Rozhodující není výše, ale cíl zemědělských dotací
Dotace vázané na agrární produkci, takzvané přímé platby, považují mnozí rolníci
za nejdůležitější součást zemědělských podpor. Příští rok také budou tvořit přes
polovinu veškerých dotací do oboru. Přesto - či právě proto - je podle odborníků
nezbytné brát v úvahu, že agrární politika Evropské unie se bude stále více od
ryze produkčních dotací odklánět a podporovat takzvaný mimoprodukční význam
zemědělství: péči o krajinu, ekologii, udržení obydleného venkova. Tuzemští
zemědělci přitom mají argumenty na své straně, když požadují od vlády dodržení
slibu, že je bude dotovat aspoň na úrovni ostatních kandidátských zemí. Už tak
dostanou z Bruselu první rok jen čtvrtinu produkčních dotací než rolníci
patnáctky. Těm ovšem mohou konkurovat svými nižšími výrobními náklady. Obtížně
by však obstáli v soupeření s rolníky nových členských zemí unie, pokud by při
srovnatelných výrobních nákladech brali dotace výrazně nižší. Zcela jinak však
situace vypadá z pohledu budoucího vývoje zemědělství Evropské unie. Tady
dokonce platí opačná úměra - čím vyšší produkční dotace, tím hůř. Zřetelně to
potvrdil krach nedávné konference Světové obchodní organizace WTO. Unie ani přes
letošní reformu své agrární politiky nedokázala přesvědčit okolní svět, že
produkční dotace, bránící uvolnění zemědělského obchodu, chce výrazněji snížit.
Nejen vrcholná světová politika ve WTO, ale i každodenní podnikatelská praxe
ovšem svědčí pro to, aby se využívání dotací podstatně změnilo. Kvůli podporám
produkce se unie i Česko potýkají s nadvýrobou, nízkými cenami surovin.
\"Doplácejí na to přitom jak schopnější agrární podnikatelé, tak samozřejmě
daňoví poplatníci,\" potvrzuje Tomáš Doucha, ředitel Výzkumného ústavu
zemědělské ekonomiky. Naopak chybějí peníze na lepší ochranu životního
prostředí, na obnovu venkova. I ministr zemědělství Jaroslav Palas přiznal, že
třeba rakouští venkované pečují díky dotacím o vzhled svých vesnic často lépe
než tuzemští. \"Výše dotací je významná, ale mnohem důležitější je, jak se
peníze využijí. Buď jen na stálé deformování agrárního trhu, kde se ceny
produkce nemohou vyvíjet přirozeně. Nebo na to, co venkov a příroda skutečně
potřebují,\" zdůrazňuje Michal Pospíšil, tajemník Asociace soukromého
zemědělství. Evropská unie se sice váhavě, ale přece vydává druhou cestou.
ZDROJ: Podniky a trhy
Dotace vázané na agrární produkci, takzvané přímé platby, považují mnozí rolníci za nejdůležitější součást zemědělských podpor. Příští rok také budou tvořit přes polovinu veškerých dotací do oboru.
Přesto - či právě proto - je podle odborníků nezbytné brát v úvahu, že agrární politika Evropské unie se bude stále více od ryze produkčních dotací odklánět a podporovat takzvaný mimoprodukční význam zemědělství: péči o krajinu, ekologii, udržení obydleného venkova.
Tuzemští zemědělci přitom mají argumenty na své straně, když požadují od vlády dodržení slibu, že je bude dotovat aspoň na úrovni ostatních kandidátských zemí. Už tak dostanou z Bruselu první rok jen čtvrtinu produkčních dotací než rolníci patnáctky. Těm ovšem mohou konkurovat svými nižšími výrobními náklady. Obtížně by však obstáli v soupeření s rolníky nových členských zemí unie, pokud by při srovnatelných výrobních nákladech brali dotace výrazně nižší.
Zcela jinak však situace vypadá z pohledu budoucího vývoje zemědělství Evropské unie. Tady dokonce platí opačná úměra - čím vyšší produkční dotace, tím hůř.
Zřetelně to potvrdil krach nedávné konference Světové obchodní organizace WTO. Unie ani přes letošní reformu své agrární politiky nedokázala přesvědčit okolní svět, že produkční dotace, bránící uvolnění zemědělského obchodu, chce výrazněji snížit.
Nejen vrcholná světová politika ve WTO, ale i každodenní podnikatelská praxe ovšem svědčí pro to, aby se využívání dotací podstatně změnilo.
Kvůli podporám produkce se unie i Česko potýkají s nadvýrobou, nízkými cenami surovin. \"Doplácejí na to přitom jak schopnější agrární podnikatelé, tak samozřejmě daňoví poplatníci,\" potvrzuje Tomáš Doucha, ředitel Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky.
Naopak chybějí peníze na lepší ochranu životního prostředí, na obnovu venkova. I ministr zemědělství Jaroslav Palas přiznal, že třeba rakouští venkované pečují díky dotacím o vzhled svých vesnic často lépe než tuzemští.
\"Výše dotací je významná, ale mnohem důležitější je, jak se peníze využijí. Buď jen na stálé deformování agrárního trhu, kde se ceny produkce nemohou vyvíjet přirozeně. Nebo na to, co venkov a příroda skutečně potřebují,\" zdůrazňuje Michal Pospíšil, tajemník Asociace soukromého zemědělství.
Evropská unie se sice váhavě, ale přece vydává druhou cestou.
ZDROJ: Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích