O klimatické apokalypse chybí důkazy

Katastrofické předpovědi klimatických změn přicházejí stále častěji. Přestane pršet, a když zaprší, tak jedině s povodněmi. Přiletí moskyté nakažení malárií. Za nimi půjdou davy Bangladéšanů, jimž globální oteplování zaplaví domovy. A co je snad úplně nejhorší, změní se chuť piva a vína. Je to skutečnost, nebo záměr, jenž má otevřít dveře byznysu, který většina zaplatí, ale někteří na něm hodně vydělají?

AUTOR: Jan A. Novák
AUTOR-WEB: www.ihned.cz

Po loňské tuhé zimě bojovníci proti kysličníku uhličitému trochu povadli, letošní teplé počasí jim naopak svědčí. V únoru vydal Mezivládní panel pro změny klimatu OSN (IPCC) v Paříži zprávu, která údajně dokazuje, že globální oteplování zavinili lidé (www.ipcc.ch). "Důkazy o globálním oteplování jsou nezpochybnitelné" nebo "Vliv člověka zjevný" - takovými přívlastky ji opatřili samotní pracovníci OSN.

Začátkem dubna IPCC přidal svou představu, jak klimatické změny dopadnou na život lidí. Máme se na co těšit: sucho, hlad, nemoce, povodně, masová migrace, vymírání druhů. Vyvrcholení práce IPCC přijde v květnu - doporučení pro politiky, jak klimatické apokalypse předejít.


Teplotní výkyvy už historie zná

Zprávy IPCC jsou všeobecně pokládány za jakýsi konečný důkaz toho, že člověk mění klima. Jenže při bližším pohledu vyznívají závěry méně přesvědčivě.

Například hned první zpráva z února se jen hemží slovy "pravděpodobně" a "velmi pravděpodobně". Potvrzuje sice oteplení o 0,74 stupně Celsia od roku 1906 do roku 2005, to ovšem není nic nového. Především se ale jedná o příliš krátké období, než aby ospravedlňovalo k dalekosáhlým závěrům do budoucna. V minulosti totiž běžně probíhaly i větší teplotní výkyvy na obě strany - a nezřídka se po několika staletích situace zase vrátila k původnímu stavu.

Zpráva také potvrzuje vzestup obsahu kysličníku uhličitého v atmosféře z 200 ppm na počátku průmyslové revoluce (přelom 18. a 19 století) na dnešních 379 ppm. Je tedy nejspíš opravdu zaviněn lidmi. Zdánlivě hrozivý nárůst o bezmála 40 procent však ztratí na působivosti, když si uvědomíme, co to je ppm. Jde totiž o miliontiny v celkovém množství. Jinými slovy, 200 ppm je zhruba tolik, co sklenička od hořčice rozlitá asi tak do pěti van plných vody. Rozdíl mezi počátkem průmyslové revoluce a současností pak je stejný, jako bychom všechny tyto vany dohromady podělili o decku navíc.

Především tu však chybějí hodnověrné důkazy vztahu mezi lidskými aktivitami a oteplováním. Nepříliš jistě se jen konstatuje, že koncentrace skleníkových plynů na úrovni 650 ppm by pravděpodobně vedla k oteplení o 3,6 °C. Při 750 ppm by to bylo o 4,3 stupně - a tak dále. Neříká se ale proč. Zpráva přitom zcela opomíjí kosmické vlivy, zejména sluneční aktivitu, která má rozhodující podíl na energetické bilanci zemského klimatu. Autoři se také vůbec neznepokojují tím, že dosud nejsou známé ani příčiny mnohem větších změn v minulosti.


Zelená Sahara a malé potopy

Ještě před několika málo tisíciletími byla Sahara zelenou zemí, kterou protékaly mohutné řeky, kolem nichž se pásla obrovská stáda zvířat. Archeologové tu na mnoha místech našli skalní kresby a rytiny staré nejméně šest tisíc let. Jsou na nich vozy a lodě, což nasvědčuje tomu, že tam kvetla poměrně vysoká kultura. Pak tento svět zavál písek a pohltilo sálající vedro.


Proč? Nikdo neví

Nemusíme ale chodit ani do minulosti tak vzdálené. Mezi lety 1784 až 1805 postihla střední Evropu série extrémně deštivých let a katastrofálních povodní doprovázených hladomory. Oxid uhličitý z prvních parních strojů tento výkyv rozhodně nezavinil. Vědci později z kronik vystopovali ještě další taková období mezi lety 1569 až 1573 a v letech 1310 až 1350. I tady jsou lidé mimo podezření.

Dnes naopak není většího deště, větru či sucha, aby nebyl pokládán za příznak katastrofy způsobené naší činností. Některé "důkazy" globálního oteplování nepostrádají nechtěný černý humor. Začátkem roku přinesla média zprávy o tom, že satelity zaznamenaly zmizení dvou lidnatých ostrovů v deltě Gangy v důsledku globálního oteplování. O tom, že ostrovy v říčních deltách vznikají a zanikají každoročně a že mořská hladina zatím viditelně stoupat vůbec nezačala, nepadlo jediné slovo. Stejně jako o tom, že obyvatelé si tu základy svých nízkých bažinatých ostrovů sami ničí kácením porostů mangrove.

Staří Římané: Komu ku prospěchu?

"Média záměrně přehánějí katastrofické předpovědi o budoucnosti planety, a to i z toho důvodu, že jim to pomáhá připoutat pozornost," uvádějí odborníci z londýnského Institute for Public Policy Research (IPPR). Informační explozi o změnách klimatu doslova nazývají klimatickou pornografií.

Staří Římané měli v podobných situacích jednoduchou pomůcku. Stačilo odpovědět na otázku "Cui bono?" (Komu ku prospěchu?), a hned bylo vše jasnější. Platí to i o apokalyptických vizích oteplování. n


Skleníkový efekt

Popsal ho švédský fyzik Svante Arrhenius už v 19. století. Spočívá (zjednodušeně řečeno) v tom, že do určitého prostoru pronikne záření v téměř celém rozsahu svého spektra, zde je absorbováno a přeměněno do takové podoby, že se mu už nepodaří uniknout ven. Klasickým příkladem může být - ano, skleník. Podobný efekt jako skleněný příkrov však mohou mít i vrstvy některých plynů, zejména oxidu uhličitého, metanu a dalších uhlovodíků nebo aerosolů. Zdrojem přitom nejsou jen tovární komíny a výfuky, ale i intenzivní zemědělství, velké vodní nádrže a další aktivity.