Přímé vstřikování snižuje spotřebu i emise

Sto let používaly automobilky jednoduché, ale obtížně regulovatelné a málo účinné karburátory. Modernější typy měly elektronické řízení, ale byly složité a choulostivé. V 80. letech 20. století přišly systémy nepřímého vstřikování, zprvu mechanické, pak elektronické. Přinesly aktivní regulaci vstřikování a dokonalejší regulaci motoru. Umožnily bezproblémové nasazení katalyzátorů, ale nepodařilo se vyloučit nepříznivý vliv dlouhé cesty zápalné směsi sacím potrubím.

Přímé vstřikování benzinu do válců je posledním vývojovým stupněm přípravy výbušné směsi paliva a vzduchu. Přímý vstřik lépe ochlazuje spalovací prostor odpařováním vstříknutého aerosolu a zlepšuje účinnost motoru. Další výhodou je pohotovější reakce na výkyvy bohatosti směsi. Vstříknuté palivo neulpívá na stěnách sacího potrubí. Například nejnovější systém Mercedesu CGI umí dávkovat a rozprášit palivo s vysokou přesností a tím snižovat spotřebu a škodlivé emise. Nevýhodou přímého vstřikování je jeho vysoká cena, konstrukční náročnost a citlivost na kvalitu paliva. Vadí mu dosud benzin s vysokým obsahem síry, který je dosud běžný i u nás.

AUTOR: Ladislav Čermák
AUTOR-WEB: www.ihned.cz/autori

Autor je redaktorem časopisu Auto-moto Speciál