Dvacet do roku dvacet
Evropská unie zaostává za vlastními cíli při uplatňování obnovitelných zdrojů v
energetice. Přesto Evropská komise velí přitvrdit.
Evropská unie zaostává za vlastními cíli při uplatňování obnovitelných zdrojů v energetice. Přesto Evropská komise velí přitvrdit.
Minulý týden přišla Evropská komise se strategií, která se líbí málokomu. Jmenuje se "Energetická politika pro Evropu" a naznačuje možný vývoj evropské energetiky. Prvotním cílem, tvrdí Komise, je boj proti globálnímu oteplování. Navrhuje proto, aby se EU zavázala, že do roku 2020 sníží emise skleníkových plynů o dvacet procent ve srovnání s rokem 1990. Chce toho dosáhnout mimo jiné tím, že ke stejnému datu by měla EU získávat dvacet procent energie z obnovitelných zdrojů a celkově spotřebovávat o dvacet procent energie méně než dnes.
Kritika nového dokumentu, který by měly členské státy pod vedením předsedajícího Německa přetavit do březnového summitu EU v akční plán evropské energetické politiky (viz box), se ozvala okamžitě po jejím zveřejnění. Ekologové křičí, že dvacet procent emisí, úspor a obnovitelných zdrojů je málo. Unie evropského průmyslu (UNICE) tvrdí, že navrhovaný podíl obnovitelných zdrojů je příliš vysoký a může ohrozit konkurenceschopnost evropských firem. Ty by mnohem raději vsadily na jadernou energii.
Z řad podniků, které se specializují na alternativní energetické zdroje, zaznívají hlasy, že jim Komise vrazila nůž do zad. A to tím, že stanovila jen jednotný cíl pro podíl obnovitelných zdrojů, místo aby určila závazné podíly těchto zdrojů pro jednotlivé energetické sektory - výrobu elektřiny, vytápění a dopravu. Pro elektřinu už takový cíl platí - 21 procent do roku 2010 - a na něm se, podle Komise, nic měnit nebude.
DISKUTABILNÍ JE, zda je Unie vůbec schopna nově stanovených cílů dosáhnout. Už v roce 1997 se zavázala, že do roku 2010 zvýší podíl obnovitelných zdrojů v energetice na dvanáct procent. Sama Komise nyní přiznává, že se to nepovede splnit. Podíl alternativních zdrojů prý dokonce nepřesáhne ani desetiprocentní hranici.
Nástrojem pro zlepšení této bilance mají být národní akční plány. V nich by členské státy stanovily své závazky, jaký podíl obnovitelných zdrojů budou v roce 2020 mít jak ve výrobě elektřiny, tak ve vytápění, chlazení a biopalivech pro motorová vozidla. Neznamená to však, že každý stát musí získávat za třináct let 20 procent energie z obnovitelných zdrojů. "To číslo se vztahuje na celou Unii. Komise bude národní plány vyhodnocovat s přihlédnutím k možnostem jednotlivých zemí. Je jasné, že třeba Lotyšsko s vodními elektrárnami, Španělsko s přemírou slunce či Británii, kde jsou ideální podmínky pro stavbu příbřežních větrných parků, nelze srovnávat třeba s vnitrozemskou Českou republikou," vysvětluje Ferran Tarradellas Espuny, mluvčí komisaře pro energetiku Andrise Piebalgse. Komise už má rámcovou představu, jak by si jednotlivé členské země mohly v obnovitelných zdrojích v budoucnu vést. Konkrétní čísla zatím zveřejňovat nechce.
Komise soudí, že do roku 2020 může Evropa získávat z obnovitelných zdrojů až třetinu elektřiny. Stačí, aby každý rok energetické firmy investovaly do těchto zdrojů 18 miliard eur. Evropská rada pro obnovitelnou energii (EREC), která zastupuje v Bruselu zájmy firem vyrábějících zařízení pro získávání alternativní energie, ale operuje s jinými čísly. "Vhodné technologie jsou dostupné v potřebném množství. Jenže aby Unie dosáhla vytčeného cíle, museli by výrobci energie do roku 2020 investovat do alternativních zdrojů celkem 500 až 600 miliard eur," říká Oliver Schäfer, ředitel politické sekce EREC. Tato částka odpovídá ročním investicím 46 miliard eur, což je skoro dvaapůlkrát více, než počítá Komise.
VĚTŠÍ ZAPOJENÍ obnovitelných zdrojů se příliš nezamlouvá evropskému průmyslu. "Bude to znamenat růst nákladů a snížení konkurenceschopnosti," zdůrazňuje Daniel Cloquet, energetický expert UNICE. Podle Cloqueta je energie z obnovitelných zdrojů drahá. Navíc pokud bude růst její podíl a nebude se zároveň zvyšovat produkce z jaderných zdrojů, které jsou podle UNICE nejlepším řešením energetického problému Evropy, nebude možné vysokou poptávku po alternativních zdrojích uspokojit. Příkladem prý může být biomasa. Evropa prostě nebude mít dostatek dřeva, které bude možné spálit. "Nedostatečná nabídka bude znamenat vyšší cenu," říká expert UNICE.
Takový vývoj nehrozí, vyvrací toto tvrzení Schäfer z EREC a dodává: "Několik studií ukázalo, že konkrétně biomasy bude dostatek." Nicméně připouští, že cena alternativních zdrojů je vyšší než u těch konvenčních. "Je to tím, že do jejich ceny nejsou započítávány škody na životním prostředí, které způsobují," říká Schäfer.
Vyšší ceny obnovitelných zdrojů si je vědoma i Komise. Ta tvrdí, že jejich rozsáhlejší používání ceny sníží. A když se započítají ke konvenčním zdrojům náklady spojené s vypouštěním skleníkových plynů, jsou si ceny obou typů zdrojů mnohem blíž. Tuto blízkost úředníci Komise i spočítali. Vycházeli přitom z vlastních odhadů vývoje ceny povolenek na vypouštění oxidu uhličitého v rámci Evropského systému obchodování s emisemi. Ta by měla za třináct let činit zhruba třicet eur. Při takové ceně emisí budou dokonce některé alternativní zdroje levnější.
Nicméně problém spočívá v tom, že se ceny emisí zatím reálně do ceny energie nezapočítávají. "Státy dostanou povolenky zadarmo a zadarmo je rozdělí i firmám," upozorňuje na nereálnost počtů Komise Schäfer.
S POVOLENKAMI na vypouštění CO2 je spojeno i další úskalí unijní strategie. To se týká samotného cíle snižování emisí. Většina z členských států zatím plní cíle stanovené Kjótským protokolem. Ten určil, že do konce roku 2012 musejí evropské státy snížit množství vypouštěných skleníkových plynů oproti roku 1990 o osm procent.
V EU má naplnění tohoto cíle pomoci právě systém obchodování s emisemi zavedený v roce 2005. Každý stát dostal na první tři roky určité množství povolenek pro průmysl a energetiku na vypouštění CO2. Nyní státy vyjednávají s Komisí o množství povolenek na roky 2008 až 2012. Komise zatím posoudila jedenáct žádostí. Všech jedenáct zemí chtělo množství vypouštěného CO2 oproti nynějšímu stavu navýšit. Pokud je Komise nepřesvědčí o snížení požadavku, lze si těžko představit, že EU bude za třináct let skutečně vypouštět méně oxidu uhličitého než v roce 1990.
AUTOR: JAN STUCHLÍK
Minulý týden přišla Evropská komise se strategií, která se líbí málokomu. Jmenuje se "Energetická politika pro Evropu" a naznačuje možný vývoj evropské energetiky. Prvotním cílem, tvrdí Komise, je boj proti globálnímu oteplování. Navrhuje proto, aby se EU zavázala, že do roku 2020 sníží emise skleníkových plynů o dvacet procent ve srovnání s rokem 1990. Chce toho dosáhnout mimo jiné tím, že ke stejnému datu by měla EU získávat dvacet procent energie z obnovitelných zdrojů a celkově spotřebovávat o dvacet procent energie méně než dnes.
Kritika nového dokumentu, který by měly členské státy pod vedením předsedajícího Německa přetavit do březnového summitu EU v akční plán evropské energetické politiky (viz box), se ozvala okamžitě po jejím zveřejnění. Ekologové křičí, že dvacet procent emisí, úspor a obnovitelných zdrojů je málo. Unie evropského průmyslu (UNICE) tvrdí, že navrhovaný podíl obnovitelných zdrojů je příliš vysoký a může ohrozit konkurenceschopnost evropských firem. Ty by mnohem raději vsadily na jadernou energii.
Z řad podniků, které se specializují na alternativní energetické zdroje, zaznívají hlasy, že jim Komise vrazila nůž do zad. A to tím, že stanovila jen jednotný cíl pro podíl obnovitelných zdrojů, místo aby určila závazné podíly těchto zdrojů pro jednotlivé energetické sektory - výrobu elektřiny, vytápění a dopravu. Pro elektřinu už takový cíl platí - 21 procent do roku 2010 - a na něm se, podle Komise, nic měnit nebude.
DISKUTABILNÍ JE, zda je Unie vůbec schopna nově stanovených cílů dosáhnout. Už v roce 1997 se zavázala, že do roku 2010 zvýší podíl obnovitelných zdrojů v energetice na dvanáct procent. Sama Komise nyní přiznává, že se to nepovede splnit. Podíl alternativních zdrojů prý dokonce nepřesáhne ani desetiprocentní hranici.
Nástrojem pro zlepšení této bilance mají být národní akční plány. V nich by členské státy stanovily své závazky, jaký podíl obnovitelných zdrojů budou v roce 2020 mít jak ve výrobě elektřiny, tak ve vytápění, chlazení a biopalivech pro motorová vozidla. Neznamená to však, že každý stát musí získávat za třináct let 20 procent energie z obnovitelných zdrojů. "To číslo se vztahuje na celou Unii. Komise bude národní plány vyhodnocovat s přihlédnutím k možnostem jednotlivých zemí. Je jasné, že třeba Lotyšsko s vodními elektrárnami, Španělsko s přemírou slunce či Británii, kde jsou ideální podmínky pro stavbu příbřežních větrných parků, nelze srovnávat třeba s vnitrozemskou Českou republikou," vysvětluje Ferran Tarradellas Espuny, mluvčí komisaře pro energetiku Andrise Piebalgse. Komise už má rámcovou představu, jak by si jednotlivé členské země mohly v obnovitelných zdrojích v budoucnu vést. Konkrétní čísla zatím zveřejňovat nechce.
Komise soudí, že do roku 2020 může Evropa získávat z obnovitelných zdrojů až třetinu elektřiny. Stačí, aby každý rok energetické firmy investovaly do těchto zdrojů 18 miliard eur. Evropská rada pro obnovitelnou energii (EREC), která zastupuje v Bruselu zájmy firem vyrábějících zařízení pro získávání alternativní energie, ale operuje s jinými čísly. "Vhodné technologie jsou dostupné v potřebném množství. Jenže aby Unie dosáhla vytčeného cíle, museli by výrobci energie do roku 2020 investovat do alternativních zdrojů celkem 500 až 600 miliard eur," říká Oliver Schäfer, ředitel politické sekce EREC. Tato částka odpovídá ročním investicím 46 miliard eur, což je skoro dvaapůlkrát více, než počítá Komise.
VĚTŠÍ ZAPOJENÍ obnovitelných zdrojů se příliš nezamlouvá evropskému průmyslu. "Bude to znamenat růst nákladů a snížení konkurenceschopnosti," zdůrazňuje Daniel Cloquet, energetický expert UNICE. Podle Cloqueta je energie z obnovitelných zdrojů drahá. Navíc pokud bude růst její podíl a nebude se zároveň zvyšovat produkce z jaderných zdrojů, které jsou podle UNICE nejlepším řešením energetického problému Evropy, nebude možné vysokou poptávku po alternativních zdrojích uspokojit. Příkladem prý může být biomasa. Evropa prostě nebude mít dostatek dřeva, které bude možné spálit. "Nedostatečná nabídka bude znamenat vyšší cenu," říká expert UNICE.
Takový vývoj nehrozí, vyvrací toto tvrzení Schäfer z EREC a dodává: "Několik studií ukázalo, že konkrétně biomasy bude dostatek." Nicméně připouští, že cena alternativních zdrojů je vyšší než u těch konvenčních. "Je to tím, že do jejich ceny nejsou započítávány škody na životním prostředí, které způsobují," říká Schäfer.
Vyšší ceny obnovitelných zdrojů si je vědoma i Komise. Ta tvrdí, že jejich rozsáhlejší používání ceny sníží. A když se započítají ke konvenčním zdrojům náklady spojené s vypouštěním skleníkových plynů, jsou si ceny obou typů zdrojů mnohem blíž. Tuto blízkost úředníci Komise i spočítali. Vycházeli přitom z vlastních odhadů vývoje ceny povolenek na vypouštění oxidu uhličitého v rámci Evropského systému obchodování s emisemi. Ta by měla za třináct let činit zhruba třicet eur. Při takové ceně emisí budou dokonce některé alternativní zdroje levnější.
Nicméně problém spočívá v tom, že se ceny emisí zatím reálně do ceny energie nezapočítávají. "Státy dostanou povolenky zadarmo a zadarmo je rozdělí i firmám," upozorňuje na nereálnost počtů Komise Schäfer.
S POVOLENKAMI na vypouštění CO2 je spojeno i další úskalí unijní strategie. To se týká samotného cíle snižování emisí. Většina z členských států zatím plní cíle stanovené Kjótským protokolem. Ten určil, že do konce roku 2012 musejí evropské státy snížit množství vypouštěných skleníkových plynů oproti roku 1990 o osm procent.
V EU má naplnění tohoto cíle pomoci právě systém obchodování s emisemi zavedený v roce 2005. Každý stát dostal na první tři roky určité množství povolenek pro průmysl a energetiku na vypouštění CO2. Nyní státy vyjednávají s Komisí o množství povolenek na roky 2008 až 2012. Komise zatím posoudila jedenáct žádostí. Všech jedenáct zemí chtělo množství vypouštěného CO2 oproti nynějšímu stavu navýšit. Pokud je Komise nepřesvědčí o snížení požadavku, lze si těžko představit, že EU bude za třináct let skutečně vypouštět méně oxidu uhličitého než v roce 1990.
AUTOR: JAN STUCHLÍK
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
