ŽÍT V Hongkongu je prý horší než žít na okruhu formule 1.
Co voní ve Voňavém přístavu?
Říkalo se o něm, že je to jedno z nejkrásnějších měst světa. Se zelenými kopci a kobaltově modrým mořem, s moderními mrakodrapy i tradičními čínskými uličkami - takový byl Hongkong, který přitahoval po desetiletí pozornost cestovatelů.
Město je prý stále takové. Jen tomu musíte věřit. Málokdy ho totiž skutečně zahlédnete. Po dvě třetiny roku ho halí zcela nebo zčásti těžká neprůhledná přikrývka smogu. Ve dnech, kdy je vidět jen na několik metrů, doplňuje tísnivou atmosféru pohled na lidi s tváří zahalenou zdravotní bílou rouškou. Ti se srdečními a dýchacími potížemi nevycházejí, pokud index znečištění ovzduší přesáhne kritickou stovku, raději vůbec. V odlehlejších oblastech, jako jsou Sai Kung nebo jižní strana Hongkong Island, připomíná lepkavá mlha inverzi nad Prahou. V centru města mezi mrakodrapy je situace o poznání horší. Jen v létě, pokud vane vítr směrem od moře, si město alespoň na čas oddychne.
Místní tvrdí, že dýchat jeden den ve městě se vyrovná poškození zdraví při vykouření osmi cigaret. Žádné přesné výzkumy však neexistují. Kdyby to byla pravda, podotýkají cynicky obyvatelé Hongkongu, místní asociace turistického průmyslu by to už inzerovala jako bonus, aby přilákala více Číňanů - náruživých kuřáků - z pevniny.
EKONOMIKA HONGKONGU je závislá na turistice, investicích a na velké komunitě zahraničních odborníků. Ti však z obavy o své zdraví a zdraví svých dětí do Hongkongu odmítají jezdit. "Mám rád Hongkong - je to skvělé, dynamické město," prohlašuje americký podnikatel James White, který žije v Hongkongu už šest let. "Skutečnost, že já a moje děti raději nosíme na obličeji roušky, pokaždé když jdeme ven, mě ale moc netěší." I proto White plánuje, že se s rodinou odstěhuje do čistšího Singapuru.
A není sám. V loňském roce měly společnosti, které se zabývají "lovením mozků", problémy najít zahraniční experty. Jediným důvodem byl právě neatraktivní stav životního prostředí. Podle výzkumu, který prováděla Hong Kong University, obsahuje ovzduší v Hongkongu třikrát tolik emisí jako vzduch v New Yorku či Paříži. Dvakrát méně škodlivin nadýchají v porovnání s bývalou britskou kolonií obyvatelé Londýna. "Žít v Hongkongu je horší než žít na závodišti formule 1," konstatuje ve studii doktor Anthony Hedley. I proto doporučuje ECA International, britská poradenská firma v oblasti lidských zdrojů, firmám lákat nové zaměstnance do města na vyplácení rizikových příspěvků ve výši minimálně 10 % základního platu.
Vláda v Hongkongu si je nebezpečí odlivu turistů a zahraničních specialistů vědoma. V průběhu posledních čtyř let se pokoušela trend zvrátit. Taxíky a minibusy, které dříve spalovaly diesel, nahradily novější typy, které jezdí na zkapalněný ropný plyn. Snížily se i limity pro vypouštění emisí u továren v Hongkongu. "Nemá to velký efekt," myslí si obchodník, který žije v Anthony Tsang, nejhůře postiženém centru města. "Limity jsou v porovnání s tím, co považuje za zdraví nezávadné Světová zdravotní organizace, nastaveny mnohem výše."
Avšak znečištění, které zvládne vyprodukovat samotná zvláštní administrativní zóna Hongkong, není ještě ničím v porovnání s tím, co na něj padá ze sousední Číny. Většina zplodin pochází z delty Perlové řeky. Právě továrny z jižních průmyslových provincií jsou nejhorším "zabijákem" města. Nejbližší provincie Guangdong vypouští každý rok do vzduchu na 690 tisíc tun oxidu siřičitého. V porovnání se svým jižním sousedem je to skoro devětkrát tolik.
Jižní vítr, který vane po většinu roku, pak velkou část zplodin zanese přímo nad Hongkong.
NA ZAČÁTKU TOHOTO ROKU vstoupila hongkongská vláda do jednání s ekologicky "darebnou" provincií Guangdong. Chtěla by zřídit systém obchodování s emisemi. Plánem je, aby továrny na obou stranách hranice snižovaly společně emise skleníkových plynů. Reálné kroky k uskutečnění záměru jsou zatím v nedohlednu. Hongkongští podnikatelé se už dali slyšet, že to je příliš málo a příliš pozdě. Systém obchodování s emisemi prý nevyvine tlak na malé továrny, které jsou zodpovědné za vypouštění většiny emisí do ovzduší.
V tom, že za znečištění města může Guangdong, mají podnikatelé očividně jasno. Problém je však složitější. Největším spotřebitelem energie v jižních provinciích Číny je zpracovatelský sektor. Továrny, které chrlí do světa zboží "Made in China", ve velké většině neberou energii z elektráren - vyrábějí si ji samy spalováním ropy a uhlí. A právě sem investují ve velkém podnikatelé z Hongkongu.
Domácí obyvatelé a přistěhovalci do Hongkongu jsou sice hodně "environmentálně" uvědomělí, ale s tím, co jim na hlavy padá z přilehlých provincií, mnoho dělat nemohou. I když něco přece jenom ano. Hongkong je dodnes o poznání svobodomyslnější a uvolněnější než čínská pevnina, které byla oblast navrácena před deseti lety.
Na internetu vzniká mnoho občanských iniciativ, které se snaží přimět místní vládu, aby motivovala hongkongské podnikatele k zavedení čistších technologií v továrnách v ostatních provinciích. Potíž je v tom, že hongkongský guvernér pak vždy musí vyjednávat s vůdci v Pekingu, protože většina továren spadá pod čínskou jurisdikci.
ANI ČÍNSKÁ VLÁDA s problémem Hongkongu nemůže mnoho dělat. Snad jen tlačit na provinční vlády. Jejich představitelé však mají často v továrnách podíl a zájem na udržení současného stavu. Moc Pekingu se tak omezuje ve velké většině na oblast hlavního města. To je jedním z nejhůře znečištěných měst světa.
Také tady patří léto mezi nejhorší roční období. V červnu letošního roku město postihl vůbec nejhorší smog za posledních sedm let. Problém je přičítán rostoucímu počtu osobních automobilů v hlavním městě. Denně jich přibývá na 1200.
Zlepšení situace nepomohlo ani nedávné vynucené uzavření továren, které nejvíce znečišťovaly ovzduší. Uzavření si vyžádal tlak Mezinárodního olympijského výboru. "Nemohli bychom tu nechat závodit sportovce v těchto podmínkách," prohlásil jeho předseda Jacques Rogge.
V roce 2003 se čínská vláda obrátila na Světovou banku se žádostí o vypracování společné studie, která by odhadla, kolik stojí čínskou ekonomiku znečištění vody a ovzduší. Byl to zatím první podobný projekt, který se uskutečnil v rozvojové zemi. Studie zveřejněná v červenci uvedla, že znečištění vody a ovzduší stojí čínskou ekonomiku 100 miliard amerických dolarů ročně. To představuje neuvěřitelných 5,8 % HDP země.
Peking na to reagoval přijetím plánu, podle kterého Čína sníží do roku 2020 energetickou spotřebu o dvacet procent. Cíl také stanoví, že by země měla získávat deset procent své energie z obnovitelných zdrojů.
Čína vyrazila směrem k cíli stát se ekonomickou velmocí. Platí za to strašlivou cenu v podobě kyselých dešťů, různobarevných mlh ve velkých městech po ránu a šedočernou oblohou přes den. Zdravotní problémy, které z toho plynou, nesou na svých bedrech čínští občané.
Plán Pekingu by těžce zkoušenému životnímu prostředí v Číně mohl pomoci. Vyžádá si však velké investice. A nepůjde to bez pomoci z vnějšku.
AUTOR: IVANA OKLEŠŤKOVÁ
Hongkong
Město je prý stále takové. Jen tomu musíte věřit. Málokdy ho totiž skutečně zahlédnete. Po dvě třetiny roku ho halí zcela nebo zčásti těžká neprůhledná přikrývka smogu. Ve dnech, kdy je vidět jen na několik metrů, doplňuje tísnivou atmosféru pohled na lidi s tváří zahalenou zdravotní bílou rouškou. Ti se srdečními a dýchacími potížemi nevycházejí, pokud index znečištění ovzduší přesáhne kritickou stovku, raději vůbec. V odlehlejších oblastech, jako jsou Sai Kung nebo jižní strana Hongkong Island, připomíná lepkavá mlha inverzi nad Prahou. V centru města mezi mrakodrapy je situace o poznání horší. Jen v létě, pokud vane vítr směrem od moře, si město alespoň na čas oddychne.
Místní tvrdí, že dýchat jeden den ve městě se vyrovná poškození zdraví při vykouření osmi cigaret. Žádné přesné výzkumy však neexistují. Kdyby to byla pravda, podotýkají cynicky obyvatelé Hongkongu, místní asociace turistického průmyslu by to už inzerovala jako bonus, aby přilákala více Číňanů - náruživých kuřáků - z pevniny.
EKONOMIKA HONGKONGU je závislá na turistice, investicích a na velké komunitě zahraničních odborníků. Ti však z obavy o své zdraví a zdraví svých dětí do Hongkongu odmítají jezdit. "Mám rád Hongkong - je to skvělé, dynamické město," prohlašuje americký podnikatel James White, který žije v Hongkongu už šest let. "Skutečnost, že já a moje děti raději nosíme na obličeji roušky, pokaždé když jdeme ven, mě ale moc netěší." I proto White plánuje, že se s rodinou odstěhuje do čistšího Singapuru.
A není sám. V loňském roce měly společnosti, které se zabývají "lovením mozků", problémy najít zahraniční experty. Jediným důvodem byl právě neatraktivní stav životního prostředí. Podle výzkumu, který prováděla Hong Kong University, obsahuje ovzduší v Hongkongu třikrát tolik emisí jako vzduch v New Yorku či Paříži. Dvakrát méně škodlivin nadýchají v porovnání s bývalou britskou kolonií obyvatelé Londýna. "Žít v Hongkongu je horší než žít na závodišti formule 1," konstatuje ve studii doktor Anthony Hedley. I proto doporučuje ECA International, britská poradenská firma v oblasti lidských zdrojů, firmám lákat nové zaměstnance do města na vyplácení rizikových příspěvků ve výši minimálně 10 % základního platu.
Vláda v Hongkongu si je nebezpečí odlivu turistů a zahraničních specialistů vědoma. V průběhu posledních čtyř let se pokoušela trend zvrátit. Taxíky a minibusy, které dříve spalovaly diesel, nahradily novější typy, které jezdí na zkapalněný ropný plyn. Snížily se i limity pro vypouštění emisí u továren v Hongkongu. "Nemá to velký efekt," myslí si obchodník, který žije v Anthony Tsang, nejhůře postiženém centru města. "Limity jsou v porovnání s tím, co považuje za zdraví nezávadné Světová zdravotní organizace, nastaveny mnohem výše."
Avšak znečištění, které zvládne vyprodukovat samotná zvláštní administrativní zóna Hongkong, není ještě ničím v porovnání s tím, co na něj padá ze sousední Číny. Většina zplodin pochází z delty Perlové řeky. Právě továrny z jižních průmyslových provincií jsou nejhorším "zabijákem" města. Nejbližší provincie Guangdong vypouští každý rok do vzduchu na 690 tisíc tun oxidu siřičitého. V porovnání se svým jižním sousedem je to skoro devětkrát tolik.
Jižní vítr, který vane po většinu roku, pak velkou část zplodin zanese přímo nad Hongkong.
NA ZAČÁTKU TOHOTO ROKU vstoupila hongkongská vláda do jednání s ekologicky "darebnou" provincií Guangdong. Chtěla by zřídit systém obchodování s emisemi. Plánem je, aby továrny na obou stranách hranice snižovaly společně emise skleníkových plynů. Reálné kroky k uskutečnění záměru jsou zatím v nedohlednu. Hongkongští podnikatelé se už dali slyšet, že to je příliš málo a příliš pozdě. Systém obchodování s emisemi prý nevyvine tlak na malé továrny, které jsou zodpovědné za vypouštění většiny emisí do ovzduší.
V tom, že za znečištění města může Guangdong, mají podnikatelé očividně jasno. Problém je však složitější. Největším spotřebitelem energie v jižních provinciích Číny je zpracovatelský sektor. Továrny, které chrlí do světa zboží "Made in China", ve velké většině neberou energii z elektráren - vyrábějí si ji samy spalováním ropy a uhlí. A právě sem investují ve velkém podnikatelé z Hongkongu.
Domácí obyvatelé a přistěhovalci do Hongkongu jsou sice hodně "environmentálně" uvědomělí, ale s tím, co jim na hlavy padá z přilehlých provincií, mnoho dělat nemohou. I když něco přece jenom ano. Hongkong je dodnes o poznání svobodomyslnější a uvolněnější než čínská pevnina, které byla oblast navrácena před deseti lety.
Na internetu vzniká mnoho občanských iniciativ, které se snaží přimět místní vládu, aby motivovala hongkongské podnikatele k zavedení čistších technologií v továrnách v ostatních provinciích. Potíž je v tom, že hongkongský guvernér pak vždy musí vyjednávat s vůdci v Pekingu, protože většina továren spadá pod čínskou jurisdikci.
ANI ČÍNSKÁ VLÁDA s problémem Hongkongu nemůže mnoho dělat. Snad jen tlačit na provinční vlády. Jejich představitelé však mají často v továrnách podíl a zájem na udržení současného stavu. Moc Pekingu se tak omezuje ve velké většině na oblast hlavního města. To je jedním z nejhůře znečištěných měst světa.
Také tady patří léto mezi nejhorší roční období. V červnu letošního roku město postihl vůbec nejhorší smog za posledních sedm let. Problém je přičítán rostoucímu počtu osobních automobilů v hlavním městě. Denně jich přibývá na 1200.
Zlepšení situace nepomohlo ani nedávné vynucené uzavření továren, které nejvíce znečišťovaly ovzduší. Uzavření si vyžádal tlak Mezinárodního olympijského výboru. "Nemohli bychom tu nechat závodit sportovce v těchto podmínkách," prohlásil jeho předseda Jacques Rogge.
V roce 2003 se čínská vláda obrátila na Světovou banku se žádostí o vypracování společné studie, která by odhadla, kolik stojí čínskou ekonomiku znečištění vody a ovzduší. Byl to zatím první podobný projekt, který se uskutečnil v rozvojové zemi. Studie zveřejněná v červenci uvedla, že znečištění vody a ovzduší stojí čínskou ekonomiku 100 miliard amerických dolarů ročně. To představuje neuvěřitelných 5,8 % HDP země.
Peking na to reagoval přijetím plánu, podle kterého Čína sníží do roku 2020 energetickou spotřebu o dvacet procent. Cíl také stanoví, že by země měla získávat deset procent své energie z obnovitelných zdrojů.
Čína vyrazila směrem k cíli stát se ekonomickou velmocí. Platí za to strašlivou cenu v podobě kyselých dešťů, různobarevných mlh ve velkých městech po ránu a šedočernou oblohou přes den. Zdravotní problémy, které z toho plynou, nesou na svých bedrech čínští občané.
Plán Pekingu by těžce zkoušenému životnímu prostředí v Číně mohl pomoci. Vyžádá si však velké investice. A nepůjde to bez pomoci z vnějšku.
AUTOR: IVANA OKLEŠŤKOVÁ
Hongkong
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
