Koho zajímá, kde se vyrábějí potraviny?

Na sklonku ledna to ve Všeticích na Benešovsku vypadalo poněkud zvláštně: k místním jatkám společnosti Agroprim přijela kolona luxusních aut. Inspektoři. Hygienici. Lidé z ministerstva zemědělství. Veterináři. Češi i cizinci. Ti všichni tu strávili dlouhé hodiny. \"Bruselská inspekce\" se během nich snažila zjistit provinění proti přísným hygienickým normám Evropské unie.
V Česku už zaniklo přes pět set potravinářských firem, které nedokázaly požadavkům unie dostát. Státní veterinární správa odhaduje, že další výrobci potravin vydali miliardy korun, aby hygienické a veterinární normy splnily. Pro desítky vybraných jatek, masokombinátů a mlékáren navíc stát vyjednal odklad: hygienické normy v nich musí platit až v roce 2007.
Jak lze tuto zprávu také přeložit? Že na české stoly se doposud dostávaly (a dostávat budou) potraviny vyráběné v provozech, které nevyhovují evropským standardům.
Aniž by to lidem nějak zvlášť vadilo.

MEZITITULEK: Rozhoduje cena, nikoli kvalita či místo vzniku
Desítky studií sice ukazují, že se Češi svými životními návyky přibližují tomu, co je pro Západoevropany běžné. Jenže stravování do toho zrovna nepatří. \"Lidé se při nákupech potravin orientují hlavně podle toho, co je výhodná koupě,\" míní Jaroslav Cír ze společnosti Unilever. \"Jsou schopni strávit mnoho hodin pročítáním letáků a oběháváním jednotlivých obchodů, jen aby výhodně nakoupili. Výhodně přitom pro ně znamená levně.\"
Cena je pro české zákazníky důležitější než třeba to, kde daná poživatina \"vznikla\". Svědčí o tom údaje marketinkové firmy Green marketing, která sleduje prodej biopotravin. Tedy těch od ekologických zemědělců.
I když se první biopotraviny objevily na českém trhu v roce 1991 a od té doby příslušný certifikát získalo přes tisíc různých výrobků, jejich podíl na celkové spotřebě potravin tvoří jen necelé procento.
Důvod je prostý. Zákazník sice má u biopotravin jistotu, že v nich nenajde ani stopu \"chemie\", zaplatí však mnohem víc.
\"Jejich ceny jsou vyšší než u běžných potravin - rozdíl může být dvacet procent, ale třeba i trojnásobek,\" připouští Tomáš Václavík z Green marketingu.
Firma zjistila, že typický nákupčí biopotravin je žena kolem čtyřicítky s jedním dítětem, vysokoškolsky vzdělaná nebo alespoň s maturitou.
Jiným signálem, jaké požadavky mají Češi na potraviny, jsou pak nedávné výskyty BSE u skotu. Zatímco v zahraničí podobné případy vyvolaly téměř vždy bojkot hovězího masa, v tuzemsku se hovězí dostalo do nemilosti jen u prvních případů. Další výskyt BSE už podle zpráv z obchodních řetězců jeho prodej nesnížil.

MEZITITULEK: Knedlo-vepřo-vitamíny
O tom, že se Češi zatím málo zajímají o to, co jedí, pak svědčí šetření Centra pro výzkum veřejného mínění. Tým Adély Seidlové loni v květnu zjišťoval, jaký vztah mají lidé k české kuchyni. 1048 lidí vypovídalo, co považují za tradiční pokrmy, jak často je vaří a třeba i to, za jak zdravé je považují.
Z odpovědí vyplývá, že lidé mezi tradiční jídla zařazují knedlíky, kynuté knedlíky, bramboráky, špek, zelí či brambory. Téměř padesát procent dotázaných následně uvedlo, že tato strava je pestrá a vyvážená. Šestačtyřicet procent si rovněž myslí, že jde o zdravá jídlo. A dohromady 59 procent (!) míní, že tradiční česká jídla jsou plná vitamínů.

MEZITITULEK: Směšné směrnice?
Češi ovšem nejsou zdaleka jediní, kdo na potraviny hledí především skrze cenu. Výtky Evropské komise na adresu Řecka jsou už legendární: naposledy stihla zemi kritika před pár dny. Hygienické úřady prověřovaly restaurace před zahájením letních olympijských her a zjistily, že 147 athénských jídelen a restaurací by se mělo správně zavřít.
Nebylo to překvapivé zjištění - Řekové se léta odmítají podrobit diktátu EU a stažené ovce a kozy, visící na hácích ve sluncem zalitých výlohách místních řeznictví, označují za kulturní dědictví.
I když už země dostala množství pokut, Řekové nad tím jen mávají rukou a do Bruselu vzkazují, že odkaz svých předků nehodlají ničit kvůli pár směšným směrnicím.
Ony směrnice skutečně působí trochu směšně: jedna například požaduje, aby všechny rohy v masných provozech byly zaoblené (kde není roh, nemůže být v koutě nečistota). Jiná říká, že všechna umyvadla tamtéž musí být na šlapadlo či fotobuňku (špinavé ruce). Nože používané k bourání dobytčat se musí dávat do lázně o teplotě osmdesát stupňů. Určují vzdálenost toalet od provozu i druh barvy na stěnách (musí být omyvatelná).
\"Nám tady třeba nadiktovali, jakou dezinfekci na odpadní kanálky v podlaze máme používat,\" vypráví Josef Komárek z již zmiňovaného Agroprimu Všetice, kam letos v lednu přišla bruselská inspekce. \"Oni nám do těch kanálků normálně vlezli. Vytahali rošty, které je chrání, a detailně zkoumali, co v nich je,\" popisuje.

MEZITITULEK: Inspektor pod stolem
Podobné zážitky jako Komárek mají už ve stovkách firem - třeba na Jihlavsku. \"Inspektoři byli opravdu všímaví a nacházeli i sebemenší detaily, kterých si mnohdy naši inspektoři nevšimnou,\" řekl ČTK ředitel Krajské veterinární správy v Jihlavě Jiří Šulc.
Všetickým tak třeba vlezl inspektor i pod bourací stůl, aby se přesvědčil, jestli je řádně umytý i ze spodní strany.
\"Nakonec nějaké nedostatky našli, ale nejde o velké věci,\" říká Komárek. \"Ale na začátku nás trochu vylekali. My jsme totiž nachystali pro návštěvy zvlášť nový vchod, ze kterého je dobře vidět celý provoz. Jenže oni tudy vejít odmítli. Požádali o návleky a hygienické, jednorázové oblečení a hned, že chtějí jít smyčkou pro zaměstnance, že to zkontrolují i tam.\"
Na jatkách si připadali jak před maturitní zkušební komisí. Po dlouhých hodinách, které inspektoři strávili nad \"papíry\" i v provozu, totiž vedoucí společnosti zkoušeli třeba z toho, co by dělali, kdyby na čtyřiadvacet hodin vypadla energie. \"Museli jsme jim ukázat náhradní zdroj,\" vypráví Komárek. \"Víte, nakonec nám jeden inspektor ze Švédska řekl, že takový pokrok, jaký jsme za rok udělali, by se ani jim ve Švédsku nepovedl. Měli jsme radost. Ale - co si za tuhle pochvalu koupíme?\"
Od května možná nové zákazníky z evropského trhu.