje využití zbytků po spalování (kovové materiály, struska) jako druhotných surovin.
V současné době je v rámci celé Evropy provozováno okolo 420 spaloven komunálního odpadu, v převážné většině využívajících energii obsaženou v odpadech k výrobě tepla nebo elektřiny anebo kogeneraci. Největší kapacitu spaloven s energetickým využitím na jednoho obyvatele mají země, které jsou tradičně známy respektem k životnímu prostředí, jako např. Dánsko, Holandsko, Švýcarsko, Švédsko, Belgie, Německo, Francie a další. Podobná situace je v poměru množství odpadu energeticky využitého ve spalovnách k celkově vyprodukovanému množství odpadu v jednotlivých zemích. Přehled o situaci v zemích EU 25 podává graf 1.
Spalovny komunálních odpadů s energetickým využitím produkují energii a nahrazují tak fosilní paliva. To je důvod, proč současné spalovny, využívající vyspělou technologii, přispívají k omezení produkce CO2, a tím i k ochraně klimatu.
SUBSTITUCE FOSILNÍCH PALIV
Skládkové plyny, zejména metan, jsou z hlediska globálního oteplování mnohem významnější než emise CO2 ze spaloven. Současné evropské spalovny komunálního odpadu s využitím energie zpracují tepelně za rok zhruba 50 milionů tun odpadu. Z tohoto množství odpadu vyrobí přibližně 27 milionů MWh elektrické energie, která postačí k zásobování 27 milionů obyvatel (tj. např. počet obyvatel Holandska, Dánska a Finska dohromady) a 63 milionů MWh tepelné energie, která postačí k zásobování teplem 13 milionů obyvatel (tj. přibližně počet obyvatel Rakouska, Irska a Estonska dohromady). Do jaké míry přispívají tyto spalovny k substituci fosilních paliv a k omezení produkce CO2, ukazuje graf 2.
Obecně platí, že tři tuny komunálního odpadu o průměrné výhřevnosti 10 MJ/kg mohou poskytnout srovnatelné množství energie jako jedna tuna kvalitního černého uhlí, avšak bez nutnosti čerpání přírodních zdrojů. Kromě toho je odpadový materiál v průběhu spalování redukován na 10 % svého původního objemu. Struska jako nezbytný produkt spalování může být recyklována a ve formě aglomerátu využita pro stavební účely. Železo a neželezné kovy jsou ze strusky separovány a v současné době jsou největším zdrojem recyklovaných kovů, pocházejících z komunálního odpadu.
Jak ukázala studie francouzské Státní agentury pro řízení péče o životní prostředí a energetiku (ADEME) z roku 2002, je z hlediska maximalizace příspěvku spaloven s využitím energie k omezení skleníkového efektu rozhodující spalování odpadu spojené s optimalizovanou kombinovanou výrobou elektřiny a tepla. Jak se podílí technologie spalování odpadu na omezení produkce CO2 ve srovnání se skládkováním odpadů, ukazuje graf 3.
ZPĚTNÉ ZÍSKÁVÁNÍ ENERGIE
Statut rekuperace (zpětného získávání) energie by stimuloval spalovny k dalším investicím do energetické účinnosti. Pro politiku EU v oblasti životního prostředí, která směřuje k odklonu od skládkování odpadu, by bylo kontraproduktivní, pokud by spalovny byly klasifikovány jako dosud - stejně jako skládky odpadu, tedy jako technologie odstranění odpadu.
Také je třeba vzít v úvahu, že mnohé evropské země se dosud do značné míry spoléhají na skládkování odpadů. Aby mohly dosáhnout cílů směrnice o skládkování, budou proto muset investovat do jiných technologií nakládání s odpady. Pokud by spalovny odpadu s energetickým využitím získaly statut rekuperace energie na rozdíl od odstranění, byla by jejich situace mnohem jednodušší.
Spalovny s energetickým využitím musí splňovat přísné emisní limity stanovené směrnicí 2000/76/EC o spalování odpadu a díky moderním technologiím dosahují velmi nízkých úrovní emisí. Například podle zprávy německého Spolkového ministerstva životního prostředí ze září 2005 se emise dioxinů z německých spaloven odpadu za období od roku 1990 do roku 2000 snížily na 1/1000, a to i přes skutečnost, že od roku 1985 do současnosti se kapacita tamních spaloven téměř zdvojnásobila.
Situace, kdy spalovny odpadu s energetickým využitím, které vykazují nejnižší emise, jsou diskriminovány na rozdíl od průmyslových zařízení (např. cementářské pece), která odpad využívají pouze pro spoluspalování kvalifikované jako alternativa energetického využití, je kuriózní.
Vyloučení spaloven s energetickým využitím ze statutu rekuperace energie by odrazovalo od jakýchkoliv dalších investic do této technologie a znamenalo by větší závislost na průmyslových zařízeních. Bohužel tato zařízení, jako např. cementářské pece, jsou závislá na trhu. Takový postup by byl z hlediska dlouhodobého zajištění zpracování odpadů velmi riskantní.
V daném případě by bylo otázkou, kdo se postará o odpad, když stavební trh bude v depresi? Měli bychom se tedy poté opět vrátit ke skládkování? V dlouhodobém měřítku pouze spalovny odpadu s energetickým využitím mohou zajistit bezpečný a ekologicky přijatelný způsob zpracování komunálních odpadů.
Z technického hlediska je naprosto zřejmé, že spalovny s energetickým využitím rekuperují energii obsaženou v odpadu. Jak ukazuje dosavadní diskuse k návrhu nové Rámcové směrnice o odpadech, z politického hlediska stále existují obavy, že rozvoj spaloven odpadu může negativně ovlivnit nebo utlumit rozvoj jiných technologií, jako je recyklace, kompostování nebo mechanicko-biologické metody zpracování odpadu, jimž je dávána přednost před termickým zpracováním.
OBAVY JSOU ZBYTEČNÉ
Tyto obavy však mohou být snadno rozptýleny, pokud bude vzato v úvahu následující:
Spalovny odpadu s energetickým využitím nebrání recyklaci, ve skutečnosti jdou s recyklací ruku v ruce. V evropských zemích s nejvyšší úrovní recyklace je dosahována také vysoká úroveň spalování odpadů s energetickým využitím. Naopak nízká míra energetického využití odpadů je často spojena s nízkým standardem recyklace a vysokou mírou skládkování.
Pečlivým plánováním kapacit energetického využití odpadů je možné vyloučit jakýkoliv nevhodný zásah do recyklačního trhu. Kromě toho je spalování s energetickým využitím potřebné ke zpracování zbytkových odpadů po recyklaci. Je všeobecně známo, že po materiálové a biologické recyklaci odpadů zůstává 70-90 % jejich původního váhového množství, se kterým lze naložit pouze dvěma možnými způsoby: uložením na skládku nebo energetickým využitím.
Využití technologií spalování komunálního odpadu spojené s výrobou tepla a elektrické energie a současně technologií recyklace, kompostování a dalšími se nemusí vylučovat, naopak může působit komplementárně.
Zapřisáhlými odpůrci spaloven je s oblibou šířeno, že spalovny brání recyklaci odpadu a využití ostatních technologií. Naopak, provozovatelé současných spaloven komunálního odpadu usilují o dosažení co největší účinnosti přeměny energie obsažené v odpadech na teplo a elektřinu, podporují třídění odpadu a nechtějí spalovat odpad, který je vhodný pro recyklaci. Nicméně pro zbytek odpadu, který není znovu využitelný ani recyklovatelný, je nejvhodnějším způsobem jeho tepelné zpracování a získání energie z něj. To znamená přijmout od obyvatel nepotřebný a jinak nevyužitelný odpad a vrátit jim tepelnou a elektrickou energii, které naopak potřebují.
Podle návrhu Evropské komise k nové Rámcové směrnici o odpadech by statut rekuperace energie měly získat pouze spalovny dosahující účinnosti rekuperace (míra využití energie odpadu) vyšší než 60 %. Konfederace evropských spaloven odpadu s energetickým využitím (CEWEP), která sdružuje přes 200 spaloven ve 14 evropských zemích, však usiluje o snížení spodní hranice tohoto kritéria na 50 %. Podle názoru CEWEP je účinnost rekuperace velmi dobrým kritériem, které bere v úvahu příspěvek energetického využití odpadu k ochraně klimatu. V současné době je však řada spaloven, které by tento limit nesplňovaly, ačkoliv provozují nejlepší dostupné technologie. Jejich ponechání v kategorii "zařízení pro odstranění odpadu" by bylo z hlediska budoucího rozvoje demotivující. Naopak pro nové jednotky na spalování odpadu by požadavek na účinnost rekuperace měl být náročnější.
Ing. Oldřich Bílík
CNIM
Graf 1, 2, 3 |
