Klima se mění, jak odpovíme?

Kofi Annan
Jestli dosud existují pochyby o nutnosti řešit problém změny klimatu, dvě nové zprávy by měly svět konečně vyburcovat. Za prvé - podle nejnovějších údajů, které dostala OSN k dispozici, nadále stoupají emise skleníkových plynů v hlavních průmyslových zemích. Za druhé - studie bývalého hlavního ekonoma Světové banky, sira Nicholase Sterna z Velké Británie, označila klimatické změny za "největší a nejrozsáhlejší selhání trhu v historii". Podle této zprávy může dojít až k dvacetiprocentnímu poklesu světového hospodářství a následné ekonomické a sociální krizi srovnatelné se světovými válkami a velkou hospodářskou krizí z 30. let 20. století.


Skeptici jsou mimo obraz
Vědecký konsensus je dnes jasný a nezvratný. Řada vědců, kteří k této otázce dlouho přistupovali spíše obezřetně, nyní potvrzuje, že globální oteplování dosáhlo nebezpečné úrovně.
K podobnému posunu dochází i mezi ekonomy. Mnozí dříve spíše opatrní analytici zdůrazňují, že bude mnohem méně nákladné omezit emise nyní než splácet následky nynější nečinnosti později. Pojišťovnám každoročně rostou výdaje na kompenzace pojistných událostí způsobených extrémním počasím. Těch několik skeptiků, kteří nadále o změně klimatu šíří pochybnosti, je dnes již zcela mimo obraz.


Jde o život
Minulý týden začala v keňské Nairobi důležitá konference o klimatických změnách. V sázce je skutečně mnoho. Důsledky klimatických změn mohou mít přímý vliv i na oblast míru a bezpečnosti. Až příliš často je však tato otázka považována pouze za problém životního prostředí. Dokud neuznáme všeobecnou povahu této hrozby, nebude naše reakce na ni dostačující.
Ministři životního prostředí jednotlivých států často a neúnavně mobilizují svět k činnosti. Jejich kolegové z ostatních resortů se ale této debaty neúčastní. I oni by ale měli přemýšlet o "zeleném" rozměru masivních investic do energetických sítí, které budou nutné k uspokojení stále rostoucí poptávky po energiích v příštích desetiletích.


Apokalypsa, která neděsí
Hrozivé scénáře, které mají za cíl šokovat svět a přimět ho k akci, vyvolávají často zcela opačný efekt. Měli bychom proto mluvit nejen o nebezpečích, ale i o příležitostech, které přináší.
Trh s emisními kredity dosáhl letos objemu 30 miliard amerických dolarů. Jeho potenciál ale zůstává zdaleka nevyužit. Kjótský protokol je nyní plně funkční, stejně tak i tzv. mechanismus čistého rozvoje (Clean Development Mechanism). Ten by mohl rozvojovým zemím vynést až 100 miliard dolarů.
Podle Sternovy studie je pravděpodobné, že roční obrat trhu s energetickými produkty s nízkým obsahem uhlíku dosáhne do roku 2050 úrovně půl 500 miliard dolarů.
Je znepokojující, že energeticky efektivní technologie a know-how, které již dnes máme, nejsou využívány častěji. Přitom jde o všeobecně prospěšný přístup, který způsobuje menší znečištění, méně oteplování a přináší více elektřiny. Nízké emise přitom nemusí nutně znamenat nízký ekonomický růst. Úspory pak mohou být využity na rozvoj solární a větrné energie a dalších alternativních zdrojů.
Snahy o snižování emisí nesmí zastínit nutnost přizpůsobit se klimatickým změnám. To bude vzhledem k současné masívní akumulaci uhlíku nelehký úkol. Nejchudší země světa, zejména v Africe, se nejsou schopny vyrovnat se zátěží, na jejímž vzniku měly jen malý podíl. Budou proto potřebovat pomoc.


Je čas jednat
Ke změně kursu je ještě čas. Nesmíme se přitom bát voličů ani podceňovat jejich ochotu k investicím a změnám. I podnikatelská sféra je v této oblasti připravena udělat více.
Konference v Nairobi může a musí přispět k výraznému posunu. Otázka nezní, zda ke klimatickým změnám skutečně dochází, ale zda se v zájmu řešení této hrozby dokážeme sami změnit.
Autor je generálním tajemníkem OSN