Ftaláty jsou i v některých zdravotnických pomůckách, mohou poškodit zdraví

o ftalátech v PVC, ze kterých jsou vyráběny třeba i hračky, a jejich zdravotním riziku se už psalo. Rádi bychom Vás však upozornili na jednu z podstatných chemických hrozeb, která lidem hrozí, ale příliš se o ní nemluví. Často i ti nejmenší, novorozenci, přicházejí do kontaktu s toxickými ftaláty, navíc paradoxně v nemocnicích. Provedené výzkumy ukazují, že zdravotní péče může pacienty vystavit dávkám ftalátů, které mohou být i stokrát až tisíckrát vyšší než je běžný průměr zdravých lidí.

Sdružení Arnika se proto rozhodlo, že nechá část zdravotnických pomůcek vyrobených z PVC otestovat na přítomnost ftalátů. Než budou rozbory hotovy, připravilo také pro veřejnost informační materiál, kde všude se ve zdravotnictví mohou tyto toxické látky vyskytovat, které skupiny nemocných jsou nejvíce ohroženy a jestli vůbec existují výrobky, které je možné při zdravotní péči využívat stejně jako produkty s PVC, tedy jak je nahradit.

Informační list s podrobnějšími informacemi je volně ke stažení na http://arnika.org/ftalaty-v-pvc-skryta-hrozba-pro-cloveka-i-zivotni-prostredi

Určité riziko je všude, kde se používají PVC vaky ke skladování léčebných substancí - tedy u umělé výživy, krve, infuzí - , dále tam, kde se používají plastové hadičky, například při dýchání pomocí přístrojů, ale i z běžných zdravotnických rukavic. Novorozenci jsou pak nejohroženější skupinou. Protože jsou hodně malí, dostávají největší poměrné dávky ftalátů na kilogram hmotnosti. Bezpečná dávka u nich může být překročena až dvacetkrát. Citlivými jsou ale i batolata a odrostlejší děti, stejně tak těhotné a kojící ženy. Ftaláty totiž mimo jiné ovlivňují reprodukční schopnosti a poškozují zdravý vývoj plodu.

Ftaláty se i kvůli zdravotnictví dostávají do ekosystému, zejména jako důsledek výroby zdravotnických pomůcek z PVC. Při spalování zdravotnických odpadů se zase uvolňují extrémně toxické dioxiny. V obou případech se jedná o látky, které se kumulují v potravním řetězci a mohou tak doputovat až do naší potravy. Velkou část materiálů s obsahem problematických látek je ale možné nahradit jinými plasty, které jsou daleko bezpečnější - polyethylen, polypropylen, elastomery nebo známý silikon a řadu z nich lze namísto spalování recyklovat. Při podrobných výpočtech navíc vychází, že jejich používání není v porovnání s PVC zdaleka tak nákladné, jak by se mohlo na první pohled zdát.

--
Vratislav Vozník
tiskový mluvčí sdružení Arnika