Jak zastavit oteplování Země
Loni v létě mě ministr financí Gordon Brown požádal o rozbor ekonomických vztahů
klimatických změn s důrazem na vědecký přístup a nejnovější ekonomickou
literaturu.
Má zpráva o ekonomii klimatických změn, již právě obdrželi britský předseda
vlády a ministr financí, přijímá převažující vědecké důkazy, že změny podnebí
jsou celosvětovou, člověkem způsobenou hrozbou trvalé udržitelnosti života na
Zemi. Náš výzkum nicméně naznačuje, že je stále ještě možné vyhnout se nejhorším
dopadům za přijatelnou cenu, pokud se na tom začne rychle pracovat.
Loni v létě mě ministr financí Gordon Brown požádal o rozbor ekonomických vztahů klimatických změn s důrazem na vědecký přístup a nejnovější ekonomickou literaturu.
Má zpráva o ekonomii klimatických změn, již právě obdrželi britský předseda vlády a ministr financí, přijímá převažující vědecké důkazy, že změny podnebí jsou celosvětovou, člověkem způsobenou hrozbou trvalé udržitelnosti života na Zemi. Náš výzkum nicméně naznačuje, že je stále ještě možné vyhnout se nejhorším dopadům za přijatelnou cenu, pokud se na tom začne rychle pracovat.
Cena za revoluci
Množství vypouštěného oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů, které oteplují atmosféru, se zvyšuje od doby, kdy uhlí a pak plyn začaly roztáčet kola průmyslové revoluce, která tolika lidem zlepšila život.
Miliardy tun skleníkových plynů, jež se neustále hromadí v křehké ochranné atmosféře Země, už zvýšily koncentraci částic ekvivalentních oxidu uhličitému na 150 % oproti stavu před průmyslovou revolucí (430 ppm neboli částic na milión oproti 280 ppm).
V důsledku lidské činnosti se každý rok do atmosféry dostane 45 miliard tun skleníkových plynů a toto množství se neustále zvyšuje. Ekosystémy naší planety z nich dokáží pohltit přibližně polovinu. Zbytek však zůstává v atmosféře.
Naše výzkumy ukazují, že celosvětové úsilí by se mělo zaměřit na snížení koncentrace skleníkových plynů na úroveň mezi 450 a 550 ppm. Toho lze dosáhnout za ekonomicky přijatelných podmínek a výsledkem bude výrazné snížení rizika extrémních teplotních změn. To vyžaduje, abychom snížili množství každoročně vypuštěných emisí o nejméně 25 % dnešní úrovně do roku 2050. Dále budeme muset pokračovat ve snižovaní emisí až na úroveň o nejméně 80 % nižší než nyní, což přinese stabilizaci.
Kácení lesa a jízda autem
Ti, kdo vytvářejí skleníkové plyny výrobou elektřiny, produkcí továren, spalováním plynů, kácením lesů, létáním v letadlech či jízdou v autě, dnes nemusí za škodu způsobenou svými emisemi nic platit.
Naše analýza definuje tři politické předpoklady účinného celosvětového boje se zvyšováním emisí. Prvním z nich jsou poplatky za oxid uhličitý prostřednictvím zdanění, obchodu či regulace, aby lidé platili za svou činnost plnou cenu. Druhým je zavádění technologií s nízkou produkcí oxidu uhličitého. Třetím je odstranění překážek na cestě za vyšší účinností využívání energie a zvýšení informovanosti, vzdělávání a propagace.
Zaměřit bychom se měli i na emise z jiných než energetických odvětví, jež tvoří až jednu třetinu všech emisí. Naléhavou prioritou by měla být i snaha zabránit dalšímu odlesňování planety.
Jasné a důsledné politické signály budou motivovat soukromé investice, které povedou ke snížení emisí. A informovanost veřejnosti vyvolá tlak na účinné reakce vlád.
Naše zpráva dochází k závěru, že efektivní kroky ke snižování emisí by mohly udržet cenu za zmírňování následků přibližně na jednom procentu světového HDP ročně. Důležité je, že světové hospodářství by pokračovalo v růstu a přechod na ekonomiku s nízkou produkcí CO2 vytvoří obchodní příležitosti za stovky miliard ročně.
Důkazy shromážděné v naší zprávě zároveň potvrzují, že jít dál stejnou cestou není možné. Pokusy o zachování současného neudržitelného stavu se budou setkávat s čím dál větším odporem, až si budou tající ledovce, zvyšující se teploty, intenzivnější bouře, delší sucha, častější záplavy a stoupající mořská hladina vybírat vyšší daň na životech a blahu lidí.
Teplota stoupne o 5 stupňů
Nesníží-li se tempo klimatických změn, riskujeme zvýšení průměrné celosvětové teploty o pět stupňů. To odpovídá rozdílu mezi současností a dobou ledovou; lidstvo by tím vstoupilo do neprobádaných vod. Čím vyšší je průměrná teplota, tím vyšší je riziko nezvratných ekologických změn.
Navzdory velikosti úkolu, který před námi stojí, jsou závěry naší zprávy v zásadě optimistické. Začneme-li na tom pracovat hned a na mezinárodní úrovni, můžeme rizika snížit velmi významně a za mírnou cenu. Pokud tento krok o deset či dvacet let odložíme, bude nás to stát daleko více a budeme čelit mnohem větším rizikům.
Autor je šéfem ekonomického týmu britské vlády a bývalým hlavním ekonomem Světové banky. Jeho zpráva je zveřejněna na www.sternreview.org.uk
Má zpráva o ekonomii klimatických změn, již právě obdrželi britský předseda vlády a ministr financí, přijímá převažující vědecké důkazy, že změny podnebí jsou celosvětovou, člověkem způsobenou hrozbou trvalé udržitelnosti života na Zemi. Náš výzkum nicméně naznačuje, že je stále ještě možné vyhnout se nejhorším dopadům za přijatelnou cenu, pokud se na tom začne rychle pracovat.
Cena za revoluci
Množství vypouštěného oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů, které oteplují atmosféru, se zvyšuje od doby, kdy uhlí a pak plyn začaly roztáčet kola průmyslové revoluce, která tolika lidem zlepšila život.
Miliardy tun skleníkových plynů, jež se neustále hromadí v křehké ochranné atmosféře Země, už zvýšily koncentraci částic ekvivalentních oxidu uhličitému na 150 % oproti stavu před průmyslovou revolucí (430 ppm neboli částic na milión oproti 280 ppm).
V důsledku lidské činnosti se každý rok do atmosféry dostane 45 miliard tun skleníkových plynů a toto množství se neustále zvyšuje. Ekosystémy naší planety z nich dokáží pohltit přibližně polovinu. Zbytek však zůstává v atmosféře.
Naše výzkumy ukazují, že celosvětové úsilí by se mělo zaměřit na snížení koncentrace skleníkových plynů na úroveň mezi 450 a 550 ppm. Toho lze dosáhnout za ekonomicky přijatelných podmínek a výsledkem bude výrazné snížení rizika extrémních teplotních změn. To vyžaduje, abychom snížili množství každoročně vypuštěných emisí o nejméně 25 % dnešní úrovně do roku 2050. Dále budeme muset pokračovat ve snižovaní emisí až na úroveň o nejméně 80 % nižší než nyní, což přinese stabilizaci.
Kácení lesa a jízda autem
Ti, kdo vytvářejí skleníkové plyny výrobou elektřiny, produkcí továren, spalováním plynů, kácením lesů, létáním v letadlech či jízdou v autě, dnes nemusí za škodu způsobenou svými emisemi nic platit.
Naše analýza definuje tři politické předpoklady účinného celosvětového boje se zvyšováním emisí. Prvním z nich jsou poplatky za oxid uhličitý prostřednictvím zdanění, obchodu či regulace, aby lidé platili za svou činnost plnou cenu. Druhým je zavádění technologií s nízkou produkcí oxidu uhličitého. Třetím je odstranění překážek na cestě za vyšší účinností využívání energie a zvýšení informovanosti, vzdělávání a propagace.
Zaměřit bychom se měli i na emise z jiných než energetických odvětví, jež tvoří až jednu třetinu všech emisí. Naléhavou prioritou by měla být i snaha zabránit dalšímu odlesňování planety.
Jasné a důsledné politické signály budou motivovat soukromé investice, které povedou ke snížení emisí. A informovanost veřejnosti vyvolá tlak na účinné reakce vlád.
Naše zpráva dochází k závěru, že efektivní kroky ke snižování emisí by mohly udržet cenu za zmírňování následků přibližně na jednom procentu světového HDP ročně. Důležité je, že světové hospodářství by pokračovalo v růstu a přechod na ekonomiku s nízkou produkcí CO2 vytvoří obchodní příležitosti za stovky miliard ročně.
Důkazy shromážděné v naší zprávě zároveň potvrzují, že jít dál stejnou cestou není možné. Pokusy o zachování současného neudržitelného stavu se budou setkávat s čím dál větším odporem, až si budou tající ledovce, zvyšující se teploty, intenzivnější bouře, delší sucha, častější záplavy a stoupající mořská hladina vybírat vyšší daň na životech a blahu lidí.
Teplota stoupne o 5 stupňů
Nesníží-li se tempo klimatických změn, riskujeme zvýšení průměrné celosvětové teploty o pět stupňů. To odpovídá rozdílu mezi současností a dobou ledovou; lidstvo by tím vstoupilo do neprobádaných vod. Čím vyšší je průměrná teplota, tím vyšší je riziko nezvratných ekologických změn.
Navzdory velikosti úkolu, který před námi stojí, jsou závěry naší zprávy v zásadě optimistické. Začneme-li na tom pracovat hned a na mezinárodní úrovni, můžeme rizika snížit velmi významně a za mírnou cenu. Pokud tento krok o deset či dvacet let odložíme, bude nás to stát daleko více a budeme čelit mnohem větším rizikům.
Autor je šéfem ekonomického týmu britské vlády a bývalým hlavním ekonomem Světové banky. Jeho zpráva je zveřejněna na www.sternreview.org.uk
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích
