Jack a Suzy Welchovi radí

Jack Welch, bývalý šéf General Electric, se svou ženou Suzy, ekonomickou publicistkou, poskytují rady manažerům. HN je exkluzivně přinášejí.


Prakticky každý vědec dnes souhlasí s tím, že globální oteplování ničí naši planetu. Zaslechl jsem, že o platnosti tohoto verdiktu pochybujete. Vy tento názor nesdílíte, že?
(Jméno neuvedeno, New York, USA)

Obecně máme tendenci nezaujímat "příliš rychlé" stanovisko, když se některý kontroverzní problém dostane do popředí agendy politických stran.
Vezměme si jako příklad stav ekonomiky USA. Demokraté tvrdí, že je slabá a její výnosy nejsou rovnoměrně rozdělovány. Republikáni tvrdí, že vzkvétá a příjmy obyvatel rostou. Nebo vezměme válku v Iráku. Většina demokratů tvrdí, že prohráváme a měli bychom se odtud stáhnout. Většina republikánů říká, že vítězství je na dohled a zvýšení počtu vojenských jednotek je nejlepší a poslední šancí pro svobodný Irák.
Ve všech těchto akutních otázkách se diskuse netýká ani tak faktů, jako spíše stranické linie. A totéž se dá říci i o globálním oteplování.
Jistě, nedávná zpráva Mezivládní konference o změnách klimatu posiluje důvody k obavám, a to ať už jde o příčiny globálního oteplování, tak i o jeho ekologické důsledky. Tato zpráva, svým vyzněním zlověstná, se okamžitě dostala na první stránky světových deníků.

Ale za několik dnů nato list The Wall Street Journal uveřejnil úvodník, v němž se zdůrazňuje, že podle předložených dokumentů, založených na vědeckých poznatcích, vlastně globální oteplování jen stěží přivodí apokalypsu. Skutečně, jak tento list poznamenal, některé nové vědecké poznatky ve zmíněné zprávě předložené mezivládní konferenci naznačují, že veškerý tento povyk a běsnění může vést do... no právě tam.
A nyní k vaší otázce, jaký je náš názor?
Správně připomínáte, že prostě nemáme dostatek poznatků. To ovšem nikterak neznamená, že bychom doporučovali podnikům, aby v tomto směru nic nedělaly. Právě naopak. Jsme přesvědčeni, že ať už důsledky globálního oteplování budou mírné, nebo kruté, podniky by měly vzít tento problém na vědomí a připravit si k jeho řešení dobře promyšlený plán. Každá jiná reakce by totiž byla z hlediska byznysu špatná.
Naše důvody pro tento postoj jsou jen stěží originální - je to táž myšlenka, která je v teorii známá jako takzvaná Pascalova sázka. Byla uveřejněna v roce 1670, po smrti tohoto francouzského filozofa, a v podstatě používá tytéž premisy jako teorie her, totiž že je lepší "vsadit" na víru v Boha, protože očekávaná hodnota této víry je větší než očekávaná hodnota nevíry.
A totéž se týká globálního oteplování. Pokud jej přijmete jako realitu a vypracujete svou strategii a metody, vaše továrny budou spotřebovávat méně energie a emitovat méně škodlivých odpadů.
Balení vašich výrobků bude lépe recyklovatelné a vaše nové produkty budou mít předpoklady uplatnit se na jakýchkoli trzích, i těch vzniklých v důsledku drsných efektů počasí.
Jistě, globální oteplování nemusí být tak škodlivé, jak to někteří předvídají, a můžete na to reagovat třeba i dalekosáhleji, než je nezbytně nutné, ale jak to řekl Pascal: ať už vezmeme v úvahu jakékoli možné výsledky, být připraven na "hrůzostrašné události" je nejlepší alternativou.
Je to vlastně perfektní analogie globalizace.
Před třiceti roky se začalo vzrušeně debatovat o blížícím se světovém trhu, kde zvítězí ti, kteří budou mít nejnižší náklady. Některé podniky před tím zavíraly oči a tvrdily, že kvalita jejich produktů obstojí před konkurencí z mexických či asijských továren.
Stalo se ovšem, že mnohé z těchto podniků posléze začaly přecházet na "správnou víru" a své metody změnily. Ale tímto zdržením byly ztraceny roky pokroku, zisků a pracovních míst.
Pouze čas nám řekne, zda globální oteplování bude mít mírné či katastrofické následky. Zda budou mít na naši planetu jen malý vliv, nebo ji zničí. Jedna věc je však jistá. Podniky by neměly čekat na to, až jak to opravdu dopadne.

Většina z nás v podnikovém světě musí brát na vědomí celoroční hodnocení a nenávidí ho. Nestačilo by prostě jen říci zaměstnancům, zda pracují méně nebo více, než se od nich očekává? To by mnoha podnikům ušetřilo mnoho zbytečně ztraceného času. Je to dobrý nápad?
(Haihui Niu, Naperville, USA)
Při veškeré úctě, myslíme si, že je to strašný nápad!
Podívejte, podniky nemohou mít úspěch bez skvělých lidí a nemůžete rozvíjet tyto skvělé lidi bez hodnocení jejich výkonů. Jistě, nemáme tu na mysli složité formuláře a rozsáhlé papírování. To je příliš byrokratický přístup.
Všichni manažeři si po každém hodnocení musí sednout s pracovníky a říci jim: "Tohle jste udělal dobře" nebo "Tak tohle jste mohl udělat lépe". A to by se nemělo stávat jednou za rok, ale - podržte se - třikrát nebo čtyřikrát ročně, a obzvláště v případech zvýšení platu, poskytování odměn či povyšování.
Již jsme v tomto našem sloupku uvedli, že manažeři musí zvládat velké množství problémů.
Dnes jsme k tomuto seznamu přidali ještě připravenost na globální oteplování. Ale nic z těchto manažerských povinností nakonec nepředčí úkol budovat nejlepší tým.
A abyste toho dosáhl, nemůžete to ponechat volnému průběhu. Každý musí vědět, jak si stojí, a dozvídat se to často.
Zpracovali Miroslav a Jaroslava Prchalovi
(r) The New York Times Syndicate

Dotazy v angličtině můžete posílat na e-mailovou adresu winning@nytimes.com. Otázka by měla obsahovat vaše jméno, město a zemi, kde působíte.