Jaký chemický koktejl dýcháme?

MOST  Škodliviny v ovzduší jsou všudypřítomné, je prakticky nemožné vyvarovat se jejich působení, dýchat musíme všichni. Jak je to s čistotou ovzduší na Mostecku? Žijeme v blízkosti chemických provozů, povrchových lomů a elektráren, dýcháme nebezpečnější chemický koktejl než lidé v jiných částech republiky? Které škodliviny nás nejvíce ohrožují?

Oblast severočeské hnědouhelné pánve patřila v minulosti k oblasti s nejvíce znečištěným ovzduším v Evropě, označované jako Černý trojúhelník. Znečištění této složky životního prostředí nabývalo
i viditelného rozsahu - nažloutlý smog a umírající stromy na vrcholových partiích Krušných hor byly pro tuto oblast typické. Kvalita ovzduší se od 90. let minulého století rapidně zlepšila. Poslední smogová událost byla v Mostě zaznamenána v roce 1997. Přesto patří tento region i v současné době mezi oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší. Pozitivní trend snižování emisí hlavních škodlivin v ovzduší se bohužel od roku 2000, prakticky na celém území ČR, zastavil.

Škodlivinou, která patřila mezi nejproblematičtější a jejíž emise se podařilo významně snížit, je oxid siřičitý. Na snížení emisí se podepsala zejména instalace odsiřovacích zařízení a útlum průmyslové výroby. Dá se říct, že v současné době je míra znečištění ovzduší touto škodlivinou nízká a to
i na severu Čech, přestože zde jsou hodnoty vyšší než jinde v republice. Kromě oxidu siřičitého měly smog na svědomí také prachové částice. V minulosti se sledoval celkový prašný spad, již delší dobu se však pozornost zaměřuje na frakci prachových částic PM10, tedy částic s průměrem menším než 10 mikrometrů. Ještě nebezpečnější jsou však částice o menším průměru označované PM2,5. Ty se dostávají při vdechnutí až do plic, usazují se v plicních sklípcích a navíc se na ně mohou vázat i látky potenciálně karcinogenní. Znečištění ovzduší frakcí PM10 překračuje stále imisní limity. Prakticky celé území severočeské hnědouhelné pánve je zařazeno, právě díky znečištění touto základní  škodlivinou, mezi oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší. Nadlimitním koncentracím této škodliviny je vystaveno více než 60 procent populace ČR, prach je tedy problém prakticky celorepublikový. Zdroje prašnosti jsou všeobecně známé, patří mezi ně doprava, elektrárny a velké průmyslové zdroje, těžba, stavební činnost, ale z velké míry také domácí topeniště, ta totiž nejsou osazena odlučovači popílku jako zařízení v elektrárnách a průmyslových podnicích.

Přízemní ozón je další sledovanou škodlivinou, která začala být problematická až v posledních několika letech. Přitom ji nikdo do ovzduší nevypouští. Vytváří se v ovzduší z oxidů dusíku a těkavých aromatických uhlovodíků za působení slunečního záření a způsobuje tak tzv. letní smog. Oxidy dusíku má na svědomí především doprava, proto bývají problémem ve městech s vysokou intenzitou dopravy. Výčet základních škodlivin, které se na měřicích stanicích na Mostecku monitorují, je nutné doplnit ještě o oxid uhelnatý, jeho koncentrace se však udržují stabilně na relativně nízké úrovni.

Vzhledem k blízkosti chemického areálu se v Mostě a Litvínově sleduje také sirovodík, plyn pro který je stanoven tzv. hygienický limit pro obtěžování zápachem, nikoli tedy imisní limit, který se vztahuje na látky zdraví škodlivé nebo škodlivé pro životní prostředí. V míře, ve které nás sirovodík obtěžuje zápachem, není zdraví škodlivý. Nicméně silný nepříjemný zápach může sám o sobě vyvolat bolesti hlavy nebo nevolnost, tento vliv tedy nelze podceňovat. Pachové látky proto budou tématem jednoho z dalších článku z cyklu „Chemie a životní prostředí“. Další skupinou látek, jejíž zdroj můžeme najít mimo jiné v chemickém areálu, jsou těkavé aromatické uhlovodíky. Co se týče škodlivosti pro lidské zdraví, je hlavní pozornost věnována koncentracím benzenu, který patří mezi rakovinotvorné látky. Benzen se do ovzduší dostává vypařováním při manipulaci, skladování a distribuci benzínů. Jeho rozhodujícím zdrojem jsou však výfukové zplodiny automobilů. Koncentrace benzenu se sledují na měřicí stanici v Mostě a v Rudolicích v Horách. Pro tuto škodlivinu je stanoven pouze roční imisní limit, ten nebyl ani na jedné z těchto stanic překročen.

A jaký je tedy závěr? Ovzduší na Mostecku a v dalších pánevních okresech je již mnohonásobně čistší než dříve, přesto je zde stále v porovnání s ostatními regiony situace horší. Zejména se to týká prachu a oxidu siřičitého. Nejhorší situace je na Ostravsku, se znečištěným ovzduším se potýká také Praha. Čím dál tím významnější podíl na znečištění ovzduší má doprava a domácí topeniště, která jsou prakticky bez jakékoli účinné kontroly. V mnoha případech v nich lidé spalují i odpad, navíc drtivá většina kotlů by potřebovala vyměnit za moderní nízkoemisní. 

Přestože se hodně hovoří o venkovním ovzduší, nemělo by se zapomínat ani na kvalitu vnitřního ovzduší. Zdroje škodlivin v domácnostech bývají plynové sporáky a trouby, které uvolňují oxidy dusíku a oxid uhelnatý. Dále se škodliviny uvolňují například z nátěrů, ale také z osvěžovačů vzduchu. Ke znečištění vnitřního ovzduší přispívají rovněž výtrusy plísní nebo roztoči. Největším „znečišťovatelem“ se však v uzavřených prostorách stávají kuřáci. Znečištěný vzduch v  nevětraných místnostech může být mnohem více znečištěný než vzduch venkovní.

Na zvýšené koncentrace škodlivin v ovzduší by si měli dát pozor hlavně astmatici, alergici, kardiaci, staří lidé a maminky s malými dětmi. Aktuální informace ze sítě měřicích stanic a informace o vlivu jednotlivých škodlivin na lidské zdraví je možné jistit na bezplatné lince mosteckého ekocentra 800 195 342 nebo na jeho internetových stránkách www.ecmost.cz.