Poslední zvonění
Bude hůř, říkají vědci o globálních změnách klimatu. Je čas pro akci.
Bude hůř, říkají vědci o globálních změnách klimatu. Je čas pro akci.
Indonéský ministr životního prostředí Rachmat Witoelar bije na poplach. V roce 2030 ztratí Indonésie 2000 ostrovů. Zalije je moře. Vzhledem k tomu, že indonéský archipel tvoří 17 500 ostrovů, z nichž pouze 6000 je obydlených, snad by ztráta desetiny území ani nemusela tak bolet. Jenže Indonésie si uvědomuje, že to je pouze začátek procesu. Do konce století by velká část země mohla zmizet z mapy světa. Celosvětově se hladina moře zvyšuje každoročně o 3 mm. Pak stačí jedna vlna tsunami nebo jeden tajfun a neštěstí je hotovo.
Sotva však světové agentury stačily ministrův páteční projev na konferenci mezivládního panelu změn klimatu v Paříži vydat, byla Djakarta, hlavní město Indonésie, dobré 4 metry pod vodou. Řeky, protékající městem se díky silným dešťům rozvodnily a rázem bylo 320 000 lidí bez přístřeší.
Nás se to jaksi netýká, domnívali se donedávna obyvatelé české kotliny a moravského úvalu. Moře nemáme, hurikány známe jen z literatury, tajfuny z televize, co bychom se vzrušovali. Mívali jsme samozřejmě teplejší léto a mrazivější zimu, ale ani to, že zrovna ta letošní zima byla mimořádně teplá, lidi nerozházelo. Řekli si, počasí občas blázní. Jenže pak přišel Kyrill a vyvracel nejen stromy, ale i nepodložené představy.
Nikdo, žádná země, ať je přímořská nebo vnitrokontinentální, už není chráněna před změnami počasí. To, co před deseti lety konstatovali za obecného nezájmu výhradně vědci, je dneska zřejmé prakticky každému.
VĚDCI VARUJÍ UŽ DÁVNO. Když Randžendra Pačaurí, prezident mezivládního panelu pro klimatické změny, přednášel na konferenci svou zprávu, muselo nejednomu politikovi zvonit v uších:
"Dokument, který jsme připravili, jednoznačně a nevyvratitelně dokazuje nejen to, že oteplování ovzduší je skutečný fakt, ale zejména, že hlavní podíl na tomto oteplování má lidská činnost."
Na zprávě pro panel pracovalo 2500 vědců z celého světa. Definitivní redakci na konferenci připravovalo skoro 500 z nich. Je málo pravděpodobné, že by se takové množství vědců mýlilo, zatímco několik osvícených politiků, kteří jejich vývody zpochybňují, mělo pravdu. Na jednom se však shodnou jak politici, tak vědci: oteplování ovzduší je neoddiskutovatelné.
Za posledních sto let se průměrná teplota zvýšila o 0,74 °C, přitom za posledních 50 let se rychlost zvyšování teploty zdvojnásobila. Ze 12 nejteplejších roků za100 let jsme jich 11 měli v poslední době. Roste teplota oceánů, a to dokonce až do hloubky 3000 m. Podobně roste i teplota v troposféře.
Vědci se shodli na tom, že na vině jsou (s pravděpodobností na 90 %) tři příčiny: koncentrace oxidu uhličitého (CO2), metanu a oxidu dusného (N2O).
Jestliže za 650 000 let kolísala koncentrace CO2 v ovzduší mezi 180 až 300 ppm, v roce 2005 už dosáhla 379 ppm.
Jednotka ppm vyjadřuje počet - jeden na milion, takže 379 ppm znamená 379 molekul CO2 na 1 milion molekul suchého vzduchu.
Za posledních 20 let se tedy zvýšilo množství CO2 v ovzduší o 20%.
Koncentrace metanu poskočila ze 715 ppb (počtu molekul na 1 miliardu molekul suchého vzduchu) v předindustriální éře na 1774 ppb v roce 2005.
Množství oxidu dusného se zvyšovalo pomaleji, ale i tak vzrostlo o 18 %.
Zvýšená koncentrace metanu a N2O je jednoznačně připisována zemědělství, o zvýšenou koncentraci CO2 se zasloužilo používání fosilních paliv a změny ve využití půdy, např. mýcení deštných pralesů a odlesňování. Vědci v Paříži přiznali, že částečně se na změnách klimatu podílí i zvýšená aktivita Slunce, odmítli však tezi některých ruských kolegů, že tato aktivita je hlavní příčinou oteplování.
LIDSTVO HRAJE O SVOU ZÁCHRANU! Už dnes jsou důsledky změny klimatu jednoznačné. Skoro 90 % ledovců se zmenšuje, především v Arktidě. Družice Grace ukázala, že objem ledu, který je vrhán Grónskem do Atlantického oceánu, se za posledních 5 let zdvojnásobil. V Africe ledovec na hoře Mont Kenya prakticky zmizel.
Mizí a mění se biodiversita. Ve Středozemním moři se objevila barakuda, ryba, která doposud žila pouze v tropickém pásmu, a řada drobných tropických rybek. Zato z Nizozemí skoro zmizel lejsek černý, u nás vymizeli vrabci. Eskymáci v severní Kanadě zpozorovali, že lední medvědi jsou čím dál tím hubenější. Zároveň zjistili, že kolem iglú se začínají množit toxické houby, které se tam dříve nikdy nevyskytovaly.
Mění se agrotechnické lhůty. Seje i sklízí se dřív, v našich klimatických podmínkách až o 14 dnů, někde i o 3 týdny. Šíří se i tropické nemoci. V minulém roce se v Evropě objevila malárie, smrtelná horečka dengue - typická nemoc horkých nížin -, se objevila i ve výškách nad 1500 m. Perioda pylových alergenů se v Evropě prodloužila o dva týdny.
Meteorologové zjistili, že se ve světě skoro zdvojnásobil i počet tornád a hurikánů, výrazně se zvýšila frekvence přívalových dešťů.
A bude hůř. Nemáme moc času. Pokud se neučiní radikální kroky, do 10 let dojde k takovým změnám, které budou nezvratné. Postihne to všechny kontinenty. V Evropě se zvýší frekvence dešťů na severu a naopak na jihu zavládne sucho a budou nesnesitelná horka. V Asii a Oceánii budou postiženy korálové útesy i mangrovníkové porosty, stejně jako v Latinské Americe. V USA budou postiženy jižní státy suchem, sníží se hladina Velkých jezer, změní se kompletně ekosystém. V Africe bude postupovat desertifikace, spolu s erozí a s nebezpečím povodní.
Miliony lidí z Asie a Afriky se dají na cestu za lepším živobytím. Ke konci století by mohl hladomor postihnout až 600 milionů lidí, v pobřežních oblastech by mohlo být zaplaveno až 7 milionů domovů. Přestože záplavy budou běžné, stejně jako přívalové deště, až 3 miliardy lidí budou trpět nedostatkem vody.
Nejde o nějaké nepodložené strašení. Za dvacet let, kdy se vědci touto problematikou intenzívně zabývají, se podařilo natolik zpřesnit výpočty, že dnes mohou počítat skoro s 90% pravděpodobností.
V současnosti lidstvo produkuje 25 miliard tun emisí ročně. Asi polovinu z těchto emisí absorbují moře a pralesy. Se stoupající teplotou však klesá jejich absorpční schopnost. Vědci se v Paříži shodli, že je ještě únosné, aby koncentrace CO2 dále stoupla z dnešních 379 ppm na 450 ppm. To nastane, pokud se nám podaří snížit emise na 18 miliard tun ročně.
Když nic neuděláme, na konci století dosáhne podle propočtů koncentrace CO2 hodnoty 560 ppm. Průměrná teplota pak stoupne o 2°-4 °C, nejlepší odhad hovoří o 3 °C. Ledovce by roztály, stejně jako permafrost, věčně zmrzlá půda na Sibiři a v Kanadě. Stoupla by hladina oceánů. Došlo by ke zničení amazonských deštných pralesů.
PRŮMYSLNÍCI VÝZVU PŘIJALI, POLITICI VÁHAJÍ. Všechny velké nadnárodní společnosti si už vytvořily pracovní útvary pro trvale udržitelný rozvoj. Konference ukázala, že průmysl za posledních 5 let snížil emise o 19 %, zato o 22 % narostly emise, které vytváří doprava, a to přesto, že všechny automobilky intenzívně pracují na "čistých" motorech.
Marketingoví odborníci kapitánům průmyslu vysvětlili, že "ekologický" výrobek může být jedním z argumentů prodeje. A tak se dnes snaží všichni.
Je typické, že to byly společnosti jako je General Electric, DuPont, Caterpillar nebo banka Lehman Brothers, které konečně donutily prezidenta Bushe, aby ve své poslední Zprávě o stavu Unie vyhlásil cíl snížení spotřeby benzínu. Přitom už v roce 2001 Peter Schwarz a Doug Randall připravili pro Pentagon (!) studii, která byla velmi blízko zprávě mezinárodního panelu. Poukazovali na to, že bude chybět voda, potraviny, přístup k energetickým zdrojům a že to může ohrozit bezpečnost Spojených států. Ani na to američtí politici neslyšeli. Nikdo nereagoval. Teprve tlak průmyslové lobby způsobil malou změnu postoje.
Přitom USA jsou spolu s Austrálií a Kanadou největšími znečišťovateli. USA vypouštějí do vzduchu 19,5 tuny skleníkových plynů na obyvatele ročně, Austrálie a Kanada po 17 tunách. Prezident Bush přesto stále tvrdil, že přistoupení ke Kjótskému protokolu by poškodilo ekonomiku Spojených států. Až sami představitelé amerického průmyslu mu museli připomenout, že tomu tak není.
Francouzský prezident se naopak rozhodl, že ke konci svého mandátu se stane bojovníkem za čistší planetu. Na dobu, kdy vrcholila v Paříži konference Mezivládního panelu změny klimatu, svolal schůzku 120 osobností k vytvoření Organizace spojených národů pro životní prostředí.
Přestože se francouzská diplomacie snažila, významnými světovými státníky se to na schůzce nehemžilo. Nebyl tam ani jeden. Přítomní intelektuálové sice Jacquesu Chiracovi zatleskali, ale to byl snad jediný konkrétní výsledek. Spojené státy americké už daly najevo, že s vytvořením podobné instituce nesouhlasí, stejně se ozvala Čína a Brazílie. Nadšené není ani Rusko. A tak pomník, který si chtěl na konec postavit prezident Chirac, asi stát nebude.
Životním prostředím se dál bude zabývat 18 různých mezinárodních organizací, které nejsou navzájem provázány a dál je bude řešit více než 500 mezinárodních smluv, aniž by byla jedna velká environmentální charta. Pokud ovšem spojená fronta vědců a průmyslníků politiky nepřesvědčí, že už jde skutečně o poslední zvonění.
AUTOR: Aleš Bluma
Paříž
Indonéský ministr životního prostředí Rachmat Witoelar bije na poplach. V roce 2030 ztratí Indonésie 2000 ostrovů. Zalije je moře. Vzhledem k tomu, že indonéský archipel tvoří 17 500 ostrovů, z nichž pouze 6000 je obydlených, snad by ztráta desetiny území ani nemusela tak bolet. Jenže Indonésie si uvědomuje, že to je pouze začátek procesu. Do konce století by velká část země mohla zmizet z mapy světa. Celosvětově se hladina moře zvyšuje každoročně o 3 mm. Pak stačí jedna vlna tsunami nebo jeden tajfun a neštěstí je hotovo.
Sotva však světové agentury stačily ministrův páteční projev na konferenci mezivládního panelu změn klimatu v Paříži vydat, byla Djakarta, hlavní město Indonésie, dobré 4 metry pod vodou. Řeky, protékající městem se díky silným dešťům rozvodnily a rázem bylo 320 000 lidí bez přístřeší.
Nás se to jaksi netýká, domnívali se donedávna obyvatelé české kotliny a moravského úvalu. Moře nemáme, hurikány známe jen z literatury, tajfuny z televize, co bychom se vzrušovali. Mívali jsme samozřejmě teplejší léto a mrazivější zimu, ale ani to, že zrovna ta letošní zima byla mimořádně teplá, lidi nerozházelo. Řekli si, počasí občas blázní. Jenže pak přišel Kyrill a vyvracel nejen stromy, ale i nepodložené představy.
Nikdo, žádná země, ať je přímořská nebo vnitrokontinentální, už není chráněna před změnami počasí. To, co před deseti lety konstatovali za obecného nezájmu výhradně vědci, je dneska zřejmé prakticky každému.
VĚDCI VARUJÍ UŽ DÁVNO. Když Randžendra Pačaurí, prezident mezivládního panelu pro klimatické změny, přednášel na konferenci svou zprávu, muselo nejednomu politikovi zvonit v uších:
"Dokument, který jsme připravili, jednoznačně a nevyvratitelně dokazuje nejen to, že oteplování ovzduší je skutečný fakt, ale zejména, že hlavní podíl na tomto oteplování má lidská činnost."
Na zprávě pro panel pracovalo 2500 vědců z celého světa. Definitivní redakci na konferenci připravovalo skoro 500 z nich. Je málo pravděpodobné, že by se takové množství vědců mýlilo, zatímco několik osvícených politiků, kteří jejich vývody zpochybňují, mělo pravdu. Na jednom se však shodnou jak politici, tak vědci: oteplování ovzduší je neoddiskutovatelné.
Za posledních sto let se průměrná teplota zvýšila o 0,74 °C, přitom za posledních 50 let se rychlost zvyšování teploty zdvojnásobila. Ze 12 nejteplejších roků za100 let jsme jich 11 měli v poslední době. Roste teplota oceánů, a to dokonce až do hloubky 3000 m. Podobně roste i teplota v troposféře.
Vědci se shodli na tom, že na vině jsou (s pravděpodobností na 90 %) tři příčiny: koncentrace oxidu uhličitého (CO2), metanu a oxidu dusného (N2O).
Jestliže za 650 000 let kolísala koncentrace CO2 v ovzduší mezi 180 až 300 ppm, v roce 2005 už dosáhla 379 ppm.
Jednotka ppm vyjadřuje počet - jeden na milion, takže 379 ppm znamená 379 molekul CO2 na 1 milion molekul suchého vzduchu.
Za posledních 20 let se tedy zvýšilo množství CO2 v ovzduší o 20%.
Koncentrace metanu poskočila ze 715 ppb (počtu molekul na 1 miliardu molekul suchého vzduchu) v předindustriální éře na 1774 ppb v roce 2005.
Množství oxidu dusného se zvyšovalo pomaleji, ale i tak vzrostlo o 18 %.
Zvýšená koncentrace metanu a N2O je jednoznačně připisována zemědělství, o zvýšenou koncentraci CO2 se zasloužilo používání fosilních paliv a změny ve využití půdy, např. mýcení deštných pralesů a odlesňování. Vědci v Paříži přiznali, že částečně se na změnách klimatu podílí i zvýšená aktivita Slunce, odmítli však tezi některých ruských kolegů, že tato aktivita je hlavní příčinou oteplování.
LIDSTVO HRAJE O SVOU ZÁCHRANU! Už dnes jsou důsledky změny klimatu jednoznačné. Skoro 90 % ledovců se zmenšuje, především v Arktidě. Družice Grace ukázala, že objem ledu, který je vrhán Grónskem do Atlantického oceánu, se za posledních 5 let zdvojnásobil. V Africe ledovec na hoře Mont Kenya prakticky zmizel.
Mizí a mění se biodiversita. Ve Středozemním moři se objevila barakuda, ryba, která doposud žila pouze v tropickém pásmu, a řada drobných tropických rybek. Zato z Nizozemí skoro zmizel lejsek černý, u nás vymizeli vrabci. Eskymáci v severní Kanadě zpozorovali, že lední medvědi jsou čím dál tím hubenější. Zároveň zjistili, že kolem iglú se začínají množit toxické houby, které se tam dříve nikdy nevyskytovaly.
Mění se agrotechnické lhůty. Seje i sklízí se dřív, v našich klimatických podmínkách až o 14 dnů, někde i o 3 týdny. Šíří se i tropické nemoci. V minulém roce se v Evropě objevila malárie, smrtelná horečka dengue - typická nemoc horkých nížin -, se objevila i ve výškách nad 1500 m. Perioda pylových alergenů se v Evropě prodloužila o dva týdny.
Meteorologové zjistili, že se ve světě skoro zdvojnásobil i počet tornád a hurikánů, výrazně se zvýšila frekvence přívalových dešťů.
A bude hůř. Nemáme moc času. Pokud se neučiní radikální kroky, do 10 let dojde k takovým změnám, které budou nezvratné. Postihne to všechny kontinenty. V Evropě se zvýší frekvence dešťů na severu a naopak na jihu zavládne sucho a budou nesnesitelná horka. V Asii a Oceánii budou postiženy korálové útesy i mangrovníkové porosty, stejně jako v Latinské Americe. V USA budou postiženy jižní státy suchem, sníží se hladina Velkých jezer, změní se kompletně ekosystém. V Africe bude postupovat desertifikace, spolu s erozí a s nebezpečím povodní.
Miliony lidí z Asie a Afriky se dají na cestu za lepším živobytím. Ke konci století by mohl hladomor postihnout až 600 milionů lidí, v pobřežních oblastech by mohlo být zaplaveno až 7 milionů domovů. Přestože záplavy budou běžné, stejně jako přívalové deště, až 3 miliardy lidí budou trpět nedostatkem vody.
Nejde o nějaké nepodložené strašení. Za dvacet let, kdy se vědci touto problematikou intenzívně zabývají, se podařilo natolik zpřesnit výpočty, že dnes mohou počítat skoro s 90% pravděpodobností.
V současnosti lidstvo produkuje 25 miliard tun emisí ročně. Asi polovinu z těchto emisí absorbují moře a pralesy. Se stoupající teplotou však klesá jejich absorpční schopnost. Vědci se v Paříži shodli, že je ještě únosné, aby koncentrace CO2 dále stoupla z dnešních 379 ppm na 450 ppm. To nastane, pokud se nám podaří snížit emise na 18 miliard tun ročně.
Když nic neuděláme, na konci století dosáhne podle propočtů koncentrace CO2 hodnoty 560 ppm. Průměrná teplota pak stoupne o 2°-4 °C, nejlepší odhad hovoří o 3 °C. Ledovce by roztály, stejně jako permafrost, věčně zmrzlá půda na Sibiři a v Kanadě. Stoupla by hladina oceánů. Došlo by ke zničení amazonských deštných pralesů.
PRŮMYSLNÍCI VÝZVU PŘIJALI, POLITICI VÁHAJÍ. Všechny velké nadnárodní společnosti si už vytvořily pracovní útvary pro trvale udržitelný rozvoj. Konference ukázala, že průmysl za posledních 5 let snížil emise o 19 %, zato o 22 % narostly emise, které vytváří doprava, a to přesto, že všechny automobilky intenzívně pracují na "čistých" motorech.
Marketingoví odborníci kapitánům průmyslu vysvětlili, že "ekologický" výrobek může být jedním z argumentů prodeje. A tak se dnes snaží všichni.
Je typické, že to byly společnosti jako je General Electric, DuPont, Caterpillar nebo banka Lehman Brothers, které konečně donutily prezidenta Bushe, aby ve své poslední Zprávě o stavu Unie vyhlásil cíl snížení spotřeby benzínu. Přitom už v roce 2001 Peter Schwarz a Doug Randall připravili pro Pentagon (!) studii, která byla velmi blízko zprávě mezinárodního panelu. Poukazovali na to, že bude chybět voda, potraviny, přístup k energetickým zdrojům a že to může ohrozit bezpečnost Spojených států. Ani na to američtí politici neslyšeli. Nikdo nereagoval. Teprve tlak průmyslové lobby způsobil malou změnu postoje.
Přitom USA jsou spolu s Austrálií a Kanadou největšími znečišťovateli. USA vypouštějí do vzduchu 19,5 tuny skleníkových plynů na obyvatele ročně, Austrálie a Kanada po 17 tunách. Prezident Bush přesto stále tvrdil, že přistoupení ke Kjótskému protokolu by poškodilo ekonomiku Spojených států. Až sami představitelé amerického průmyslu mu museli připomenout, že tomu tak není.
Francouzský prezident se naopak rozhodl, že ke konci svého mandátu se stane bojovníkem za čistší planetu. Na dobu, kdy vrcholila v Paříži konference Mezivládního panelu změny klimatu, svolal schůzku 120 osobností k vytvoření Organizace spojených národů pro životní prostředí.
Přestože se francouzská diplomacie snažila, významnými světovými státníky se to na schůzce nehemžilo. Nebyl tam ani jeden. Přítomní intelektuálové sice Jacquesu Chiracovi zatleskali, ale to byl snad jediný konkrétní výsledek. Spojené státy americké už daly najevo, že s vytvořením podobné instituce nesouhlasí, stejně se ozvala Čína a Brazílie. Nadšené není ani Rusko. A tak pomník, který si chtěl na konec postavit prezident Chirac, asi stát nebude.
Životním prostředím se dál bude zabývat 18 různých mezinárodních organizací, které nejsou navzájem provázány a dál je bude řešit více než 500 mezinárodních smluv, aniž by byla jedna velká environmentální charta. Pokud ovšem spojená fronta vědců a průmyslníků politiky nepřesvědčí, že už jde skutečně o poslední zvonění.
AUTOR: Aleš Bluma
Paříž
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
