Jak vláda chytračí s povolenkami na CO2

AUTOR: Petr Petržílek
Na stránkách HN probíhá spor mezi ministerstvem průmyslu a ekology ohledně české žádosti o vyšší příděl povolenek pro emise CO2 (Víc povolenek nevede k větším emisím, HN 8. listopadu; odpověď Hnutí Duha v HN 14. listopadu). Mám k němu několik poznámek.
Česká republika nyní vydává svým podnikům povolenky na 98 milionů tun emisí oxidu uhličitého ročně. Pro léta 2008-13 navrhují resorty průmyslu a životního prostředí 102 miliony tun. Ekonomicky jde na první pohled o dobrý požadavek; eticky a ekologicky je to tragický nápad.


Kdyby to udělali všichni
Poslední známá emise CO2 v České republice byla za loňský rok - 82 miliony tun. Jelikož byla tedy část povolenek nevyužita, firmy je mohou prodat. Logika evropské politiky v této oblasti říká, že utržené peníze mají být použity na další omezení emisí: tím pádem "hodní" znečišťovatelé znovu ušetří povolenky, opět je prodají, získají nové peníze na ekologii a výsledkem bude celkově rozumný vývoj emisí.
V rozměru České republiky tedy působí návrh na další zvýšení objemu povolenek rozumně. Ještě větší rozdíl mezi skutečným množstvím emisí a získanými povolenkami bude znamenat více peněz pro české firmy, a tedy větší investice do omezení skleníkových plynů. Tak argumentuje průmyslová lobby.
Jenže je velmi krátkozraké nevidět i evropský rozměr. Komise není spolek diletantů, který bez rozmyslu naděluje stále větší objem "práva znečišťovat". Jestliže všichni budou mít pohodlný přebytek povolenek, nikdo je nebude nakupovat a její tržní cena klesne k nule. Firmy snižující emise nedostanou za svou snahu zaplaceno, a investice do snížení skleníkových plynů se nebude vyplácet.
Takže hypoteticky - kdyby všichni chytračili a Evropská komise by to umožnila, pak celý jinak funkční systém zkolabuje.


Nadsadit, ale jen mírně
Možná jde o tvrdé vyjednávání, "aby bylo kam ustoupit". Ale to je metoda v evropském kontextu dětinská a připomíná spíše praktiky asijského tržiště nežli našeho kontinentu s jeho diplomatickou tradicí.
Neberu ministrům dobrý úmysl v ekonomické oblasti, jistě chtějí vytvořit českým firmám komfortní pozici, ale nadsazeným návrhem v podstatě dáváme najevo, že nás nějaká ochrana klimatu a boj proti globálnímu oteplován příliš nezajímají.
Jisté mírné nadsazení požadavku může být z ekonomického hlediska přijatelné. V prvním kole rozdělování jsme však získali o hodně více, než bylo třeba, a nemůžeme chtít totéž i pro budoucnost. Zvlášť když to náš průmysl se svým velkým nevyužitým potenciálem úspor nepotřebuje.
Autor je stínovým ministrem životního prostředí za ČSSD