Pátek, 29. března 2024

Čistý, nikoli špinavý vzduch

Čistý, nikoli špinavý vzduch

Zelené inovace by šlo nastartovat také v české ekonomice. Jejich odpůrci tvrdí, že musíme zůstat u obstarožní výroby, s pořád stejnými argumenty: nemáme na to, nepůjde to, je to zbytečné. Pletou se. Usvědčující materiál měl před dvěma dny dvacáté narozeniny.

V sobotu to byla přesně dvě desetiletí, co Federální shromáždění schválilo asi nejdůležitější ekologický zákon v české historii. Nový zákon o ovzduší pročistil atmosféru, doslova a do písmene. Ulevil milionům lidí, kteří díky němu mohou dýchat zdravější vzduch. ČEZ a další velcí znečišťovatelé dostali sedmiletou lhůtu a na vybranou: buď své elektrárny, hutě či továrny vyčistí, nebo je prostě uzavřou. Vyčistili je.

Jediný zákon s datem 9. července 1991 tak proměnil náš život k lepšímu. Exhalace oxidu siřičitého během devadesátých let klesly zhruba na desetinu. Ubylo šedivého smogu, který dusil hlavně průmyslové aglomerace. Lesy na horských hřebenech přestaly zabíjet kyselé deště.

Nicméně kulaté výročí není pouze důvodem ke vzpomínkám, jak se nám za Jakeše špatně dýchalo.Především ilustruje, že ekologické regule neděláme kvůli nějakému filozofickému imperativu čistého prostředí - nebo proto, abychom nebyli v Evropě za špindíry. Zelené zákony musí v prvé řadě sloužit lidem. Mají zajišťovat naše zdraví, vytvořit příjemné prostředí pro život a posílit ekonomiku.

Za druhé, po dvaceti letech můžeme ověřit, jestli měli pravdu pesimisté, kteří argumentovali (a nadále zhusta argumentují), že snižování exhalací by bylo ekonomickou katastrofou. Vedl je - ano, vy víte, kdo. Federální ministr financí Václav Klaus už v srpnu 1990 prohlašoval vyčištění vzduchu za neproveditelné. Prý "nemůžeme dodržet" ani mezinárodní smlouvu, podle které Československo mělo snížit produkci oxidu siřičitého o pouhých 30 procent. Čas jeho skepsi podrobil empirickému testu. Šlo to, a navíc celkem hladce.

Lekce je to obzvláště důležitá proto, že druhá část úkolu naše ministry a poslance ještě čeká. Zůstala nám ekonomika závislá na povrchových uhelných dolech a dovozu drahých fosilních paliv od nespolehlivých dodavatelů. Česká republika loni utratila 85 miliard korun za import ropy.

Proto potřebujeme nastartovat zelené inovace a chytré technologie. Politici by měli podobně jako v roce 1991 přijít s rámcovým zákonem, tentokrát po vzoru Velké Británie, který stanoví jízdní řád, podle něhož srazíme naši závislost na fosilních palivech: krok po kroku, rok po roku. Pomůže tak rozhýbat investice do zateplování domů a čisté energie, pohodlné veřejné dopravy, aut s ultranízkou spotřebou nebo lepší recyklace odpadu.

Dvacetiletá optimistická lekce naznačuje, že k modernizaci po vzoru Ameriky, Švédska, Británie nebo Německa nám nechybí peníze nebo podpora ve společnosti. Šlo by to: dnes jako tehdy, u nás jako za hranicemi. Prozatím se nám však nedostává jiné nezbytnosti. Vyhrnutých rukávů na košilích politiků a političek. Vládních i opozičních.


Autor je programový ředitel Hnutí DUHA
Vojtěch Kotecký

Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů