Co nabízí dětem příroda? Učme je chodit ven

Pro děti je chození ven základní životní potřebou, a to v každém věku a za každého počasí. Za okny je v zimě většinou nevlídno a plýskanice a pro mnoho rodičů je pohodlnější trávit čas s dětmi doma. Zejména, když rodina nežije v domku se zahradou, ale v paneláku. Čím dál více dětí je tak odkázáno na zábavu v uzavřené místnosti, jíž dnes nezřídka již od útlého věku dominuje televize a počítač. To ale může mít pro dětskou duší katastrofální následky. I v zimě totiž platí, že pobyt na čerstvém povětří je blahodárný, ba životně důležitý - pro dospělé, a ještě více pro děti. Ty bohužel chodí ven čím dál méně.

Nemá-li dítě dostatečný kontakt s venkovním prostředím, je v mnoha ohledech ohrožen jeho zdravý vývoj. Nedostatečná imunita, snížená pohyblivost, přibývající obezita, ale stejně tak i ubývající schopnost improvizace a manuální zručnost, to vše mohou být důsledky. Potlačuje též plné rozvinutí sociálních schopností a přispívá k problémovému chování včetně typických abnormalit, jakými jsou hyperaktivita, impulzivita nebo problémy se soustředěním.
Hurá ven!

Příroda nabízí dětem otevřený prostor pro neomezený pohyb. Prostor uměle neorganizovaný, v němž lze naplno rozvinout fantazii, uplatnit všechny smysly, oddávat se spontánním hrám a přitom zůstat aktivní. A v neposlední řadě také možnost pěstovat dětská tajemství, tolik důležitá pro utváření autonomie osobnosti. V ideálním případě probíhá seznamování dítěte s přírodou spontánně pobytem na zahradě u domu nebo chalupy, kde rodina žije, nebo v jiném přírodním prostředí (pole, les, hory). Na menší děti dávají rodiče zpovzdálí pochopitelně pozor, ale nemají - pokud možno - příliš zasahovat do jejich spontánních her. S narůstajícím věkem by mělo přibývat samostatnosti, a tedy pobývání dítěte ve venkovním prostředí o samotě nebo s vrstevníky. Důležitým mostem k přírodě je i přítomnost domácích zvířat. Je až překvapivé, jak a s čím si v přírodě dokáží hrát děti zvyklé na sebezabavení! Ukazuje se, že potřebují jen minimum umělých hraček a často vystačí jen s přírodninami a vlastní fantazií.
Tipy pro zimní období

* Ukažte dětem, s jakým nadšením se dá jít v zimě ven, i když počasí zrovna nepřeje!
* Se sněhem o zábavu není nouze, ale co když je vlhko a blátivo? Doneste něco dobrého do krmítka v nejbližším lese, zkontrolujte, zda se už tvoří led na rybníce, zajděte na nejbližší statek či do konírny a povídejte si cestou s dětmi o tom, jak zimu přežívají různá zvířata.
* Je pro miminka vhodné jít ven do zimy a mrazu? Pokud teplota nepoklesne příliš hluboko, snažte se, aby se i ti nejmenší aspoň na chvíli denně nadechli čerstvého vzduchu. Při silnějším mrazu (pod 10 stupňů Celsia) s nejmenšími miminky, ale ven pokud možno nechodíme. Je-li to nutné, pak platí, že lepší než kočárek je šátek, ve kterém dítě přirozeně hřejeme svým tělem.
* Děti oblékáme cibulovou metodou, včetně dvou čepic (dospodu měkká flízová, navrch vlněná).
* Chráníme dětskou pokožku na obličeji - tváře mažeme zásadně "zimními" krémy bez vody, které nanášíme aspoň půl hodiny před odchodem ven, aby se stihly řádně vstřebat.
* Větším batolatům nebráníme v pohybu a smíříme se s tím, že se nám při procházce nejspíš zamažou. Počítáme s tím předem a vybíráme starší oblečení. Ve speciálních obchodech lze zakoupit pláštěnkové/gumové kalhoty, které se přetahují přes kombinézu nebo oteplováky a snadno se udržují.
* Po návratu domů dopřejeme dětem horkou lázeň nohou a teplý čaj. A můžeme si při tom povídat třeba o tom, jak se žije severským Inuitům, známým u nás pod jménem Eskymáci. S nimi se jejich přirozené prostředí zrovna nemazlí, v zimě žijí prakticky pořád v mrazu a z ledu mívají vybudovaná i svá obydlí. A přesto patří k nejzdravějším a nejspokojenějším národům na světě!

Nepodceňujte význam přírody pro život svůj i svých dětí. Dopřejte jim, aby byly často venku, a choďte ven také společně, a to za každého počasí. Pojmenovávejte rostliny a živočichy, kteří žijí v okolí vašeho domu a dohledávejte informace o tom, co k svému životu potřebují. Všímejte si proměny přírody v koloběhu ročních období a nechte ji na sebe působit. Mnohdy můžeme být svědky toho, jak obnovení pouta s přírodou uzdravilo i vztahy mezi lidmi, resp. vztah člověka k sobě samému."

"Kdyby se nám jako společnosti podařilo ozdravit vztah dětí k přírodě a naučit je, jak venkovního prostředí využít pro životní inspiraci i relaxaci, zásadně bychom přispěli k ozdravení světa, ve kterém žijeme," zasazuje problém do širších souvislostí americký publicista Richard Louv, autor publikace Last Child in the Woods (Poslední dítě v lese).

A co vy? Chodíte s vašimi dětmi na pravidelné procházky?

Zdroj: www.zdrave.cz