Za stařičké auto zaplatí kupci či dědicové až deset tisíc korun. Postihne to statisíce lidí.
Čistka mezi veterány
Fronta před budovou centrálního registru vozidel na pražském Bohdalci se začíná tvořit několik hodin před zahájením úřední doby. Když se úderem sedmé ráno dveře úřadu konečně otevřou, kýžená pořadová čísla stačí jen pro prvních 301 zájemců. Ostatní přešlapovali v ranní tmě zbytečně. Musejí přijít jindy ještě o něco dříve.
Ohlásit změnu majitele vozu není v Praze žádná legrace. V hlavním městě s milionem obyvatel k tomuto účelu slouží pouhá čtyři pracoviště. Návaly jsou všude. Redaktorka Ekonomu si to ověřila na vlastní kůži natřikrát. Naposledy se na ni konečně usmálo štěstí. Získala pořadové číslo 169. Teď už nic nebrání tomu, aby ekologicky zlikvidovaný trabant po otci mohl být úředně vyřazen z centrální evidence vozidel.
Uspořené tisíce
Než se redaktorka se svým pořadovým číslem dostala na řadu u okénka, trvalo to ještě bezmála šest hodin. Ale úmorné čekání se vyplatilo. Vytoužené razítko v technickém průkazu neexistujícího vozu a jeho formální převod na nového majitele nestálo ani korunu.
Po Novém roce už by to bylo za deset tisíc korun. A tím by výdaje zdaleka nekončily. Za auto, které po smrti otce nikdo nepoužíval, by navíc musela zaplatit povinné ručení, i když vozidlo skončilo ve šrotu. Bez vyřazení z registru vůz v očích úřadů stále existuje, takže musí být pojištěné.
Za vším je novela zákona o odpadech. Zavádí ekologické poplatky za vozy, které nesplňují emisní limity norem Euro 3 a Euro 4. Platit je bude ten, kdo si takové auto koupí nebo je zdědí.
Poplatky se budou hradit při registraci na nového majitele a budou odstupňované podle emisní normy. Nejvyšší sazba, deset tisíc korun, bude za registraci vozu bez katalyzátoru, tedy za ty nejstarší.
Výfuk vadí i nevadí
Odhlášený bakeliťák, jak se nejlevnějšímu vozidlu v bývalém Československu říkalo, představuje jen kapku z moře nejstarších ojetin. Registr vozidel jich dosud eviduje bezmála 33 tisíc s průměrným věkem 34,8 roku.
Ještě starší, s průměrným věkem 36,42 roku je Škoda 100, kterých je registrováno 43 tisíc. Třicítku překročil i VAZ 2101, kterých v Česku máme 29 tisíc s průměrným stářím 33 let. Tito skuteční veteráni představují 2,4 procenta z vozového parku České republiky.
Kategorie zmíněných vozidel zahrnuje také Škodu 105/120. Těch je 290 tisíc, což je takřka osm procent osobních automobilů. Katalyzátor tak nemá nejméně desetina aut. Když s nimi budou jejich dosavadní majitelé i nadále jezdit, nezaplatí nic.
Další poplatky budou pět tisíc za auta splňující normu Euro 1, tři tisíce při převodu vozů s normou Euro 2.
Chystané opatření se promítlo nejen do front před registry vozidel, ale také do cen ojetých vozů.
"V září a říjnu klesly ceny proti předchozím měsícům o dvacet až třicet procent", řekl mluvčí největší české sítě autobazarů AAA Auto Milan Smutný.
Dalším důvodem, jak uvedl, je vrcholící individuální dovoz ojetých aut ze států Evropské unie. Očekává, že ekologický poplatek po Novém roce ceny starých aut zdvojnásobí, takže se postupně stanou neprodejnými a skončí ve šrotu. Mluvčí Ministerstva životního prostředí Jakub Kašpar v tom vidí environmentální efekt.
"My říkáme, že když si někdo chce koupit auto, které nesplňuje emisní normu, musí za to zaplatit. Bude to příspěvek na ekologickou likvidaci vozů," vysvětluje smysl ekologických poplatků.
Kašpar připomíná, že půjde o nápravu křivd. V ceně nových vozů jsou příspěvky na likvidaci už zahrnuté. Ve starých ne, a to není spravedlivé. Ať tedy platí majitelé aut, jejichž likvidace je dražší a suroviny z nichž jsou hůře prodejné na trhu.
"Třetina prachových emisí pochází z dopravy. Nejvíc kazí vzduch stará auta, která mají nejvyšší spotřebu benzinu. Navíc jsou hlučná a pomalá," argumentuje Jakub Kašpar.
Sám si sice také koupil ojeté auto, ale normy prý splňuje. Od nového zákona si slibuje hlavně to, že omezí dovoz ojetin ze zahraničí.
Až dosud bylo možné dovézt z ciziny cokoli, žádná ekologická omezení nebyla. Bránilo by to volnému obchodu na unijním trhu.
Oxid dusný dusí
Alarmující údaje o znečištěném ovzduší uvádí Robert Spáčil z Ministerstva dopravy. "Česká republika překračuje unijní limity emisí skleníkových plynů, prachových částic a oxidu siřičitého. Koncentrace oxidu dusného z dopravy loni vzrostla na dvojnásobek proti roku 2000. Nejvíce emisí pochází z dopravy osobními auty," vypočítává.
Na špatném vzduchu se však nepodepisují pouze výfukové plyny, ale rovněž prach ze silnic kvůli zanedbané obnově komunikací.
Smyslem ekologického příspěvku má být podpora sběru a likvidace starých vozidel. Peníze však nepůjdou těm, kdo autovraky ekologicky likvidují, ale získá je Státní fond životního prostředí. Zpracovatelé autovraků to kritizují.
Fond šrotiště mine
"My zpracovatelé z těch poplatků neuvidíme nic," zlobí se Jan Volejník, který je předsedou Sdružení zpracovatelů autovraků. Jeho firma Popos z Ostrova u Karlových Varů ročně shromáždí a zpracuje na šest stovek autovraků.
Vozy se ve firmě rozebírají ručně, takže například Škoda 120 se dá materiálově využít z 91 procent. Lze prodat plechy, sklo i plasty. Ekonomika firmy je však závislá na cenách železa. Teď jsou automobilky v recesi, takže poptávka po něm klesá.
Jiří Hejlek ze společnosti Ligmet v Milíně u Příbrami upřesňuje, že během jediné čtvrtiny roku klesly ceny plechů o 70 procent. Vysloveně ve ztrátě teď firma není, ale ani nevydělává.
"Bez příspěvku je tato činnost s nulovým ziskem," uvádí. Letos Ligmet převzal k likvidaci 610 vozidel, což představuje 500 tun získaného železa. Většinou jsou to staré škodovky, ale už začínají chodit i první felicie.
Nejhodnotnější z auta je motor a převodovka, protože jsou těžké a je to čistý kov. Sama karoserie k využití vhodná není, protože ji znehodnocuje povrchový lak. Nerecyklovatelné zbytky předává firma na skládku a musí za to sama platit.
Demontáž vozů probíhá v zastřešené hale na nepropustné podlaze, aby odčerpané oleje nebo brzdové kapaliny z automobilů neunikaly do životního prostředí.
Ligmet bere autovraky bezplatně a zdarma si je od zákazníků přiveze až ze vzdálenosti 80 kilometrů. V létě, když byly dobré ceny železa, vyplácela firma majitelům odevzdaných vozů 300 korun jako bonus. Teď už to nedělá.
Plánovači v růžových brýlích
V zahraničí se auta likvidují v obřích mlýnech, které vzniklou drť oddělí v separátorech na různé druhy materiálu.
V Česku jsou takové obří drtiče dva. V Kladně a v Tlumačově. Výkon mají úctyhodný. Kladenský stroj pořízený v roce 1989 má roční kapacitu 170 tisíc automobilů. V dobách centrálního plánování, kdy byl instalován, se počítalo, že tolik aut v Česku budou lidé ročně vyřazovat.
Jan Ptáček z kladenského Kovošrotu ale říká, že se jim podaří ročně dostat ke zpracování jen asi desetinu z plánovaného množství. Obnova vozového parku nepokračuje tempem, o jakém snili socialističtí plánovači. Za devět měsíců letošního roku se v celém Česku dohromady vyřadilo 63 tisíc starých vozů, vyplývá z údajů centrálního registru vozidel.
Jiří Hejlek z Ligmetu má za to, že v českých podmínkách s levnější pracovní silou se vyplatí auta rozebírat ručně. Člověk je pečlivější než stroj.
Umožní to šetrně vyjmout použitelné náhradní díly, které je firma povinna ze zákona nabídnout k dalšímu využití. Ligmet spolupracuje se strojní průmyslovkou v Praze, jejíž studenti provozují Trabantklub a jsou vděční za každou použitelnou součástku.
Překupníci v recesi
Levnější železo podle Hejlka paradoxně přispělo k tomu, že pokoutní obchodníci ztrácejí o autovraky zájem a k ekologické likvidaci se dostává o něco více vozů.
Překupníci s kovy brali od lidí za malou úplatu nepojízdná auta i s technickými průkazy a stávali se jejich formálními majiteli. Po vybrakování cenných součástek a dílů končila nepotřebná torza vozidel v příkopu nebo v lese. Každý z překupníků tak formálně vlastní stovky až desítky neexistujících vozů. Po Novém roce by jim teoreticky měly nastat krušné časy, a to hned z několika důvodů.
Inspekce odhalila čachry
Novela odpadového zákona zpřísňuje evidenci odebraných autovraků ve sběrnách, aby se dal zpětně vysledovat jejich osud. Dokonce i v autorizovaných vrakovištích se s doklady občas švindluje.
"Vystavují potvrzení o likvidaci autovraků, ačkoli je nepřevzali. Neodstraňují výrobní identifikační čísla z vozů, i když jim zákon ukládá je zničit," uvádí příklady z praxe Dušan Vysloužil z České inspekce životního prostředí.
Vrakovišť je v Česku celkem 487, z nichž 108 inspekce v posledních dvou letech zkontrolovala. Závady našla v pětině z nich. Vysloužil na fotografiích dokládá porušování zásad ekologie. Vytékající olej z aut se vsakuje do země pod širou oblohou. Na jiném snímku jsou autovraky naskládané na sobě ve vrstvách a tato pyramida hrozí zřícením.
Novela odpadového zákona by měla postihovat manipulaci s doklady vytvořením databáze likvidovaných aut. Navíc se promítne do změn dalších dvou právních norem. Jednak do silničního zákona, a za druhé do zákona o povinném ručení. Všechny tři novely začnou platit od prvního ledna. Jejich cílem je nejen radikální očista silnic od starých aut, ale také od nepojištěných vozů.
Jezdí bez pojištění
Poslanec Pavel Hrnčíř (ODS) uvedl v Poslanecké sněmovně, že povinné ručení nemá 800 tisíc vozů a z toho odhadem jich 200 tisíc aspoň občas jezdí po silnicích.
"Škody způsobené nepojištěnými vozidly v roce 2006 dosáhly 1,8 miliardy korun," řekl Hrnčíř. Škody hradí garanční fond České kanceláře pojistitelů. Z toho důvodu se povinné ručení zdražuje k nelibosti poctivých řidičů.
Odhady Jakuba Hradce z České kanceláře pojistitelů jsou ještě o něco vyšší. Tvrdí, že nepojištěných vozidel je až 850 tisíc, z nichž 300 tisíc bez povinného ručení jezdí.
Neplatiče pojistného se až dosud dařilo odhalit pouze náhodně při silničních kontrolách policií. Od ledna si je snadno vyhledají samy pojišťovny. Umožní to propojení centrálního registru vozidel s databází České kanceláře pojistitelů.
Neplatiči, třeste se
Na neplatiče povinného ručení si zákon vyšlápne hned dvěma různými sankcemi. Současná pokuta za neuhrazené pojistné se zvýší z 20 tisíc korun na 40 tisíc korun. Peníze budou vybírat policisté nebo celníci a půjdou do státního rozpočtu.
Kromě toho zákon zavádí zcela nový postih, který bude na neplatičích vymáhat sama Česká kancelář pojistitelů. Za každý den bez pojištění to bude 20 až 300 korun v závislosti na objemu válců motoru.
Bič dopadne nejen na lidi, kteří jezdí načerno, ale i na ty, kteří vůz dávno prodali nebo rozebrali a nenahlásili to úřadům. Navíc nejde jen o automobily, ale také o motocykly, i když v tomto případě jsou sankce mírnější.
Poslanec Hrnčíř obhajoval v rozpravě k zákonu výši postihů příkladem ze Švédska a Finska, kde se tímto způsobem podařilo snížit počet nepojištěných aut pod jedno procento.
Vyhnout se placení povinného ručení u neprovozovaných aut bude možné pouze uložením jejich státních poznávacích značek a technického průkazu do úředního depozita.
Chystaná čistka by měla donutit majitele nepojízdných ojetin dát si věci do pořádku. Zákon o odpadech po Novém roce umožní odevzdat k ekologické likvidaci i nekompletní vůz, ale majitel za to bude muset zaplatit. Auta se všemi náležitostmi budou mít likvidaci i nadále zdarma.
Hliníku je málo
"Aby byla ekologická likvidace ekonomicky výhodná, musejí ke zpracování přijít moderní auta s katalyzátory, kde je platina. Je v nich dvakrát více hliníku než ve vozech starých značek," tvrdí sekretář Sdružení pro recyklaci autovraků Emil Polívka.
Jeho firma Sunex podniká v likvidaci průmyslových objektů a vytěžování kovových odpadů. Říká, že v České republice jdou do šrotu auta stará dvaadvacet let, zatímco ve vyspělých státech EU je to kolem dvanácti až patnácti let. Vyřazují se tam ve věku, který se blíží průměrnému stáří českých vozidel.
Přestárlá kola
Antonín Šípek ze Svazu automobilového průmyslu upřesňuje, že osobní automobily vČesku jsou v průměru staré 13,93 roku. Údaj se od roku 1995, kdy to bylo 14,10 roku, prakticky nezměnil.
"Podíl obnovy vozového parku osobních automobilů je v Česku zhruba třetinový ve srovnání s úrovní ve starých členských státech Unie", podotýká. Z celkového počtu 4,38 milionu vozů registrovaných v ČR jich je 62 procent starších deseti let. Podepisuje se na tom dovoz ojetin ze zahraničí.
Způsob, jímž chce stát donutit občany, aby se zbavovali starých aut, nepovažuje Šípek za šťastný. Chybějí mu pobídky, které poskytuje k obnově vozového parku Evropa. Když občan nechá sešrotovat staré auto, dostane příspěvek na nákup nového.
"Na listopadovém zasedání Evropské asociace automobilových výrobců ACEA v Bruselu prezentovalo své systémy pobídek již třináct zemí Unie. Bylo mezi nimi i Rumunsko, Česká republika však chyběla," uvedl Šípek.
V současné době probíhá kampaň například v Portugalsku - s pobídkou tisíc eur za likvidaci vozu nad deset let. V Rumunsku bude příští rok zopakována omlazovací kampaň s příspěvkem 790 eur, bude-li sešrotovaný vůz aspoň dvanáct let starý.
Vůbec nejvíce starých automobilů se podle Šípka podařilo odstranit během kampaně ve Španělsku. V letech 1997 až 2007 jich zmizelo 3,3 milionu starších než deset let. Obdobné pobídky proběhly ve Francii a Itálii.
"Česká cesta likvidace autovraků nevychází z reálných možností, které občané na legální vyřazení auta mají. Ze dne na den se to stihnout nedá. Povede to ke stejným frontám, jaké tu byly loni při výměně řidičských průkazů," uzavírá Šípek.
V létě, když byly dobré ceny železa, vyplácela firma Ligmet bonus 300 korun za odevzdané vozy. Teď už to nedělá.
korun
se bude platit od ledna za registraci vozu bez katalyzátoru (rok výroby před 1991).
Kdo zaplatí ekopoplatky
Registrace vozů (koupě, dědictví a podobně), které nesplňují emisní limity norem Euro 3 a Euro 4, bude zpoplatněna:
10 000 Kč
Za vozy bez katalyzátoru (vyráběné zhruba do roku 1991, například trabanty, wartburgy či nejrozšířenější z této kategorie Škodovky 100, 105 či 120).
5000 Kč
Za vozy splňující normu Euro 1 (auta vyrobená obvykle do roku 1996, například vozy Favorit, Forman).
3000 Kč
Za vozy s normou Euro 2 (typický představitel Škoda Felicia).
Zdroj: PSP ČR
Co přikazuje Evropa
Všechny nové vozy v EU musejí plnit normy Euro (označují mimo jiné platné emisní limity výfukových zplodin). Cílem je postupné snižování obsahu oxidů dusíku, nespálených uhlovodíků, oxidu uhelnatého a pevných částic. Změny se nejprve týkají modelů nově představených na evropském trhu. Vždy existují přechodná období.
Jako první byla v roce 1992 zavedena norma Euro 1 (zavádí se katalyzátor).
V roce 1996 vstoupila v platnost norma Euro 2 (přísnější emisní limity).
Od roku 2000 platí Euro 3.
Počínaje rokem 2005 začala platit Euro 4.
Od 1. září 2009 začne platit limit Euro 5.
Zdroj: Ministerstvo dopravy, Autolexikon
Auta v Česku nemládnou
Celkový počet osobních vozů 4 377 626
Nejpočetnější značka Škoda Felicia 405 927
Průměrné stáří vozu 13,93 roku
Podíl vozů nad 10 let 58,5 %
Letos koupená (nová) 109 000 (do září)
Letos koupená (ojetá z dovozu) 182 433 (do září)
Letos vyřazená 63 792 (do září)
Životnost vozů vČR 22 let
Životnost vozů vEU 12 až 15 let
Zdroj: Svaz automobilového průmyslu
AUTOR: Alice Olbrichová
AUTOR: Petr Korbel
Ohlásit změnu majitele vozu není v Praze žádná legrace. V hlavním městě s milionem obyvatel k tomuto účelu slouží pouhá čtyři pracoviště. Návaly jsou všude. Redaktorka Ekonomu si to ověřila na vlastní kůži natřikrát. Naposledy se na ni konečně usmálo štěstí. Získala pořadové číslo 169. Teď už nic nebrání tomu, aby ekologicky zlikvidovaný trabant po otci mohl být úředně vyřazen z centrální evidence vozidel.
Uspořené tisíce
Než se redaktorka se svým pořadovým číslem dostala na řadu u okénka, trvalo to ještě bezmála šest hodin. Ale úmorné čekání se vyplatilo. Vytoužené razítko v technickém průkazu neexistujícího vozu a jeho formální převod na nového majitele nestálo ani korunu.
Po Novém roce už by to bylo za deset tisíc korun. A tím by výdaje zdaleka nekončily. Za auto, které po smrti otce nikdo nepoužíval, by navíc musela zaplatit povinné ručení, i když vozidlo skončilo ve šrotu. Bez vyřazení z registru vůz v očích úřadů stále existuje, takže musí být pojištěné.
Za vším je novela zákona o odpadech. Zavádí ekologické poplatky za vozy, které nesplňují emisní limity norem Euro 3 a Euro 4. Platit je bude ten, kdo si takové auto koupí nebo je zdědí.
Poplatky se budou hradit při registraci na nového majitele a budou odstupňované podle emisní normy. Nejvyšší sazba, deset tisíc korun, bude za registraci vozu bez katalyzátoru, tedy za ty nejstarší.
Výfuk vadí i nevadí
Odhlášený bakeliťák, jak se nejlevnějšímu vozidlu v bývalém Československu říkalo, představuje jen kapku z moře nejstarších ojetin. Registr vozidel jich dosud eviduje bezmála 33 tisíc s průměrným věkem 34,8 roku.
Ještě starší, s průměrným věkem 36,42 roku je Škoda 100, kterých je registrováno 43 tisíc. Třicítku překročil i VAZ 2101, kterých v Česku máme 29 tisíc s průměrným stářím 33 let. Tito skuteční veteráni představují 2,4 procenta z vozového parku České republiky.
Kategorie zmíněných vozidel zahrnuje také Škodu 105/120. Těch je 290 tisíc, což je takřka osm procent osobních automobilů. Katalyzátor tak nemá nejméně desetina aut. Když s nimi budou jejich dosavadní majitelé i nadále jezdit, nezaplatí nic.
Další poplatky budou pět tisíc za auta splňující normu Euro 1, tři tisíce při převodu vozů s normou Euro 2.
Chystané opatření se promítlo nejen do front před registry vozidel, ale také do cen ojetých vozů.
"V září a říjnu klesly ceny proti předchozím měsícům o dvacet až třicet procent", řekl mluvčí největší české sítě autobazarů AAA Auto Milan Smutný.
Dalším důvodem, jak uvedl, je vrcholící individuální dovoz ojetých aut ze států Evropské unie. Očekává, že ekologický poplatek po Novém roce ceny starých aut zdvojnásobí, takže se postupně stanou neprodejnými a skončí ve šrotu. Mluvčí Ministerstva životního prostředí Jakub Kašpar v tom vidí environmentální efekt.
"My říkáme, že když si někdo chce koupit auto, které nesplňuje emisní normu, musí za to zaplatit. Bude to příspěvek na ekologickou likvidaci vozů," vysvětluje smysl ekologických poplatků.
Kašpar připomíná, že půjde o nápravu křivd. V ceně nových vozů jsou příspěvky na likvidaci už zahrnuté. Ve starých ne, a to není spravedlivé. Ať tedy platí majitelé aut, jejichž likvidace je dražší a suroviny z nichž jsou hůře prodejné na trhu.
"Třetina prachových emisí pochází z dopravy. Nejvíc kazí vzduch stará auta, která mají nejvyšší spotřebu benzinu. Navíc jsou hlučná a pomalá," argumentuje Jakub Kašpar.
Sám si sice také koupil ojeté auto, ale normy prý splňuje. Od nového zákona si slibuje hlavně to, že omezí dovoz ojetin ze zahraničí.
Až dosud bylo možné dovézt z ciziny cokoli, žádná ekologická omezení nebyla. Bránilo by to volnému obchodu na unijním trhu.
Oxid dusný dusí
Alarmující údaje o znečištěném ovzduší uvádí Robert Spáčil z Ministerstva dopravy. "Česká republika překračuje unijní limity emisí skleníkových plynů, prachových částic a oxidu siřičitého. Koncentrace oxidu dusného z dopravy loni vzrostla na dvojnásobek proti roku 2000. Nejvíce emisí pochází z dopravy osobními auty," vypočítává.
Na špatném vzduchu se však nepodepisují pouze výfukové plyny, ale rovněž prach ze silnic kvůli zanedbané obnově komunikací.
Smyslem ekologického příspěvku má být podpora sběru a likvidace starých vozidel. Peníze však nepůjdou těm, kdo autovraky ekologicky likvidují, ale získá je Státní fond životního prostředí. Zpracovatelé autovraků to kritizují.
Fond šrotiště mine
"My zpracovatelé z těch poplatků neuvidíme nic," zlobí se Jan Volejník, který je předsedou Sdružení zpracovatelů autovraků. Jeho firma Popos z Ostrova u Karlových Varů ročně shromáždí a zpracuje na šest stovek autovraků.
Vozy se ve firmě rozebírají ručně, takže například Škoda 120 se dá materiálově využít z 91 procent. Lze prodat plechy, sklo i plasty. Ekonomika firmy je však závislá na cenách železa. Teď jsou automobilky v recesi, takže poptávka po něm klesá.
Jiří Hejlek ze společnosti Ligmet v Milíně u Příbrami upřesňuje, že během jediné čtvrtiny roku klesly ceny plechů o 70 procent. Vysloveně ve ztrátě teď firma není, ale ani nevydělává.
"Bez příspěvku je tato činnost s nulovým ziskem," uvádí. Letos Ligmet převzal k likvidaci 610 vozidel, což představuje 500 tun získaného železa. Většinou jsou to staré škodovky, ale už začínají chodit i první felicie.
Nejhodnotnější z auta je motor a převodovka, protože jsou těžké a je to čistý kov. Sama karoserie k využití vhodná není, protože ji znehodnocuje povrchový lak. Nerecyklovatelné zbytky předává firma na skládku a musí za to sama platit.
Demontáž vozů probíhá v zastřešené hale na nepropustné podlaze, aby odčerpané oleje nebo brzdové kapaliny z automobilů neunikaly do životního prostředí.
Ligmet bere autovraky bezplatně a zdarma si je od zákazníků přiveze až ze vzdálenosti 80 kilometrů. V létě, když byly dobré ceny železa, vyplácela firma majitelům odevzdaných vozů 300 korun jako bonus. Teď už to nedělá.
Plánovači v růžových brýlích
V zahraničí se auta likvidují v obřích mlýnech, které vzniklou drť oddělí v separátorech na různé druhy materiálu.
V Česku jsou takové obří drtiče dva. V Kladně a v Tlumačově. Výkon mají úctyhodný. Kladenský stroj pořízený v roce 1989 má roční kapacitu 170 tisíc automobilů. V dobách centrálního plánování, kdy byl instalován, se počítalo, že tolik aut v Česku budou lidé ročně vyřazovat.
Jan Ptáček z kladenského Kovošrotu ale říká, že se jim podaří ročně dostat ke zpracování jen asi desetinu z plánovaného množství. Obnova vozového parku nepokračuje tempem, o jakém snili socialističtí plánovači. Za devět měsíců letošního roku se v celém Česku dohromady vyřadilo 63 tisíc starých vozů, vyplývá z údajů centrálního registru vozidel.
Jiří Hejlek z Ligmetu má za to, že v českých podmínkách s levnější pracovní silou se vyplatí auta rozebírat ručně. Člověk je pečlivější než stroj.
Umožní to šetrně vyjmout použitelné náhradní díly, které je firma povinna ze zákona nabídnout k dalšímu využití. Ligmet spolupracuje se strojní průmyslovkou v Praze, jejíž studenti provozují Trabantklub a jsou vděční za každou použitelnou součástku.
Překupníci v recesi
Levnější železo podle Hejlka paradoxně přispělo k tomu, že pokoutní obchodníci ztrácejí o autovraky zájem a k ekologické likvidaci se dostává o něco více vozů.
Překupníci s kovy brali od lidí za malou úplatu nepojízdná auta i s technickými průkazy a stávali se jejich formálními majiteli. Po vybrakování cenných součástek a dílů končila nepotřebná torza vozidel v příkopu nebo v lese. Každý z překupníků tak formálně vlastní stovky až desítky neexistujících vozů. Po Novém roce by jim teoreticky měly nastat krušné časy, a to hned z několika důvodů.
Inspekce odhalila čachry
Novela odpadového zákona zpřísňuje evidenci odebraných autovraků ve sběrnách, aby se dal zpětně vysledovat jejich osud. Dokonce i v autorizovaných vrakovištích se s doklady občas švindluje.
"Vystavují potvrzení o likvidaci autovraků, ačkoli je nepřevzali. Neodstraňují výrobní identifikační čísla z vozů, i když jim zákon ukládá je zničit," uvádí příklady z praxe Dušan Vysloužil z České inspekce životního prostředí.
Vrakovišť je v Česku celkem 487, z nichž 108 inspekce v posledních dvou letech zkontrolovala. Závady našla v pětině z nich. Vysloužil na fotografiích dokládá porušování zásad ekologie. Vytékající olej z aut se vsakuje do země pod širou oblohou. Na jiném snímku jsou autovraky naskládané na sobě ve vrstvách a tato pyramida hrozí zřícením.
Novela odpadového zákona by měla postihovat manipulaci s doklady vytvořením databáze likvidovaných aut. Navíc se promítne do změn dalších dvou právních norem. Jednak do silničního zákona, a za druhé do zákona o povinném ručení. Všechny tři novely začnou platit od prvního ledna. Jejich cílem je nejen radikální očista silnic od starých aut, ale také od nepojištěných vozů.
Jezdí bez pojištění
Poslanec Pavel Hrnčíř (ODS) uvedl v Poslanecké sněmovně, že povinné ručení nemá 800 tisíc vozů a z toho odhadem jich 200 tisíc aspoň občas jezdí po silnicích.
"Škody způsobené nepojištěnými vozidly v roce 2006 dosáhly 1,8 miliardy korun," řekl Hrnčíř. Škody hradí garanční fond České kanceláře pojistitelů. Z toho důvodu se povinné ručení zdražuje k nelibosti poctivých řidičů.
Odhady Jakuba Hradce z České kanceláře pojistitelů jsou ještě o něco vyšší. Tvrdí, že nepojištěných vozidel je až 850 tisíc, z nichž 300 tisíc bez povinného ručení jezdí.
Neplatiče pojistného se až dosud dařilo odhalit pouze náhodně při silničních kontrolách policií. Od ledna si je snadno vyhledají samy pojišťovny. Umožní to propojení centrálního registru vozidel s databází České kanceláře pojistitelů.
Neplatiči, třeste se
Na neplatiče povinného ručení si zákon vyšlápne hned dvěma různými sankcemi. Současná pokuta za neuhrazené pojistné se zvýší z 20 tisíc korun na 40 tisíc korun. Peníze budou vybírat policisté nebo celníci a půjdou do státního rozpočtu.
Kromě toho zákon zavádí zcela nový postih, který bude na neplatičích vymáhat sama Česká kancelář pojistitelů. Za každý den bez pojištění to bude 20 až 300 korun v závislosti na objemu válců motoru.
Bič dopadne nejen na lidi, kteří jezdí načerno, ale i na ty, kteří vůz dávno prodali nebo rozebrali a nenahlásili to úřadům. Navíc nejde jen o automobily, ale také o motocykly, i když v tomto případě jsou sankce mírnější.
Poslanec Hrnčíř obhajoval v rozpravě k zákonu výši postihů příkladem ze Švédska a Finska, kde se tímto způsobem podařilo snížit počet nepojištěných aut pod jedno procento.
Vyhnout se placení povinného ručení u neprovozovaných aut bude možné pouze uložením jejich státních poznávacích značek a technického průkazu do úředního depozita.
Chystaná čistka by měla donutit majitele nepojízdných ojetin dát si věci do pořádku. Zákon o odpadech po Novém roce umožní odevzdat k ekologické likvidaci i nekompletní vůz, ale majitel za to bude muset zaplatit. Auta se všemi náležitostmi budou mít likvidaci i nadále zdarma.
Hliníku je málo
"Aby byla ekologická likvidace ekonomicky výhodná, musejí ke zpracování přijít moderní auta s katalyzátory, kde je platina. Je v nich dvakrát více hliníku než ve vozech starých značek," tvrdí sekretář Sdružení pro recyklaci autovraků Emil Polívka.
Jeho firma Sunex podniká v likvidaci průmyslových objektů a vytěžování kovových odpadů. Říká, že v České republice jdou do šrotu auta stará dvaadvacet let, zatímco ve vyspělých státech EU je to kolem dvanácti až patnácti let. Vyřazují se tam ve věku, který se blíží průměrnému stáří českých vozidel.
Přestárlá kola
Antonín Šípek ze Svazu automobilového průmyslu upřesňuje, že osobní automobily vČesku jsou v průměru staré 13,93 roku. Údaj se od roku 1995, kdy to bylo 14,10 roku, prakticky nezměnil.
"Podíl obnovy vozového parku osobních automobilů je v Česku zhruba třetinový ve srovnání s úrovní ve starých členských státech Unie", podotýká. Z celkového počtu 4,38 milionu vozů registrovaných v ČR jich je 62 procent starších deseti let. Podepisuje se na tom dovoz ojetin ze zahraničí.
Způsob, jímž chce stát donutit občany, aby se zbavovali starých aut, nepovažuje Šípek za šťastný. Chybějí mu pobídky, které poskytuje k obnově vozového parku Evropa. Když občan nechá sešrotovat staré auto, dostane příspěvek na nákup nového.
"Na listopadovém zasedání Evropské asociace automobilových výrobců ACEA v Bruselu prezentovalo své systémy pobídek již třináct zemí Unie. Bylo mezi nimi i Rumunsko, Česká republika však chyběla," uvedl Šípek.
V současné době probíhá kampaň například v Portugalsku - s pobídkou tisíc eur za likvidaci vozu nad deset let. V Rumunsku bude příští rok zopakována omlazovací kampaň s příspěvkem 790 eur, bude-li sešrotovaný vůz aspoň dvanáct let starý.
Vůbec nejvíce starých automobilů se podle Šípka podařilo odstranit během kampaně ve Španělsku. V letech 1997 až 2007 jich zmizelo 3,3 milionu starších než deset let. Obdobné pobídky proběhly ve Francii a Itálii.
"Česká cesta likvidace autovraků nevychází z reálných možností, které občané na legální vyřazení auta mají. Ze dne na den se to stihnout nedá. Povede to ke stejným frontám, jaké tu byly loni při výměně řidičských průkazů," uzavírá Šípek.
V létě, když byly dobré ceny železa, vyplácela firma Ligmet bonus 300 korun za odevzdané vozy. Teď už to nedělá.
korun
se bude platit od ledna za registraci vozu bez katalyzátoru (rok výroby před 1991).
Kdo zaplatí ekopoplatky
Registrace vozů (koupě, dědictví a podobně), které nesplňují emisní limity norem Euro 3 a Euro 4, bude zpoplatněna:
10 000 Kč
Za vozy bez katalyzátoru (vyráběné zhruba do roku 1991, například trabanty, wartburgy či nejrozšířenější z této kategorie Škodovky 100, 105 či 120).
5000 Kč
Za vozy splňující normu Euro 1 (auta vyrobená obvykle do roku 1996, například vozy Favorit, Forman).
3000 Kč
Za vozy s normou Euro 2 (typický představitel Škoda Felicia).
Zdroj: PSP ČR
Co přikazuje Evropa
Všechny nové vozy v EU musejí plnit normy Euro (označují mimo jiné platné emisní limity výfukových zplodin). Cílem je postupné snižování obsahu oxidů dusíku, nespálených uhlovodíků, oxidu uhelnatého a pevných částic. Změny se nejprve týkají modelů nově představených na evropském trhu. Vždy existují přechodná období.
Jako první byla v roce 1992 zavedena norma Euro 1 (zavádí se katalyzátor).
V roce 1996 vstoupila v platnost norma Euro 2 (přísnější emisní limity).
Od roku 2000 platí Euro 3.
Počínaje rokem 2005 začala platit Euro 4.
Od 1. září 2009 začne platit limit Euro 5.
Zdroj: Ministerstvo dopravy, Autolexikon
Auta v Česku nemládnou
Celkový počet osobních vozů 4 377 626
Nejpočetnější značka Škoda Felicia 405 927
Průměrné stáří vozu 13,93 roku
Podíl vozů nad 10 let 58,5 %
Letos koupená (nová) 109 000 (do září)
Letos koupená (ojetá z dovozu) 182 433 (do září)
Letos vyřazená 63 792 (do září)
Životnost vozů vČR 22 let
Životnost vozů vEU 12 až 15 let
Zdroj: Svaz automobilového průmyslu
AUTOR: Alice Olbrichová
AUTOR: Petr Korbel
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
