EUROsloupek Jana Bumby

Když v těchto dnech otevřete v Bruselu vodovodní kohoutek, je dost pravděpodobné, že z něj poteče globální oteplování. Ohřívání planety prostupuje jednáními všech evropských institucí. A jako argument se začíná používat i v diskusích o tématech jen vzdáleně příbuzných.

Tak například plán na zvýšení minimální spotřební daně na naftu. Jeho zastáncům jde sice o peníze a odstranění "nerovných" podmínek, ale proč nevyužít i tak populární ekologickou notu? Když by přepravcům zmizela možnost tankovat výrazně levněji v některých členských zemích Evropské unie, omezil by se počet dálkových jízd. Méně spálené nafty rovná se méně emisí oxidu uhličitého. Boj proti globálnímu oteplování jako vyšitý.

Zpravodaj BBC Paul Reynolds, který v Bruselu působil už v době, kdy mnoho dnešních korespondentů zahraničních médií začínalo školní docházku, k novému průvanu v evropských institucích poznamenal: "Změna klimatu může možná zničit planetu, ale může zachránit Evropskou unii."

Například i mnozí britští politici, jindy srdnatě bojující proti další integraci a "diktátu Bruselu", totiž mají za to, že právě boj proti zvyšování teploty v zemské atmosféře je tím tématem, o které by se EU měla starat. Je tou oblastí, ve které se unie může stát světovým lídrem. A je tou věcí, na které se (téměř) všichni shodnou. Na rozdíl třeba od euroústavy.

Možná nejdůležitější ale je, že globální oteplování zajímá občany evropských zemí. Unie má možnost jasně ukázat lidem, proč vlastně existuje.

Skoro to vypadá, že nejhorší zprávou pro ty, kteří jsou přesvědčeni o tom, že EU je dobrá věc, by bylo, kdyby se planeta začala ochlazovat.


Autor je redaktorem HN