Zákony trhu podkopávají agrární politiku unie
Nový bruselský komisař, jenž bude mít po odcházejícím Franzi Fischlerovi na
starost agrární politiku Evropské unie, bude do příštích let vstupovat s
pomyslnou železnou koulí na noze. Tou je neefektivní a finančně náročný dotační
systém.
Fischlerovi se totiž sice podařilo přesně formulovat zásadu nezbytné reformy -
ústup od produkčních dotací, ale není už v moci komisaře důslednou reformu
prosazovat. Loňská dohoda Německa s Francií tak reformu zdeformovala natolik, že
na produkčních dotacích mají být farmáři ještě dlouho závislí.
Ovšem dobrou zprávou pro daňové poplatníky je, že trh začíná i v agrárním
systému Evropské unie přece jen víc působit. Po jejím rozšíření totiž na
společný trh vstoupily i země, které umějí mléko, obilí nebo maso vyrábět
levněji než farmáři bývalé patnáctky. Odpovídá to jistě i nižší životní úrovni v
nových členských zemích a rozdíl se bude časem smazávat, ale teď se vytváří to
hlavní: konkurenční prostředí.
\"Cílem je vystavit producenty skutečné konkurenci, s co nejnižší ochranou trhu
a dotacemi. Jejich část se dá pak použít na to, co je ve prospěch všech daňových
poplatníků - na ekologii, udržování obhospodařované krajiny,\" vysvětluje
tajemník Asociace soukromého zemědělství Michal Pospíšil.
Konkrétní příklady zvýšení agrární konkurence v evropské pětadvacítce se už
objevují i v tuzemsku. Chovatelé vyvážejí mléko do Německa, kde za něj dostanou
víc. Díky otevření hranic dnes míří do Německa i české vepřové.
Ale zároveň působí zákony nabídky a poptávky pro tuzemské zemědělce i opačným
směrem. Dodávkami levnějšího mléka jim \"kazí ceny\" zemědělci z Polska či ze
Slovenska. A ještě se čeká na to, zda Poláci nezahltí Česko svojí produkcí
zeleniny nebo některých druhů ovoce.
\"Podstatné je naučit zemědělce v Evropě znovu podnikat. Naprostá závislost na
dotacích vede k tomu, že pro řadu z nich už nebyla důležitá efektivita,\"
připomíná Pospíšil.
Na samotném vnitřním trhu unie se tak díky jejímu rozšíření odehrává to, na co
zvnějšku tlačí Světová obchodní organizace WTO. Její loňská konference v Cancúnu
přitom zkrachovala právě proto, že okolní svět označil agrární reformu unie za
nedostatečnou.
Vzájemně si konkurující rolníci tak začínají politikům připravovat vhodnou půdu
k tomu, aby se o hlubší reformě agropolitiky opět začalo jednat. Při sestavování
nového rozpočtu společenství - pro období od roku 2006 - je pak v zájmu nových
členských zemí přimět ostatní k tomu, aby se produkční dotace razantněji
snižovaly. Právě takzvané přímé platby - čili dotace na produkci - totiž noví
členové dostávají z Bruselu zkrácené a mají se farmářům původní patnáctky
vyrovnat až v roce 2013.
\"Podporujeme důslednou reforma agrárního systému unie a naším zájmem je
snižování výrobních dotací tak, aby rolníci ve všech členských zemích dostávali
stejně,\" konstatoval před časem také ministr zemědělství Jaroslav Palas.
Konkrétní příklady pronikání zboží chudších zemí unie na trhy těch bohatších
ukazují, že zákony nabídky a poptávky pronikají i do evropského agrárního
systému. Spotřebitelé v různých zemích se tak mohou začít ptát Evropské komise:
Je nutné deformovat zemědělství obrovskými dotacemi na výrobu potravin, když je
zjevné, že jinde je přitom umějí vyrábět levněji? Pokud budou mít politici vůli
k reformě, pak ani nebudou muset vytvářet její složitá pravidla od stolu, ale
spíš jen škrtat dotace a nechat pracovat trh.
Nový bruselský komisař, jenž bude mít po odcházejícím Franzi Fischlerovi na starost agrární politiku Evropské unie, bude do příštích let vstupovat s pomyslnou železnou koulí na noze. Tou je neefektivní a finančně náročný dotační systém.
Fischlerovi se totiž sice podařilo přesně formulovat zásadu nezbytné reformy - ústup od produkčních dotací, ale není už v moci komisaře důslednou reformu prosazovat. Loňská dohoda Německa s Francií tak reformu zdeformovala natolik, že na produkčních dotacích mají být farmáři ještě dlouho závislí.
Ovšem dobrou zprávou pro daňové poplatníky je, že trh začíná i v agrárním systému Evropské unie přece jen víc působit. Po jejím rozšíření totiž na společný trh vstoupily i země, které umějí mléko, obilí nebo maso vyrábět levněji než farmáři bývalé patnáctky. Odpovídá to jistě i nižší životní úrovni v nových členských zemích a rozdíl se bude časem smazávat, ale teď se vytváří to hlavní: konkurenční prostředí.
\"Cílem je vystavit producenty skutečné konkurenci, s co nejnižší ochranou trhu a dotacemi. Jejich část se dá pak použít na to, co je ve prospěch všech daňových poplatníků - na ekologii, udržování obhospodařované krajiny,\" vysvětluje tajemník Asociace soukromého zemědělství Michal Pospíšil.
Konkrétní příklady zvýšení agrární konkurence v evropské pětadvacítce se už objevují i v tuzemsku. Chovatelé vyvážejí mléko do Německa, kde za něj dostanou víc. Díky otevření hranic dnes míří do Německa i české vepřové.
Ale zároveň působí zákony nabídky a poptávky pro tuzemské zemědělce i opačným směrem. Dodávkami levnějšího mléka jim \"kazí ceny\" zemědělci z Polska či ze Slovenska. A ještě se čeká na to, zda Poláci nezahltí Česko svojí produkcí zeleniny nebo některých druhů ovoce.
\"Podstatné je naučit zemědělce v Evropě znovu podnikat. Naprostá závislost na dotacích vede k tomu, že pro řadu z nich už nebyla důležitá efektivita,\" připomíná Pospíšil.
Na samotném vnitřním trhu unie se tak díky jejímu rozšíření odehrává to, na co zvnějšku tlačí Světová obchodní organizace WTO. Její loňská konference v Cancúnu přitom zkrachovala právě proto, že okolní svět označil agrární reformu unie za nedostatečnou.
Vzájemně si konkurující rolníci tak začínají politikům připravovat vhodnou půdu k tomu, aby se o hlubší reformě agropolitiky opět začalo jednat. Při sestavování nového rozpočtu společenství - pro období od roku 2006 - je pak v zájmu nových členských zemí přimět ostatní k tomu, aby se produkční dotace razantněji snižovaly. Právě takzvané přímé platby - čili dotace na produkci - totiž noví členové dostávají z Bruselu zkrácené a mají se farmářům původní patnáctky vyrovnat až v roce 2013.
\"Podporujeme důslednou reforma agrárního systému unie a naším zájmem je snižování výrobních dotací tak, aby rolníci ve všech členských zemích dostávali stejně,\" konstatoval před časem také ministr zemědělství Jaroslav Palas.
Konkrétní příklady pronikání zboží chudších zemí unie na trhy těch bohatších ukazují, že zákony nabídky a poptávky pronikají i do evropského agrárního systému. Spotřebitelé v různých zemích se tak mohou začít ptát Evropské komise: Je nutné deformovat zemědělství obrovskými dotacemi na výrobu potravin, když je zjevné, že jinde je přitom umějí vyrábět levněji? Pokud budou mít politici vůli k reformě, pak ani nebudou muset vytvářet její složitá pravidla od stolu, ale spíš jen škrtat dotace a nechat pracovat trh.
Fischlerovi se totiž sice podařilo přesně formulovat zásadu nezbytné reformy - ústup od produkčních dotací, ale není už v moci komisaře důslednou reformu prosazovat. Loňská dohoda Německa s Francií tak reformu zdeformovala natolik, že na produkčních dotacích mají být farmáři ještě dlouho závislí.
Ovšem dobrou zprávou pro daňové poplatníky je, že trh začíná i v agrárním systému Evropské unie přece jen víc působit. Po jejím rozšíření totiž na společný trh vstoupily i země, které umějí mléko, obilí nebo maso vyrábět levněji než farmáři bývalé patnáctky. Odpovídá to jistě i nižší životní úrovni v nových členských zemích a rozdíl se bude časem smazávat, ale teď se vytváří to hlavní: konkurenční prostředí.
\"Cílem je vystavit producenty skutečné konkurenci, s co nejnižší ochranou trhu a dotacemi. Jejich část se dá pak použít na to, co je ve prospěch všech daňových poplatníků - na ekologii, udržování obhospodařované krajiny,\" vysvětluje tajemník Asociace soukromého zemědělství Michal Pospíšil.
Konkrétní příklady zvýšení agrární konkurence v evropské pětadvacítce se už objevují i v tuzemsku. Chovatelé vyvážejí mléko do Německa, kde za něj dostanou víc. Díky otevření hranic dnes míří do Německa i české vepřové.
Ale zároveň působí zákony nabídky a poptávky pro tuzemské zemědělce i opačným směrem. Dodávkami levnějšího mléka jim \"kazí ceny\" zemědělci z Polska či ze Slovenska. A ještě se čeká na to, zda Poláci nezahltí Česko svojí produkcí zeleniny nebo některých druhů ovoce.
\"Podstatné je naučit zemědělce v Evropě znovu podnikat. Naprostá závislost na dotacích vede k tomu, že pro řadu z nich už nebyla důležitá efektivita,\" připomíná Pospíšil.
Na samotném vnitřním trhu unie se tak díky jejímu rozšíření odehrává to, na co zvnějšku tlačí Světová obchodní organizace WTO. Její loňská konference v Cancúnu přitom zkrachovala právě proto, že okolní svět označil agrární reformu unie za nedostatečnou.
Vzájemně si konkurující rolníci tak začínají politikům připravovat vhodnou půdu k tomu, aby se o hlubší reformě agropolitiky opět začalo jednat. Při sestavování nového rozpočtu společenství - pro období od roku 2006 - je pak v zájmu nových členských zemí přimět ostatní k tomu, aby se produkční dotace razantněji snižovaly. Právě takzvané přímé platby - čili dotace na produkci - totiž noví členové dostávají z Bruselu zkrácené a mají se farmářům původní patnáctky vyrovnat až v roce 2013.
\"Podporujeme důslednou reforma agrárního systému unie a naším zájmem je snižování výrobních dotací tak, aby rolníci ve všech členských zemích dostávali stejně,\" konstatoval před časem také ministr zemědělství Jaroslav Palas.
Konkrétní příklady pronikání zboží chudších zemí unie na trhy těch bohatších ukazují, že zákony nabídky a poptávky pronikají i do evropského agrárního systému. Spotřebitelé v různých zemích se tak mohou začít ptát Evropské komise: Je nutné deformovat zemědělství obrovskými dotacemi na výrobu potravin, když je zjevné, že jinde je přitom umějí vyrábět levněji? Pokud budou mít politici vůli k reformě, pak ani nebudou muset vytvářet její složitá pravidla od stolu, ale spíš jen škrtat dotace a nechat pracovat trh.
Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích