Převrat v mezích zákona
Společná zemědělská politika Evropské unie dozná převratných změn. Tvrdí to
ovšem jak zastánci agrární reformy, již ministři zemědělství patnáctky včera
podepsali, tak ty země, které na štědré dotace chtějí spoléhat i nadále.
Výsledný kompromis jen vzdáleně odpovídá původním návrhům bruselského agrárního
komisaře Franze Fischlera. Oslavné fanfáry jsou namístě spíše jen potud, když
chceme ocenit, že se unie vůbec byla schopna na něčem shodnout. Fischler chtěl
výrazně snižovat dotace na produkci, s jejímiž přebytky si EU neví rady. Hodlal
omezit podpory velkým podnikům, aby jim tak lépe mohly konkurovat rodinné farmy,
které se na evropský venkov hodí lépe než mamutí podniky. A požadoval, aby
podnikatelé museli více dbát na ochranu životního prostředí - jinak na peníze
nedosáhnou. Na každý z požadavků Fischlerovi politici v Lucemburku kývli - a
přitom v každém bodě si pro farmáře vyjednali výjimky, jež výsledný efekt
reformy dost změkčují. Co tedy bude nová agrární politika unie znamenat pro
daňového poplatníka, pro spotřebitele? Především to, že pro celkové agrární
dotace si unie určila strop, jejich růst má jen kopírovat inflaci. Takže na
zemědělství bude EU i nadále vydávat polovinu svého rozpočtu - ale aspoň nemohou
růst požadavky rolníků donekonečna. Spotřebitelům svítá naděje, že ceny potravin
výhledově mohou klesnout - pokud snížení dotací opravdu přinutí farmáře si více
vzájemně konkurovat. Bude se víc dbát na ekologii a zpomalí se rozvoj
velkofirem, které tvář venkova spíš hyzdí. Optimista se může radovat, že první
zásadní reforma agrární politiky jde správným směrem, i když pokulhává.
Pesimista upozorní, že kompromisní dohoda není výsledkem péče Bruselu o plátce
daní, ale z nouze ctnost. Vznikla přece pod silným tlakem Světové obchodní
organizace, která unii vysoké dotace už nehodlá trpět. A Brusel ji chtěl také
stihnout před tím, než do agrární politiky začnou mluvit nové členské země,
jejichž rolníci jsou chudší, a touha po dotacích právě proto veliká. AUTOR:
martin.marik@economia.cz [martin.marik@economia.cz] ZDROJ: HN
Společná zemědělská politika Evropské unie dozná převratných změn. Tvrdí to ovšem jak zastánci agrární reformy, již ministři zemědělství patnáctky včera podepsali, tak ty země, které na štědré dotace chtějí spoléhat i nadále.
Výsledný kompromis jen vzdáleně odpovídá původním návrhům bruselského agrárního komisaře Franze Fischlera. Oslavné fanfáry jsou namístě spíše jen potud, když chceme ocenit, že se unie vůbec byla schopna na něčem shodnout.
Fischler chtěl výrazně snižovat dotace na produkci, s jejímiž přebytky si EU neví rady. Hodlal omezit podpory velkým podnikům, aby jim tak lépe mohly konkurovat rodinné farmy, které se na evropský venkov hodí lépe než mamutí podniky. A požadoval, aby podnikatelé museli více dbát na ochranu životního prostředí - jinak na peníze nedosáhnou.
Na každý z požadavků Fischlerovi politici v Lucemburku kývli - a přitom v každém bodě si pro farmáře vyjednali výjimky, jež výsledný efekt reformy dost změkčují.
Co tedy bude nová agrární politika unie znamenat pro daňového poplatníka, pro spotřebitele?
Především to, že pro celkové agrární dotace si unie určila strop, jejich růst má jen kopírovat inflaci. Takže na zemědělství bude EU i nadále vydávat polovinu svého rozpočtu - ale aspoň nemohou růst požadavky rolníků donekonečna.
Spotřebitelům svítá naděje, že ceny potravin výhledově mohou klesnout - pokud snížení dotací opravdu přinutí farmáře si více vzájemně konkurovat. Bude se víc dbát na ekologii a zpomalí se rozvoj velkofirem, které tvář venkova spíš hyzdí.
Optimista se může radovat, že první zásadní reforma agrární politiky jde správným směrem, i když pokulhává. Pesimista upozorní, že kompromisní dohoda není výsledkem péče Bruselu o plátce daní, ale z nouze ctnost. Vznikla přece pod silným tlakem Světové obchodní organizace, která unii vysoké dotace už nehodlá trpět. A Brusel ji chtěl také stihnout před tím, než do agrární politiky začnou mluvit nové členské země, jejichž rolníci jsou chudší, a touha po dotacích právě proto veliká.
AUTOR: martin.marik@economia.cz
ZDROJ: HN
Sdílet článek na sociálních sítích