Chybí stoletá tradice, říká ovčák
Když před osmi lety postavil Pavel Šeliga se svým kolegou ve Vlachovicích na
moravsko-slovenském pomezí první ohrady a přivedl do nich ovce, mnozí ho
považovali za snílka a nevěřili, že uspěje. V té době totiž chovatelé ovcí
nedostávali dotace a počet ovcí se v zemi velmi prudce snižoval.
Nyní Pavel Šeliga patří s asi pěti sty ovcemi mezi největší chovatele ovcí na
Zlínsku a jeho farmu jako vzorovou navštěvují lidé z tuzemska i zahraničí, zájem
je i o jeho výrobky.
Největší rozruch Pavel Šeliga způsobil společně s ekology z organizace Kosenka z
Valašských Klobouk poté, co před šesti roky společně vymysleli projekt pod
názvem Přiveď ovečku do valašské krajiny. Do projektu se mohl zapojit každý, kdo
si za tři a půl tisíce koupil ovci a pronajal ji ekologům.
Ovce si koupily desítky lidí z celé země. \"Ovce do zdejší krajiny prostě patří,
mělo by jich tu být desetkrát víc než nyní,\" říká Pavel Šeliga, který před tím,
než začal chovat ovce, pracoval jako agronom. \"Tady byla tradice chovat ovce a
je dobré na ni navázat. To, co nám chybí, je stoletá tradice rodinných farem v
západní Evropě, kdy se chov ovcí dědí z generace na generaci. V tom máme
čtyřicet let zpoždění,\" vysvětluje ovčák.
Když na asi třech stech hektarech luk, které do té doby nikdo nevyužíval,
začínal, vypustil na osmdesát ovcí. Nakoupil přitom speciální plemeno, které
žije v přírodě celoročně a nepotřebuje žádné stáje, nevadí mu déšť ani mráz.
\"Chvilku trvalo, než jsme našli první odběratele masa a vlny, ale nyní už s tím
problémy nemáme. Přesto cítíme, že chybějí lidé, kteří by zajištovali odbyt
našich produktů a jednali s obchody. Chybí propracovaný systém,\" říká Pavel
Šeliga.
Například kvůli krachu všech podniků, které v tuzemsku zpracovávají ovčí vlnu,
musí hledat na tuto suroviny odbyt majitelé stád v zahraničí. \"V tom by nám měl
pomoci vstup do evropské unie. Jinak od něj nečekám žádné zázraky, ale taky
žádný velký tlak ze zahraničí, ovce na Valašsku určitě zůstanou,\" dodává ovčák
z Vlachovic.
Podle Šeligy je ale celkově zemědělství ve špatném stavu, chybí mu jakákoliv
koncepce. \"Posledním ministrem, který měl nějakou vizi, byl Josef Lux, od té
doby je to špatné. Málo se používá sedlácký rozum, dotace dostávají i ti, kteří
hospodaří špatně nebo dotace zneužívají,\" vysvětluje.
S tím souhlasí také další chovatel ze Zlínska Jan Švéda. \"Dotace by měly spíše
podporovat prodej a marketink našich produktů,\" říká.
Podle ovčáků by se tak nemělo stát, že dotaci na chov ovcí získají i ti, kteří o
jejich chovu nic nevědí a dotace berou jenom jako zdroj příjmů. \"Bez nadšení,
ale taky znalostí se ovce chovat nedají,\" dodává Pavel Šeliga.
Když před osmi lety postavil Pavel Šeliga se svým kolegou ve Vlachovicích na moravsko-slovenském pomezí první ohrady a přivedl do nich ovce, mnozí ho považovali za snílka a nevěřili, že uspěje. V té době totiž chovatelé ovcí nedostávali dotace a počet ovcí se v zemi velmi prudce snižoval.
Nyní Pavel Šeliga patří s asi pěti sty ovcemi mezi největší chovatele ovcí na Zlínsku a jeho farmu jako vzorovou navštěvují lidé z tuzemska i zahraničí, zájem je i o jeho výrobky.
Největší rozruch Pavel Šeliga způsobil společně s ekology z organizace Kosenka z Valašských Klobouk poté, co před šesti roky společně vymysleli projekt pod názvem Přiveď ovečku do valašské krajiny. Do projektu se mohl zapojit každý, kdo si za tři a půl tisíce koupil ovci a pronajal ji ekologům.
Ovce si koupily desítky lidí z celé země. \"Ovce do zdejší krajiny prostě patří, mělo by jich tu být desetkrát víc než nyní,\" říká Pavel Šeliga, který před tím, než začal chovat ovce, pracoval jako agronom. \"Tady byla tradice chovat ovce a je dobré na ni navázat. To, co nám chybí, je stoletá tradice rodinných farem v západní Evropě, kdy se chov ovcí dědí z generace na generaci. V tom máme čtyřicet let zpoždění,\" vysvětluje ovčák.
Když na asi třech stech hektarech luk, které do té doby nikdo nevyužíval, začínal, vypustil na osmdesát ovcí. Nakoupil přitom speciální plemeno, které žije v přírodě celoročně a nepotřebuje žádné stáje, nevadí mu déšť ani mráz. \"Chvilku trvalo, než jsme našli první odběratele masa a vlny, ale nyní už s tím problémy nemáme. Přesto cítíme, že chybějí lidé, kteří by zajištovali odbyt našich produktů a jednali s obchody. Chybí propracovaný systém,\" říká Pavel Šeliga.
Například kvůli krachu všech podniků, které v tuzemsku zpracovávají ovčí vlnu, musí hledat na tuto suroviny odbyt majitelé stád v zahraničí. \"V tom by nám měl pomoci vstup do evropské unie. Jinak od něj nečekám žádné zázraky, ale taky žádný velký tlak ze zahraničí, ovce na Valašsku určitě zůstanou,\" dodává ovčák z Vlachovic.
Podle Šeligy je ale celkově zemědělství ve špatném stavu, chybí mu jakákoliv koncepce. \"Posledním ministrem, který měl nějakou vizi, byl Josef Lux, od té doby je to špatné. Málo se používá sedlácký rozum, dotace dostávají i ti, kteří hospodaří špatně nebo dotace zneužívají,\" vysvětluje.
S tím souhlasí také další chovatel ze Zlínska Jan Švéda. \"Dotace by měly spíše podporovat prodej a marketink našich produktů,\" říká.
Podle ovčáků by se tak nemělo stát, že dotaci na chov ovcí získají i ti, kteří o jejich chovu nic nevědí a dotace berou jenom jako zdroj příjmů. \"Bez nadšení, ale taky znalostí se ovce chovat nedají,\" dodává Pavel Šeliga.
Nyní Pavel Šeliga patří s asi pěti sty ovcemi mezi největší chovatele ovcí na Zlínsku a jeho farmu jako vzorovou navštěvují lidé z tuzemska i zahraničí, zájem je i o jeho výrobky.
Největší rozruch Pavel Šeliga způsobil společně s ekology z organizace Kosenka z Valašských Klobouk poté, co před šesti roky společně vymysleli projekt pod názvem Přiveď ovečku do valašské krajiny. Do projektu se mohl zapojit každý, kdo si za tři a půl tisíce koupil ovci a pronajal ji ekologům.
Ovce si koupily desítky lidí z celé země. \"Ovce do zdejší krajiny prostě patří, mělo by jich tu být desetkrát víc než nyní,\" říká Pavel Šeliga, který před tím, než začal chovat ovce, pracoval jako agronom. \"Tady byla tradice chovat ovce a je dobré na ni navázat. To, co nám chybí, je stoletá tradice rodinných farem v západní Evropě, kdy se chov ovcí dědí z generace na generaci. V tom máme čtyřicet let zpoždění,\" vysvětluje ovčák.
Když na asi třech stech hektarech luk, které do té doby nikdo nevyužíval, začínal, vypustil na osmdesát ovcí. Nakoupil přitom speciální plemeno, které žije v přírodě celoročně a nepotřebuje žádné stáje, nevadí mu déšť ani mráz. \"Chvilku trvalo, než jsme našli první odběratele masa a vlny, ale nyní už s tím problémy nemáme. Přesto cítíme, že chybějí lidé, kteří by zajištovali odbyt našich produktů a jednali s obchody. Chybí propracovaný systém,\" říká Pavel Šeliga.
Například kvůli krachu všech podniků, které v tuzemsku zpracovávají ovčí vlnu, musí hledat na tuto suroviny odbyt majitelé stád v zahraničí. \"V tom by nám měl pomoci vstup do evropské unie. Jinak od něj nečekám žádné zázraky, ale taky žádný velký tlak ze zahraničí, ovce na Valašsku určitě zůstanou,\" dodává ovčák z Vlachovic.
Podle Šeligy je ale celkově zemědělství ve špatném stavu, chybí mu jakákoliv koncepce. \"Posledním ministrem, který měl nějakou vizi, byl Josef Lux, od té doby je to špatné. Málo se používá sedlácký rozum, dotace dostávají i ti, kteří hospodaří špatně nebo dotace zneužívají,\" vysvětluje.
S tím souhlasí také další chovatel ze Zlínska Jan Švéda. \"Dotace by měly spíše podporovat prodej a marketink našich produktů,\" říká.
Podle ovčáků by se tak nemělo stát, že dotaci na chov ovcí získají i ti, kteří o jejich chovu nic nevědí a dotace berou jenom jako zdroj příjmů. \"Bez nadšení, ale taky znalostí se ovce chovat nedají,\" dodává Pavel Šeliga.
Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích