Jednou Arktida, podruhé tropy, dohromady šedivý průměr. Počasí dalo Česku v uplynulém půlstoletí zabrat.
Diktátor zvaný počasí
Máloco je v Česku tak apolitické jako počasí. Přesto jeho dějiny za posledních padesát let připomínají neklidný region, kde se u moci střídají extrémní režimy. Nic na tom nemění fakt, že po sečtení a vydělení vychází šedivý průměr.
Političtí diktátoři přicházejí a odcházejí, ale diktatura počasí je věčná. Vzpomínáte na silvestrovský "puč" z roku 1978? Za necelý den, v průběhu pouhých 18 hodin, se teplota vzduchu propadla o 32 stupňů Celsia. Z plus 14 stupňů ve dvě hodiny silvestrovského odpoledne na minus osmnáct novoročního rána v 8.00. Letos vydaný Atlas podnebí Česka ilustruje extrém výmluvným grafem. Na něm se vodorovná čára teploty vzduchu náhle lomí a strmě padá z plusových hodnot hluboce pod nulu.
Pouhá kuriozita v očích mladších ročníků. V pamětnících však lomená čára grafu vyvolá doslova mrazivé vzpomínky. Zamrzlé zámky škodovek a neschopnost nastartovat vůz při odjezdu z novoroční dovolené. Zpožděné vlaky, vynechané spoje autobusů. Doma vystydlé radiátory a ledová voda z kohoutku. Kdo by řekl, jaká dramata v sobě může skrývat jediný graf.
NEČEKANÁ MRAZIVÁ EPIZODA z přelomu roku 1978/1979 vyvolala energetický kolaps, z něhož se průmysl tehdejšího Československa vzpamatovával řadu měsíců. Aby měly továrny ráno dost proudu, posunul se úřadům začátek pracovní doby o hodinu.
Listování Atlasem podnebí Česka není nuda, i když v něm převládají grafy, mapy a tabulky. V rukou ekonomů a politiků mohou být zdrojem poučení a podkladem pro rozhodování. Počasí je nevyzpytatelné, ale z delší časové řady údajů lze mnohé předvídat. Třeba to, že první sníh v českých nížinách padá v polovině listopadu.
PUBLIKACI VYDANOU letos Českým hydrometeorologickým ústavem Praha spolu s Univerzitou Palackého v Olomouci zpracoval autorský kolektiv vedený Radimem Tolaszem. Kromě profesionálních meteorologů se na Atlasu podnebí Česka podílely i tisíce dobrovolných pozorovatelů počasí v regionech. Obsahuje data o počasí a podnebí za uplynulých 50 let. Srovnatelně podrobná publikace - Atlas podnebí Československé republiky - u nás naposledy vyšla v roce 1958.
TEPLOTNÍ ZLOM na Silvestra 1978 měl sice významný dopad na domácí ekonomiku, ale rekordní mráz nepřinesl. Doslova arktickou teplotu jsme u nás měli až 7. ledna 1985. Na šumavské Lenoře meteorologové ten den naměřili minus 33 stupně Celsia. Víc než třicet pod nulou ve stejný den panovalo na více místech republiky, a to i v nížinách.
Nejteplejším dnem byl naopak 27. červenec 1983, kdy se v Praze-Uhříněvsi vyšplhala rtuť teploměru na tropických 40,2 stupně Celsia. Čtyřicetistupňová vedra ten den naměřili ještě v Plzni, Sedlčanech a Klatovech. Tropy a Arktidu tak od sebe dělilo pouhých 1,5 roku. Průměrná roční teplota v Česku za uplynulých padesát let ovšem činí devět stupňů nad nulou. Atlas podnebí z roku 1958 uvádí, že roční průměr v první polovině dvacátého století byl 8,89 stupně Celsia.
Výčet rekordů by nebyl úplný bez extrémních dešťů. Neuvěřitelných 312 milimetrů, neboli 312 litrů vody na metr čtvereční napršelo 12. srpna povodňového roku 2002 na Krušnohorském Cínovci. Přesto to nebyl největší déšť na českém území od dob, kdy se tu srážky měří. Absolutní prvenství, jak uvádí Atlas podnebí Česka, stále drží Nová louka v Jizerských horách s 345,1 milimetru z 29. července 1897. O sto let později, 6. července 1997, napršelo na Lysé hoře v Beskydech 233,8 mm za den, což vedlo k následným katastrofálním povodním na Moravě.
V žebříčku třiceti největších jednodenních dešťů v Česku drží povodňová průtrž na Lysé hoře až jedenácté místo. Prim ve vydatnosti jednodenních srážek hrají Jizerské hory. Tabulka s nejvydatnějšími dešti v Česku ukazuje nápadnou podobnost letopočtů. Nejvíc pršelo vždy na přelomu století, konkrétně v letech 1897 a 1997, pak také v roce 1903 a 2002. Vždy to byly roky povodní.
Amatérští příznivci meteorologie nepochybně ocení, že každá extrémní situace je v atlasu ilustrovaná mapkou s postupem front a vyznačením tlakových poměrů. Analýza slovním textem v čtenářsky přívětivé formě chybí. Proč k danému jevu došlo a zda můžeme čekat jeho opakování, to v knize není. Je to jako se statistickou ročenkou. Nabízí řadu údajů, ale bez vysvětlujícího komentáře. Interpretovat fakta si musí každý sám.
NESPORNOU VÝHODU mají při listování atlasem čtenáři narození před rokem 1960, neboť mají s uvedeným jevy osobní zkušenost. Atlas podnebí Česka spíš podněcuje k přemýšlení, než aby dával jednoznačné odpovědi. Pro mladé lidi může být vodítkem, jakou lokalitu zvolit k bydlení a podnikání. Z podnebních map republiky lze vyčíst, kde je nejtepleji a kde se naopak nejdéle drží sníh. Pozná se také, zda v dané lokalitě převážně svítí slunce nebo se tam drží vytrvalé mlhy. Najdeme tu místa větrná i v závětří, deštivá i suchá. Pro zahraniční investory je to cenná rozhodovací pomůcka, neboť veškeré texty jsou v Atlasu podnebí Česka souběžně přeloženy do angličtiny.
AUTOR: ALICE OLBRICHOVÁ
Radim Tolasz a kol.: Atlas podnebí Česka. Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, Praha-Olomouc 2007.
Alice Olbrichová (54) vystudovala Agronomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Praze a Fakultu žurnalistiky Leningradské státní univerzity. V týdeníku Ekonom se zabývá životním prostředí.
Političtí diktátoři přicházejí a odcházejí, ale diktatura počasí je věčná. Vzpomínáte na silvestrovský "puč" z roku 1978? Za necelý den, v průběhu pouhých 18 hodin, se teplota vzduchu propadla o 32 stupňů Celsia. Z plus 14 stupňů ve dvě hodiny silvestrovského odpoledne na minus osmnáct novoročního rána v 8.00. Letos vydaný Atlas podnebí Česka ilustruje extrém výmluvným grafem. Na něm se vodorovná čára teploty vzduchu náhle lomí a strmě padá z plusových hodnot hluboce pod nulu.
Pouhá kuriozita v očích mladších ročníků. V pamětnících však lomená čára grafu vyvolá doslova mrazivé vzpomínky. Zamrzlé zámky škodovek a neschopnost nastartovat vůz při odjezdu z novoroční dovolené. Zpožděné vlaky, vynechané spoje autobusů. Doma vystydlé radiátory a ledová voda z kohoutku. Kdo by řekl, jaká dramata v sobě může skrývat jediný graf.
NEČEKANÁ MRAZIVÁ EPIZODA z přelomu roku 1978/1979 vyvolala energetický kolaps, z něhož se průmysl tehdejšího Československa vzpamatovával řadu měsíců. Aby měly továrny ráno dost proudu, posunul se úřadům začátek pracovní doby o hodinu.
Listování Atlasem podnebí Česka není nuda, i když v něm převládají grafy, mapy a tabulky. V rukou ekonomů a politiků mohou být zdrojem poučení a podkladem pro rozhodování. Počasí je nevyzpytatelné, ale z delší časové řady údajů lze mnohé předvídat. Třeba to, že první sníh v českých nížinách padá v polovině listopadu.
PUBLIKACI VYDANOU letos Českým hydrometeorologickým ústavem Praha spolu s Univerzitou Palackého v Olomouci zpracoval autorský kolektiv vedený Radimem Tolaszem. Kromě profesionálních meteorologů se na Atlasu podnebí Česka podílely i tisíce dobrovolných pozorovatelů počasí v regionech. Obsahuje data o počasí a podnebí za uplynulých 50 let. Srovnatelně podrobná publikace - Atlas podnebí Československé republiky - u nás naposledy vyšla v roce 1958.
TEPLOTNÍ ZLOM na Silvestra 1978 měl sice významný dopad na domácí ekonomiku, ale rekordní mráz nepřinesl. Doslova arktickou teplotu jsme u nás měli až 7. ledna 1985. Na šumavské Lenoře meteorologové ten den naměřili minus 33 stupně Celsia. Víc než třicet pod nulou ve stejný den panovalo na více místech republiky, a to i v nížinách.
Nejteplejším dnem byl naopak 27. červenec 1983, kdy se v Praze-Uhříněvsi vyšplhala rtuť teploměru na tropických 40,2 stupně Celsia. Čtyřicetistupňová vedra ten den naměřili ještě v Plzni, Sedlčanech a Klatovech. Tropy a Arktidu tak od sebe dělilo pouhých 1,5 roku. Průměrná roční teplota v Česku za uplynulých padesát let ovšem činí devět stupňů nad nulou. Atlas podnebí z roku 1958 uvádí, že roční průměr v první polovině dvacátého století byl 8,89 stupně Celsia.
Výčet rekordů by nebyl úplný bez extrémních dešťů. Neuvěřitelných 312 milimetrů, neboli 312 litrů vody na metr čtvereční napršelo 12. srpna povodňového roku 2002 na Krušnohorském Cínovci. Přesto to nebyl největší déšť na českém území od dob, kdy se tu srážky měří. Absolutní prvenství, jak uvádí Atlas podnebí Česka, stále drží Nová louka v Jizerských horách s 345,1 milimetru z 29. července 1897. O sto let později, 6. července 1997, napršelo na Lysé hoře v Beskydech 233,8 mm za den, což vedlo k následným katastrofálním povodním na Moravě.
V žebříčku třiceti největších jednodenních dešťů v Česku drží povodňová průtrž na Lysé hoře až jedenácté místo. Prim ve vydatnosti jednodenních srážek hrají Jizerské hory. Tabulka s nejvydatnějšími dešti v Česku ukazuje nápadnou podobnost letopočtů. Nejvíc pršelo vždy na přelomu století, konkrétně v letech 1897 a 1997, pak také v roce 1903 a 2002. Vždy to byly roky povodní.
Amatérští příznivci meteorologie nepochybně ocení, že každá extrémní situace je v atlasu ilustrovaná mapkou s postupem front a vyznačením tlakových poměrů. Analýza slovním textem v čtenářsky přívětivé formě chybí. Proč k danému jevu došlo a zda můžeme čekat jeho opakování, to v knize není. Je to jako se statistickou ročenkou. Nabízí řadu údajů, ale bez vysvětlujícího komentáře. Interpretovat fakta si musí každý sám.
NESPORNOU VÝHODU mají při listování atlasem čtenáři narození před rokem 1960, neboť mají s uvedeným jevy osobní zkušenost. Atlas podnebí Česka spíš podněcuje k přemýšlení, než aby dával jednoznačné odpovědi. Pro mladé lidi může být vodítkem, jakou lokalitu zvolit k bydlení a podnikání. Z podnebních map republiky lze vyčíst, kde je nejtepleji a kde se naopak nejdéle drží sníh. Pozná se také, zda v dané lokalitě převážně svítí slunce nebo se tam drží vytrvalé mlhy. Najdeme tu místa větrná i v závětří, deštivá i suchá. Pro zahraniční investory je to cenná rozhodovací pomůcka, neboť veškeré texty jsou v Atlasu podnebí Česka souběžně přeloženy do angličtiny.
AUTOR: ALICE OLBRICHOVÁ
Radim Tolasz a kol.: Atlas podnebí Česka. Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, Praha-Olomouc 2007.
Alice Olbrichová (54) vystudovala Agronomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Praze a Fakultu žurnalistiky Leningradské státní univerzity. V týdeníku Ekonom se zabývá životním prostředí.
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
